Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 710/2020Usnesení NS ze dne 11.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.710.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 710/2020-267

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Š. N., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Schindlerem, advokátem se sídlem v Ostravě, Místecká č. 329/258, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, o 325.558,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 15/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2019, č. j. 16 Co 106/2019-245, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2019, č. j. 16 Co 106/2019-245, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, podle jakých hledisek má být pro účely zjištění pravděpodobného výdělku stanoven hrubý plat zaměstnance, který by zřejmě v rozhodném období získal, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4325/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4690/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 58/2005, který byl uveřejněn pod č. 35/2006 v časopise Soudní judikatura, z jejichž odůvodnění vyplývá, že ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období „zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných právních předpisů pobírat „pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod., že v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a že zákon ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku „pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Odvolací soud při stanovení hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl v prvním čtvrtletí roku 2015, přihlédl odpovídajícím způsobem ke všem složkám mzdy, a to nejen k pevným či nárokovým, ale také k fakultativním (zejména prémiím a mimořádným odměnám), dále přihlédl k vyššímu pracovnímu nasazení žalobce, zohlednil přesčasové hodiny, hodiny práce v dole v 6. tarifním stupni, hodiny práce na povrchu, hodiny práce báňského záchranáře, přičemž bylo přihlédnuto i k poklesu některých prací u žalovaného v prvním čtvrtletí roku 2015.

V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o pravděpodobném výdělku, jehož by žalobce dosahoval), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 5. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru