Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 5076/2017Usnesení NS ze dne 04.12.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Pracovní poměr
Neplatnost právního úkonu
Výpověď z pracovního poměru
Územní samosprávné celky
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5076.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.

§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb.

§ 12 odst. 1 písm. b) předpisu č. 312/2002 Sb.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 602/18 ze dne 09.04.2019 (zastaveno)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 5076/2017-342

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně E. P., proti žalovanému Městu Rakovníku, se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí č. 27, IČO 002 44 309, zastoupenému JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o neplatnost odvolání z funkce a o neplatnost ukončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 8 C 215/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. května 2017 č.j. 23 Co 124/2017-304, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2017 č.j. 23 Co 124/2017-304 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zákonem upravené lhůty pro odvolání vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu z funkce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2015 sp. zn. 21 Cdo 4123/2013; k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31.1.1972 sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.11.1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6.12.1995 sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Pokud dovolatel sám svými úkony odvolal žalobkyni z funkce opožděně, nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení) porušení svých základních práv.

Namítá-li dovolatel, že byl „z výkladu soudu prvního stupně, který obsah normy svým výkladem zcela změnil překvapen“, potom pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 476/2015). O takový případ se však v projednávané věci - jak je zřejmé z obsahu spisu a z napadeného rozsudku – nejedná.

V části, v níž žalovaný v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek dovolatele je jeho přesvědčení, že „rozhodující by tedy zcela zásadně měl být moment, od kdy se dozví zaměstnavatel o pochybení vedoucího úředníka“ a že „Ministerstvo vnitra se tedy přiklonilo k názoru, že rozhodným okamžikem pro počítání šestiměsíční lhůty je den podání návrhu krajskému úřadu“, tedy dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě nichž odvolací soud dospěl k závěru, že důvod pro odvolání tajemnice z funkce a tím i pro následnou výpověď pro nadbytečnost nebyl naplněn a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž buduje odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2017

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru