Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 898/2020Rozsudek NS ze dne 16.03.2021

HeslaVeřejná nedobrovolná dražba [ Veřejná dražba ]
Příklep
Dobrá víra
Právní moc rozhodnutí
Prominutí zmeškání lhůty
Vykonatelnost rozhodnutí
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.898.2020.1
Dotčené předpisy

§ 2 písm. a) předpisu č. 26/2000 Sb. ve znění od 19.09.2016

§ 36 odst. 1 předpisu č. 26/2000 Sb. ve znění od 19.09.2016

§ 48 odst. 3,4,5 předpisu č. 26/...

více
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1337/21


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 898/2020-652

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Zuzana Property s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Josefově, Valentinská č. 20/10, IČO 26476908, zastoupené Mgr. Michalem Hrnčířem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská č. 661/4, proti žalovaným 1) J. V., narozené XY, bytem XY, 2) Královské dražební a. s. se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Kateřinská č. 482, IČO 24811505 a 3) M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 159/56, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 29/2017, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 28 Co 276/2019-607, takto:

I. Dovolání žalované 3) proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá.

II. Žalované 1), 2) a 3) jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Hrnčíře, advokáta se sídlem v Praze 8, Karolinská č. 661/4.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 10. 2016 domáhala, aby soud vyslovil neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, provedené žalovanou 2) na návrh žalované 1). V rámci této dražby vydražila žalovaná 3) nemovitou věc žalobkyně, a to jednotku č. XY v katastrálním území XY spolu s podílem 428/10 000 na společných částech budovy č. p. XY a pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, katastrální území XY, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY (dále jen „bytová jednotka“). Podle žalobních tvrzení je dražba neplatná, neboť se podle dražební vyhlášky měla konat v pátek dne 23. 9. 2016 od 16.00 hod., ale oproti tomu se konala v sobotu dne 24. 9. 2016 od 10.00 hod. Dražba je dále neplatná, neboť soudní exekutor vydal před dražbou exekuční příkaz prodejem bytové jednotky, přičemž žalobkyně o této skutečnosti dražebníka [žalovanou 2)] informovala a dotčený exekuční příkaz mu zaslala. Neplatnost dražby dále žalobkyně dovozovala z důvodu, že osoba jednající za dražebníka V. T. a navrhovatelka dražby [žalovaná 1)] jsou osoby blízké. Smlouva o provedení dražby je proto neplatná. Žalobkyně nadto závazek zajištěný zástavním právem před dražbou splnila, když jistinu včetně zákonného příslušenství (tj. částku 17 842 Kč s vyčísleným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 676 Kč) uhradila, a splnění závazku dražebníkovi doložila. Dražba je stižena neplatností i z důvodu, že žalobkyni nebyly doručeny ani zaslány oznámení o dražbě a dražební vyhláška. Pohledávka žalované 1) dále není v současné době přiznána vykonatelným rozhodnutím, neboť soud žalobkyni prominul lhůtu k podání odvolání proti rozsudku. Žalobkyně rovněž podala před dražbou dne 23. 9. 2016 k příslušnému soudu dlužnický insolvenční návrh a tento s podacím razítkem soudu dražebníkovi doložila. Žalovaná 1) zneužila vědomosti o tom, že pan B. nemá přístup do datové schránky žalující společnosti, a dosáhla toho, že Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalující společnosti rozsudkem pro uznání ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14, povinnost zaplatit jí částku 17 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % denně. Bytová jednotka v hodnotě cca 10 000 000 Kč tak byla dražena pro pohledávku 17 842 Kč s úrokem z prodlení, který měl činit přes 2 800 000 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 14. 3. 2019, č. j. 27 C 29/2017-490, žalobu zamítl, a dále rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 5 818 Kč a žalované 3) 37 026 Kč k rukám JUDr. Luboše Chalupy. Po provedeném dokazování neshledal žádný ze žalobkyní tvrzených důvodů neplatnosti dražby opodstatněným.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 28 Co 276/2019-607, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalované 1) a 2) jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 41 755,50 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení 11 776 Kč k rukám Mgr. Michala Hrnčíře, advokáta, a že ve vztahu k žalované 3) se žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. Dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci lze dovodit, že pravomocným prominutím zmeškání lhůty k podání odvolání nastala fikce, že žalobkyně podala odvolání do rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14, včas. Jestliže odvolací soud na podkladě podaného odvolání změnil napadené rozhodnutí tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, nezbývá než uzavřít, že rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14, se nikdy nestal exekučním titulem a nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti. Z uvedeného plyne, že v době konání posuzované veřejné nedobrovolné dražby vymáhaná pohledávka první žalované za žalobkyní ve skutečnosti nebyla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím, respektive nebyla kryta žádným z titulů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, i když o tom dražebník i ostatní účastníci dražby v době konání dražby nevěděli. Nebyla tedy splněna základní podmínka pro konání veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, čímž je nepochybně podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách naplněn důvod pro vyslovení neplatnosti dražby. Uvedený závěr nemůže zpochybnit ani žalovanou 3) namítaná dobrá víra, že se na základě posuzované veřejné dražby stala vlastníkem předmětné bytové jednotky, neboť byť jednala v souladu se zákonem a v důvěře, že bytovou jednotku vydražila, nemohla být v dobré víře přesvědčena, že se stala vlastníkem bytové jednotky, neboť musela vědět, že pokud žalobkyně v souladu s ustanovením § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách využije v prekluzivní lhůtě svého práva domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti dražby, soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, budou-li k tomu splněny zákonem stanovené předpoklady (rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2524/2015). Námitka žalobkyně, že veřejná nedobrovolná dražba byla realizována za účelem vymožení pohledávky, která není podložena vykonatelným exekučním titulem, je tedy důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 3) dovolání, jímž rozsudek napadla „v celém rozsahu“. Namítá, že odvolací soud se při řešení otázky „o preventivní povaze žaloby o nepřípustnost prodeje zástavy podle § 46b zákona o veřejných dražbách pro neexistenci vykonatelné pohledávky ke dni zahájení dražby“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a že případné další související otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Žalobkyně v rozporu s uvedeným ustanovením nepodala zvláštní žalobu o nepřípustnost prodeje zástavy z důvodu neexistence vykonatelné pohledávky zajištěné soudcovským zástavním právem, ani nepožádala o vydání předběžného opatření. Podmínkou přípustnosti veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách je prokázání existence vykonatelné pohledávky zajištěné zástavním právem nejpozději ke dni zahájení dražby bez ohledu na to, zda až po skončení dražby zástavní dlužník požádá soud o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti nalézacímu rozsudku a ten mu následně vyhoví. Provádění veřejných nedobrovolných dražeb, jejichž platnost je závislá na právních skutečnostech prokazatelně nastalých až po skončení dražby, včetně časově neomezeném prominutí zmeškání odvolací lhůty proti ke dni zahájení dražby pravomocnému rozsudku, jehož předmětem je vykonatelná pohledávka, je v rozporu se základním smyslem a účelem dražeb, včetně tzv. originárního způsobu nabytí ke dni příklepu licitátora. Odvolací soud nerespektoval, že institut veřejné nedobrovolné dražby významně chrání dobrou víru vydražitelů, kteří objektivně nemohou vědět, co namítá zástavní dlužník. Opožděné podání žádosti žalobkyně jako povinné o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu I. stupně s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti až poté, co již byla vydražena předmětná nemovitost zajištěná soudcovským zástavním právem, má právní význam pro vznik bezdůvodného obohacení ve prospěch žalobkyně k tíži žalované 1) bez toho, že by samotná nedobrovolná dražba byla z tohoto důvodu neplatná. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované 3) jako nepřípustné odmítl, případně aby je jako nedůvodné zamítl. Napadený rozsudek považuje za věcně správný.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované 3) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Žalobkyně podaným dovoláním rozsudek odvolacího soudu napadla „v celém rozsahu“, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v části směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Dovolání je přípustné pro řešení otázky, jaký význam z hlediska závěru o platnosti veřejné nedobrovolné dražby má skutečnost, že po udělení příklepu obligační (a zároveň i zástavní) dlužník podal žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku, jenž byl titulem opravňujícím navrhovatele dražby k uzavření smlouvy o provedení dražby, tento rozsudek byl následně odvolacím soudem zrušen a žaloba o zaplacení dlužné pohledávky byla zamítnuta, neboť tato otázka doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Projednávanou věc je, vzhledem k datu provedení dražby (24. 9. 2016), třeba posoudit podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném ode dne 19. 9. 2016, tedy ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o veřejných dražbách“) a podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků.

Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Podle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Je správný závěr odvolacího soudu, že soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy, jestliže nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, tedy jestliže vymáhaná pohledávka dražebnímu věřiteli nebyla (ve skutečnosti) přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Požadavek, aby šlo o vykonatelné soudní rozhodnutí nebo o vykonatelný rozhodčí nález anebo o jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon, musí být splněn nejen v době uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby nebo v době vydání dražební vyhlášky, popřípadě v době jejího doručení (odeslání) zástavnímu dlužníku (a dalším osobám, kterým se dražební vyhláška zasílá), ale také v době provedení dražby (až do doby, než dojde k udělení příklepu) – srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5066/2015.

Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění (§ 161 odst. 1 o. s. ř.). Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (§ 159 o. s. ř.). Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon (§ 58 odst. 1 o. s. ř.). Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty (§ 58 odst. 2 o. s. ř.).

Soudní praxe je zajedno v tom, že pouze včasně podané odvolání má za následek tzv. suspenzívní účinek, tedy že rozsudek nenabude právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř.). Po účastníku řízení však nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 63/2016). Předpokladem úspěšnosti takové žádosti je, že lhůta (k učinění příslušného úkonu) již marně uplynula a zákonem předpokládané účinky zmeškání již nastaly (tedy nikoliv, že např. účastník úkon včas učinil, ale byl nesprávně posouzen - srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019, popř. že účastník učinil úkon opožděně pouze zdánlivě a lhůta ve skutečnosti v důsledku nesprávného poučení či chyb při doručování neuplynula – srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1965/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 176/2002). To, že zákon počítá s tím, že předpokládané účinky již v důsledku marného uplynutí lhůty nastaly, vyplývá i z ustanovení § 58 odst. 2 o. s. ř.; pouze kladné rozhodnutí o žádosti podle ustanovení § 58 odst. 2 o. s. ř. může tyto účinky zhatit (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 740/2006).

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14 (dále jen „rozsudek“) tak, že uložil žalobkyni, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalované 1) částku 17 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % denně od 28. 10. 2010 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 1 026 Kč. Dne 14. 1. 2015 byla na tomto rozsudku vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti s tím, že rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2014 a vykonatelnosti dne 24. 11. 2014. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 34 E 42/2015-13, nařídil podle shora uvedeného rozsudku k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 17 842 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % denně od 28. 10. 2010 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení ve výši 1 026 Kč a nákladů řízení sp. zn. 34 E 42/2015 ve výši 2 000 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné, tedy na bytové jednotce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2016. Dne 13. 7. 2016 uzavřela žalovaná 1) s žalovanou 2) smlouvu o provedení nedobrovolné dražby. Důvodem dražby je skutečnost, že žalovaná 1) má vůči žalobkyni vykonatelnou pohledávku, přiznanou uvedeným rozsudkem, která je zajištěna zástavním právem k předmětu dražby a na kterou žalobkyně neplní. Jako předmět dražby jsou označeny nemovitosti žalobkyně. Dne 24. 9. 2016 v 10.00 hod. zadal licitátor na svém počítači internetovou adresu www.prodej-drazbou.cz a přihlásil se pomocí přihlašovacích údajů do systému. Stav dražby se poté z vyhlášené změnil na probíhající a poté se zobrazovala podání dražitelů. Dražba byla ukončena udělením příklepu vydražitelce – žalované 3), která učinila nejvyšší podání. Žalovaná 3) splnila podmínku nabytí předmětu dražby a vlastnictví předmětu dražby na ni přešlo k okamžiku udělení příklepu, tedy k 24. 9. 2016. V řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 74/2014, soud usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. 21 C 74/2014-44, rozhodl mimo jiné tak, že žalobkyni prominul k její žádosti ze dne 4. 10. 2016 zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro uznání ze dne 15. 10. 2014, č. j. 21 C 74/2014-14, Městský soud v Praze následně k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 20 Co 428/2016-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 21 C 74/2014-192, žalobu zamítl a toto řízení bylo ke dni 19. 7. 2017 pravomocně skončeno.

Z uvedeného přehledu skutkových okolností věci je sice nutno vyvodit, že nikdy, ať již v průběhu dražby (tedy v době od uzavření smlouvy o provedení dražby do udělení příklepu), anebo kdykoliv před tímto obdobím, nebyla správnost vyznačení doložky právní moci na „rozsudku“ zpochybněna, ačkoliv před uzavřením smlouvy o provedení dražby dokonce proběhlo i řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, ve kterém povinná (žalobkyně) příslušné námitky (uplatněné vzápětí v řízení o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání) mohla použít [k možnostem obrany povinného v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2432/2010, k otázce stadia řízení, ve kterém lze ty které námitky uplatnit, potom srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3409/2013, k otázce možnosti přezkumu souladu vykonávaného rozhodnutí soudu s principy demokratického právního státu pak srov. poprvé odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, a před tím v minulosti již k problematice téhož ve vztahu k rozhodčím nálezům stejně např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 (k uvedeným rozhodnutím dovolací soud poznamenává, že v této věci bylo o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva rozhodnuto v prvním stupni 11. 12. 2015 a právní moc byla vyznačena 14. 1. 2016, tedy v době, kdy již argumentace žalobkyně použitá v návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání ve vztahu k nemravnosti sjednaného úroku v nalézacím rozhodnutí by musela být zvažována)]. Uvedené však, v konečném důsledku, nehraje při řešení otázky platnosti veřejné nedobrovolné dražby významnou roli z důvodů, které budou dále uvedeny.

Nadále sice platí, že i když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), nemusí být udělení příklepu vždy důvodem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k draženému předmětu. Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) totiž nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou nedobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo, že navrhovatelem dražby je dražební věřitel, který je legitimován požadovat uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebylo (nemohlo být) uspokojení pohledávky dražebního věřitele, ale – objektivně vzato – jiný cíl, který by získání výtěžku z přechodu vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou nedobrovolnou dražbu; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné nedobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou nedobrovolnou dražbu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 959/2016).

Z uvedeného vyplývá, že judikatura sice umožnila zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné nedobrovolné dražbě, avšak pouze v případě, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, tedy „fingovanou“, tedy v případech, kdy došlo k zneužití institutu veřejné dražby (a tedy k zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné nedobrovolné dražby. Jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení podle zákona o veřejných dražbách, a to ani jako předběžnou otázku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 25/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 10/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 52/2006). Neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách; zákon však pro jejich uplatnění u soudu žádnou lhůtu nestanoví. Bylo-li tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, může žalobce důvody, pro které považuje dražbu za neplatnou, označit (tvrdit) nejen v žalobě, popřípadě před uplynutím lhůt uvedených v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, ale i kdykoliv za řízení (samozřejmě jen tehdy, nebrání-li tomu provedená koncentrace řízení nebo v odvolacím řízení systém neúplné apelace), a soud může vyslovit (určit) neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nejen z důvodů, které byly za řízení tvrzeny, ale i z důvodů, které vyšly za řízení jinak najevo, i když je žádný z účastníků neoznačí (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 126/2006); jinak řečeno, pro určení, zda veřejná (nedobrovolná) dražba byla či nebyla platná, je významný jedině skutkový stav zjištěný ke dni rozhodnutí soudu (srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.).

Je-li tedy ke dni rozhodnutí soudu v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby zjištěn skutkový stav objektivního rozporu konání dražby (a tím i udělení příklepu) s ustanovením § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a je-li bez významu, kdy je taková námitka v řízení uplatněna, resp. dokonce, zda je uplatněna (a je pouze významné, že žaloba na neplatnost dražby byla v prekluzivní lhůtě uvedené v ustanovení § 48 odst. 3 věty třetí zákona o veřejných dražbách u soudu podána), pak není důvod vázat ne/platnost veřejné nedobrovolné dražby na zjištění, kdy (v jaké fázi procesu dražby, resp. po dražbě) důvod neplatnosti vznikl, či byl zjištěn, ledaže by sám zákon stanovil zvláštní ochranu práv nabytých třetími osobami [tak, jak je tomu např. v případě mimořádných opravných prostředků (srov. ustanovení § 243g odst. 2 o. s. ř. v případě dovolání, ustanovení § 235i odst. 3 o. s. ř. v případě obnovy řízení či zmatečnosti)]; taková situace však v posuzovaném řízení nenastala.

Není též správná námitka žalované 3), že „…institut veřejné nedobrovolné dražby významně chrání dobrou víru vydražitelů, kteří objektivně nemohou vědět, co namítá zástavní dlužník…“. Vydražitel totiž nemůže být přesvědčen (být v dobré víře), že se stal vlastníkem (vydražených) nemovitostí, jestliže věděl (musel vědět), že soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, budou-li k tomu splněny předpoklady podle ustanovení § 48 odst. 3 věty první zákona o veřejných dražbách a jestliže k tomu dosud neuplynula prekluzivní lhůta uvedená v ustanovení § 48 odst. 3 věty třetí zákona o veřejných dražbách (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2524/2015).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované 3) podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalované 3) bylo zamítnuto a žalovaná 3) je proto povinna spolu s žalovanými 1) a 2), kteří s ní tvoří nerozlučné společenství na straně žalované, nahradit žalobkyni náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát Mgr. Michal Hrnčíř osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 113 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalované 1), 2) a 3) jsou povinny společně a nerozdílně náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6 413 Kč žalobkyni zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 3. 2021

JUDr. Pavel Malý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru