Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cul 3/2020Usnesení NS ze dne 16.03.2020

HeslaUrčení lhůty k provedení procesního úkonu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CUL.3.2020.1
Dotčené předpisy

§ 174a odst. 1, 2 a 7 předpisu č. 6/2002 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cul 3/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka o návrhu M. D., narozeného dne XY, bytem v XY, podaném proti Vrchnímu soudu v Olomouci, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, takto:

I. Návrh, aby Nejvyšší soud České republiky uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ve lhůtě 5 dnů „zaslal usnesení č. j. 2 VSOL XY ze dne 19. 12. 2019 zvlášť Dlužníku a přihlášeným věřitelům, jako osobám, které se k Návrhu mají vyjádřit“, se zamítá.

II. Návrh, aby Nejvyšší soud České republiky uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ve lhůtě 5 dnů „upravil předkládací zprávu ze dne 2. 1. 2020, č. j. 2 VSOL XY v tom smyslu, že lhůta k vyjádření, stanovená v rámci usnesení č. j. 2 VSOL XY ze dne 19. 12. 2019, neuplynula marně ke dni 27. 12. 2019, když tato započne běžet ode dne zvláštního doručení Dlužníku a přihlášeným věřitelům“, se zamítá.

III. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci (jako soud nadřízený) námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Aleny Knapilové.

Podáním ze dne 13. března 2019 (A-355) navrhla šestá insolvenční navrhovatelka S. F. přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti. K důvodům, pro které je podle šesté insolvenční navrhovatelky vhodné přikázat věc jinému soudu, patří změna trvalého bydliště dlužníka do Prahy, okolnost, že „dlužník má živnostenské oprávnění v provozovně na adrese XY“, dále podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy, soustředění dlužníkova majetku „v obvodu“ Vrchního soudu v Praze, jakož i okolnost, že řada obchodních společností, v nichž figuruje dlužník, je zapsána u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Usnesením ze dne 19. 12. 2019 č. j. 2 VSOL XY Vrchní soud v Olomouci vyzval dlužníka a věřitele přihlášené do insolvenčního řízení, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení k návrhu šesté insolvenční navrhovatelky vyjádřili. Usnesení bylo dne 19. 12. 2019 zveřejněno v insolvenčním rejstříku a lhůta k vyjádření dlužníka a přihlášených věřitelů uplynula dne 27. 12. 2019. V uvedené lhůtě se ani dlužník, ani žádný z vyzvaných věřitelů k postupu soudu nevyjádřili.

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 5. 1. 2020, který byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen dne 6. 1. 2020, se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl, že „Vrchní soud v Olomouci je povinen ve lhůtě 5 dnů zaslat usnesení č. j. 2 VSOL XY ze dne 19. 12. 2019 zvlášť Dlužníku a přihlášeným věřitelům, jako osobám, které se k návrhu mají vyjádřit“, a že „Vrchní soud v Olomouci je povinen ve lhůtě 5 dnů upravit předkládací zprávu ze dne 2. 1. 2020 č. j. 2 VSOL XY v tom smyslu, že lhůta k vyjádření, stanovená v rámci usnesení č. j. 2 VSOL XY ze dne 19. 12. 2019, neuplynula marně ke dni 27. 12. 2019, když tato započne běžet ode dne zvláštního doručení Dlužníku a přihlášeným věřitelům“. Návrh odůvodnil tím, že usnesení vydané Vrchním soudem v Olomouci dne 19. 12. 2019 pod č. j. 2 VSOL XY nebylo v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 insolvenčního zákona doručeno zvlášť dlužníku a ostatním věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení jako osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat. Tím, že uvedené rozhodnutí nebylo dlužníku a věřitelům zvlášť doručeno, došlo podle navrhovatele ke „zřejmému porušení procesních práv dlužníka“ a k „narušení zákonného průběhu insolvenčního řízení“. Navrhovatel má za to, že nesprávným procesním postupem Vrchního soudu v Olomouci byly způsobeny průtahy v soudním řízení a podává návrh na určení procesní lhůty.

Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k návrhu navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvedl, že pro doručení usnesení s výzvou k vyjádření k postupu soudu, na základě kterého bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o delegaci věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. insolvenční zákon zvláštní způsob doručení nestanoví. Postup spočívající ve zveřejnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2019 č. j. 2 VSOL XY v insolvenčním rejstříku proto považuje za správný.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§ 174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 14. 2. 2020, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Podle ustanovení § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

V posuzovaném případě nelze proto přehlédnout, že Nejvyšší soud již o návrhu šesté insolvenční navrhovatelky na přikázání věci z důvodu vhodnosti rozhodl usnesením ze dne 9. 1. 2020 č. j. KSBR 31 INS XY, 29 NSČR XY tak, že věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze; důvody pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly shledány. Nejvyšší soud o návrhu rozhodl poté, co dospěl k závěru, že námitka nesprávnosti doručování usnesení vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2019 č. j. 2 VSOL XY není důvodná, neboť „podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Je tedy zřejmé, že v dané věci účastníci insolvenčního řízení neměli v řízení ničeho vykonat, bylo jen na jejich uvážení, zda se k podanému návrhu vyjádří. Výzvu k vyjádření k návrhu proto nebylo nutno doručovat účastníkům insolvenčního řízení zvlášť, jak nesprávně usuzuje dlužník. Nadto nelze přehlédnout, že návrh na delegaci byl zcela zjevně nedůvodný, proto bylo usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci vyzval k vyjádření se k tomuto návrhu, nadbytečné.“

Vzhledem k uvedenému potřeba provedení procesních úkonů, jichž se návrh navrhovatele na určení lhůty týká, není v probíhající fázi řízení nepochybná, resp. nejedná se o procesní úkony, které musí být ve věci podle zákona učiněny.

Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 3. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru