Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 541/2020Usnesení NS ze dne 30.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.541.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 358 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 541/2020-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci zástavní věřitelky OMV Česká republika, s. r. o. se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Štětkova č. 1638/18, IČO 48038687, zastoupené JUDr. Vladimírem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská č. 937/16, proti zástavní dlužnici ERNEKS INVEST s. r. o. se sídlem v Čestlicích, Průhonická č. 222, IČO 27105075, zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 3117/61, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 108/2019, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. října 2019, č. j. 8 Co 343/2019-58, takto:

Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 Co 343/2019-58, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2019, č. j. 24 C 108/2019-41, změněno tak, že „řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 70/2019“, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že v projednávané věci nejsou dány důvody pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 70/2019 (o určení, že „zástavní právo zapsané do katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy ze dne 31. 1. 2011 neexistuje“)] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. při obdobné právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy v ustanoveních § 200y-§ 200za o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí s stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, nebo – již ve vztahu k právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy obsažené v ustanoveních § 353a-358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.) - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 431/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016, a v nich vyjádřený právní názor, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto) a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné; k otázce předpokladů rozhodných pro možnost řízení přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, v jehož odůvodnění byl vysloven právní názor, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, že byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, a že dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení (nepřerušení) řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5637/2016, anebo – přímo ve vztahu k možnosti přerušení řízení o soudním prodeji zástavy - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3649/2018] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. (dříve § 200z odst. 1 o. s. ř.) doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113/2013 v časopise Soudní judikatura), a obdobná úvaha platí i při zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva). To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. (dříve v § 200z odst. 1 o. s. ř.) neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2786/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1809/2017).

Zpochybňuje-li zástavní dlužnice v dovolání závěry odvolacího soudu vycházející z ustálené judikatury soudů, když uvádí, že „nařízením exekuce i v případě absolutně neplatné zástavní smlouvy by vznikly nevratné kroky, které by nebylo možno již napravit ani zhojit návrhem na zastavení exekuce“, že „rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím „NS 21 Cdo 3754/2009, kde nelze nařídit soudní prodej zástavy v případě absolutně neplatné zástavní smlouvy“, a že „soud při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 z. s. ř. doloženo zástavní právo k zástavě, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“, a když z toho dovozuje, že řízení o soudní prodej zástavy by mělo být přerušeno až do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 31 C 70/2019, v němž je řešena otázka, „existence zástavního práva“, pak přehlíží, že v řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fázi soudního prodeje zástavy) se dokazování ke skutečnostem, jimiž zástavní dlužník zpochybňuje zástavní právo, neprovádí, a to ani v případě, že zástavní dlužník rozhodné skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. popírá. Zástavní dlužnicí uváděné okolnosti, které jsou předmětem řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 70/2019, nejsou významné pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy, ale - jak vyplývá z výše uvedené judikatury (která byla shledána ústavně souladnou – srov. například nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 2995/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2858/15, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 552/17, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2019. sp. zn. I. ÚS 4144/18) - teprve ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy. Pro přerušení řízení o soudním prodeji zástavy podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto – jak správně dovodil odvolací soud – nejsou dány důvody.

V usnesení ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, Nejvyšší soud řešil otázku, zda lze ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (nyní § 358 odst. 1 z. ř. s.) doložit zástavní právo k zástavě smlouvou o zřízení zástavního práva, z jejíhož obsahu je bez dalšího nepochybné, že jde o absolutně neplatný právní úkon; v uvedené věci byl důvod neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva zřejmý bez dalšího (zástavní právo bylo zřízeno v rozporu se zákonem). Závěr přijatý v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, proto na danou věc aplikovat nelze, neboť o takovou situaci se v nyní posuzované věci nejedná (z obsahu zástavní smlouvy není bez dalšího nepochybné, že jde o neplatný právní úkon; posouzení její neplatnosti vyžaduje provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti nebo uzavření smlouvy).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není způsobilá ani námitka, kterou dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z níž nevyplývá žádná rozhodná právní otázka ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [namítá-li tzv. jinou vadu řízení spočívající v tom, že „odvolací soud svoje rozhodnutí dostatečně nezdůvodnil, když pouze odkazuje na rozhodnutí NS“, a že „z odvolacího rozhodnutí nevyplývá především, jakými úvahami se odvolací soud řídil, a to především vzhledem ke střetu odvolacím soudem použité judikatury a prvostupňovým rozhodnutím použitým judikátem NS 21 Cdo 3754/2009“].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru