Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 572/2020Usnesení NS ze dne 02.06.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.572.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2340/20


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 572/2020-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Insolvency Project v. o. s. se sídlem v Hradci Králové, Bieblova č. 1110/1b, IČO 28860993, jako insolvenční správkyně dlužníka K. P. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Michalem Paule, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 572/63, proti žalovanému O. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 752/10, o zrušení soudního smíru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 115/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 19 Co 139/2019-161, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Paule, advokáta se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 572/63.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 19 Co 139/2019-161, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.

Žalovaný, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.

Namítá-li žalovaný, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017, pak ovšem zcela přehlíží, že rozsudek odvolacího soudu není vůbec na řešení otázky splnění procesních podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, řešené v původním řízení, v němž byl schválen smír, postaven; námitka je tak zcela nepřípadná a přípustnost dovolání založit nemůže.

Tvrdí-li žalovaný, že „…řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 73 Cm 69/2017… bylo ukončeno pravděpodobně podobně neplatným smírem, když mezitím bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze … o neplatnosti rozhodnutí valné hromady, ze dne 29. 7. 2014, na jejímž základě byla zvolena pí O. Y. jednatelkou společnosti K. P. pak předkládá vlastní skutkové závěry, na kterých rozhodnutí soudů nestojí, a uvedené tvrzení je námitkou, jíž žalovaný uplatnil jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z níž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., navíc námitkou zcela nesrozumitelnou a bez vazby na posuzované rozhodnutí.

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 6. 2020

JUDr. Mojmír Putna v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru