Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Nd 318/2020Usnesení NS ze dne 28.08.2020

HeslaPříslušnost soudu místní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.ND.318.2020.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Nd 318/2020-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného Bohemia Faktoring, a. s. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinné M. P., narozené XY, bytem XY, Slovenská republika, pro 17 676 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1081/2020, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1081/2020, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno - venkov JUDr. Petr Kocián podal dne 22. 5. 2020 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 19. 5. 2020 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného v celkové částce 17 676 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 1. 2019 č. j. 10 C 71/2018-35.

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 9. 6. 2020 č. j. 53 EXE 1081/2020-21 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze zjištění, že oprávněný v návrhu „označil povinnou bytem ve Slovenské republice“, že na adresu „v cizině byl povinné doručen i exekuční titul“, a že povinná „neprochází CEO ani registrem obyvatel“. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 10 C 71/2018 vyplývá, že soud dožádáním Okresního soudu v Bánské Bystrici ze dne 18. 7. 2018 opatřil výpis z registru obyvatel Slovenské republiky, ze kterého vyplynulo, že povinná má trvalý pobyt na adrese XY, Slovenská republika.

Z přípisu Ředitelství služby cizinecké policie České republiky ze dne 11. 8. 2020 Nejvyšší soud zjistil, že povinná „nikdy neměla na území ČR“ povolen „žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců“.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2020

JUDr. Pavel Malý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru