Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 70/2013Usnesení NS ze dne 14.11.2013

HeslaDovolací důvody
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.70.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 70/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Libická č. 1832/5, proti žalované D. M., zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4 – Braníku, Zelený pruh č. 95/97, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 245/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2012 č. j. 28 Co 143/2012-368, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Pavelky, advokáta se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Libická č. 1832/5.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2012 č. j. 28 Co 143/2012-368, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 10. 2011 č. j. 35 C 245/2008-314 ve znění „doplňujícího“ usnesení ze dne 6. 1. 2012 č. j. 35 C 245/2008-327 a „opravného“ usnesení ze dne 19. 1. 2012 č. j. 35 C 245/2008-332, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstavitelce V. S., zemřelé dne 23. 9. 2007, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaná není závětní dědičkou po zůstavitelce V. S., kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a kterým byla uložena žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doplatek soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 12.421,- Kč a žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení 12.421,- Kč, potvrzen ve „vyhovujícím výroku o věci samé“ a ve výrocích o nákladech řízení a jímž bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Stanislava Pavelky, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., protože v dovolání žalované byl uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - jen dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Žalovaná sice v dovolání uvedla, že „důvodem dovolání je ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že žalovaná nezpochybňuje právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem, ale že nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními (že žalobce neměl „reálnou možnost“ poskytnout zůstavitelce potřebnou pomoc, neboť zůstavitelka tuto pomoc, které se jí dostávalo od žalované, s níž sdílela společnou domácnost, od žalobce odmítala, a že nebylo prokázáno „hrubé chování“ žalobce vůči zůstavitelce, překračující zásady společenské slušnosti), na nichž odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) založil svůj závěr, že nebyly dány důvody pro vydědění žalobce zůstavitelkou uvedené v ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) a b) občanského zákoníku. Protože podstatou námitek žalované je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy vyhodnotil, nepředstavují její námitky uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalované podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Stanislav Pavelka, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru