Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 5017/2014Usnesení NS ze dne 25.03.2015

HeslaZástavní právo
Účastníci řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5017.2014.1
Dotčené předpisy

§ 200y odst. 2 a § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 524 obč. zák. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 5017/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele Apston Capital Ltd. se sídlem v Dublinu 2, Hannover Building, Windmill Lane, 4th Floor, Irsko, identifikační číslo 408579, zastoupeného JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti zástavnímu dlužníkovi J. S., zastoupenému Mgr. Tomášem Matějíkem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 506/37, o soudní prodej zástavy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 35/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2014, č. j. 16 Co 43/2012-156, takto:

Dovolání zástavního dlužníka se zamítá.

Odůvodnění:

Zástavní věřitel se domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby soud nařídil soudní prodej zástavy, a to „nemovitostí: objekt bydlení č. p. , na pozemku p. č. 20 a pozemek, zastavěná plocha a nádvoří, p. č. 20, o výměře 202 m2, které se nacházejí v k. ú. V., zapsané na LV č. 330 pro obec V. n. L., okres Vyškov, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 926.454,66 Kč s úrokem 25% p. a. z částky 273.880,66 Kč od 20. 6. 2003 do zaplacení a s úrokem 25% p. a. z částky 500.188,53 Kč od 20. 6. 2003 do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že Komerční banka, a. s. uzavřela dne 19. 1. 1998 s V. M. (dlužníkem) smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě mu poskytla hypoteční úvěr ve výši 532.000,- Kč, který však dlužník nesplácel, a proto bylo přistoupeno k okamžitému splacení celé jistiny a příslušenství ke dni 4. 11. 1999 (výše pohledávky činila ke dni 19. 6. 2003 926.454,66 Kč). Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem na základě zástavní smlouvy k nemovitostem uzavřené mezi účastníky dne 19. 1. 1998. Uvedenou pohledávku postoupila Komerční banka, a. s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2004 na Českou konsolidační agenturu, která ji postoupila ke dni 9. 12. 2005 na společnost J. P. MORGAN SECURITIES LTD, a tato společnost ji následně postoupila dne 12. 12. 2005 na zástavního věřitele.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. 9. 2011, č. j. 32 C 35/2007-126 žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 6.450,- Kč k rukám právní zástupkyně zástavního věřitel a že České republice Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že zástavní věřitel osvědčil svoji právní subjektivitu, zajištěnou pohledávku (smlouvou o hypotečním úvěru a rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č. j. 7 C 582/2004-211, ze dne 19. 9. 2006), zástavní právo k nemovitostem (zástavní smlouvou k nemovitostem ze dne 19. 1. 1998) a že zástavní dlužník je vlastníkem těchto nemovitostí (na základě kupní smlouvy ze dne 3. 6. 1999 a z výpisu z katastru nemovitostí). Odmítl námitku zástavního dlužníka, že „nemovitosti nabyl bezelstně a že o zástavním právu nevěděl“, neboť zástavnímu dlužníkovi byla existence zástavního práva oznámena katastrálním úřadem před vkladem jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, byl tedy s existencí zástavního práva srozuměn, a navíc si při koupě nemovitostí nepočínal s náležitou pečlivostí.

Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník odvolání.

V průběhu odvolacího řízení zástavní věřitel podáním ze dne 27. 6. 2013 doručeným soudu dne 28. 6. 2013 navrhl, aby "společnost CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, IČO 63980401, vstoupila do řízení na straně dosavadního zástavního věřitele - společnosti Apston Capital Ltd.", neboť zástavní věřitel postoupil svou pohledávku zajištěnou zástavním právem, která je předmětem řízení, smlouvou o postoupení pohledávky postupníkovi společnosti CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, IČO 63980401, a nabyvatel pohledávky společnost CASPER CONSULTING a. s. souhlasí se svým vstupem do tohoto řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 9. 2014, č. j. 16 Co 43/2012-156, „připustil, aby na místo dosavadního žalobce vstoupil do řízení nový žalobce, a to společnost CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, IČO 63980401“. Odvolací soud shledal podmínky k postupu podle § 107a občanského soudního řádu, neboť zástavní věřitel doložil smlouvu o postoupení pohledávky za dlužníkem V. M., která je zajištěna zástavním právem k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení, i souhlas postupníka se vstupem do řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítl, že nebyla vůči němu splněna tzv. notifikační povinnost podle § 526 občanského zákoníku a že tedy „nový zástavní věřitel (postupík) není aktivně legitimován“. Nárok zástavního věřitele odmítá, neboť nikdy v minulosti nebyl žádným smluvním partnerem původního věřitele (Komerční banky, a. s.). Nemovitosti kupoval od V. M., který mu před uzavřením kupní smlouvy předložil výpis z LV ze dne 25. 5. 1999 bez zápisu zástavního práva. Dovolatel si ještě telefonicky ověřoval na Katastrálním úřadě ve Vyškově, zda jsou nemovitosti nezatížené, a bylo mu sděleno, že „je vše v pořádku“. Domnívá se, že „se tedy choval náležitě obezřetně, se stavem domu se seznámil při osobní prohlídce a k dispozici měl údaje (i ujištění prodávajícího), že na nemovitostech nevázne zástavní právo ani jiné omezení“. „Nemovitosti nabyl v dobré víře a bezelstně, o zástavním právu nevěděl a ani vědět nemohl.“ Podle jeho názoru „soud celou věc vyhodnotil nesprávně.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Společnost CASPER CONSULTING a. s. navrhla, aby dovolací soud dovolání zástavního dlužníka zamítl, neboť právní závěry odvolacího soudu považuje za správné. Na správnost rozhodnutí odvolacího soudu by nemělo vliv ani to, pokud by zástavní věřitel neoznámil zástavnímu dlužníkovi postoupení pohledávky a tedy i zástavního práva, neboť nedostatek takové zprávy „nestíhá“ platnost ani účinnost postoupení pohledávky. Zástavnímu dlužníkovi bylo však postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 30. 7. 2013 a bylo mu zasláno na adresu jeho trvalého bydliště.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavního dlužníka podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a o. s. ř. dovolání přípustné, a že věc (otázku vstupu společnosti CASPER CONSULTING a. s. do řízení na místo zástavního věřitele) je třeba i v současné době projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2013, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (§ 200y odst. 2 o. s. ř.).

Vymezení zástavního věřitele jako účastníka řízení o soudním prodeji zástavy se zakládá čistě procesním způsobem; je jím ten, kdo podal u soudu žalobu na nařízení prodeje zástavy a kdo o sobě tvrdí, že má pohledávku, která je zajištěna zástavním právem váznoucím na zástavě, jejíž soudní prodej navrhuje. Zástavním dlužníkem je ten, kdo je vlastníkem (majitelem) zástavy.

Má-li zástavní věřitel za to, že po zahájení řízení o soudním prodeji zástavy nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod zástavního práva, předmětem kterého je zástava, jejíž soudní prodej byl navržen, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel zástavního práva vstoupil do řízení na jeho místo (srov. § 107a odst. 1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení o soudním prodeji zástavy nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod zástavního práva, předmětem kterého je zástava, jejíž soudní prodej byl navržen, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo zástavního věřitele; souhlas zástavního dlužníka se nevyžaduje (srov. § 107a odst. 2 o. s. ř.).

Navrhne-li zástavní věřitel, aby nabyvatel zástavního práva vstoupil do řízení o soudním prodeji zástavy na jeho místo, soud - jak vyplývá z ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod zástavního práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod zástavního práva. Otázkou, zda zástavní věřitel je skutečně nositelem jím (v žalobě) tvrzeného zástavního práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti zástavní právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby na soudní prodej zástavy), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé - v usnesení, kterým rozhodne o žalobě na soudní prodej zástavy (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V projednávané věci zástavní věřitel v návrhu, kterým se domáhal, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost CASPER CONSULTING a. s., označil za právní skutečnost, v důsledku které zástavní právo přešlo na tuto právnickou osobu, smlouvu o postoupení pohledávky č. MD6 ČKA102 0770, kterou s ní uzavřel dne 20. 6. 2013.

Smlouva o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013) je dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). Dlužník není účastníkem smlouvy o postoupení pohledávky, k jejímu uzavření není třeba jeho souhlasu a o postoupení pohledávky nemusí být předem vyrozuměn. Smlouva o postoupení pohledávky je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují přechod zástavního práva, neboť s postoupenou pohledávkou přechází na postupníka i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (srov. § 524 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013), tedy i zástavní právo, které zajišťuje postoupenou pohledávku.

Smlouva ze dne 20. 6. 2013, č. MD6 ČKA102 0770 je podle svého obsahu nepochybně smlouvou o postoupení pohledávky, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti, které v takové smlouvě musí být sjednány. Za řízení před soudy tedy bylo prokázáno, že právní skutečnost, kterou zástavní věřitel označil v podání ze dne 27. 6. 2013, je vskutku právní skutečností, a že jím tvrzená právní skutečnost nastala, neboť mezi zástavním věřitelem a společností CASPER CONSULTING a. s. byla smlouva o postoupení pohledávky opravdu uzavřena. Protože s postoupenou pohledávkou přechází na postupníka i zástavní právo, které ji zajišťuje, a protože předmětem zástavního práva je zástava, jejíž prodej byl navržen, bylo prokázáno též to, že se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod zástavního práva, a že je způsobilá mít za následek přechod zástavního práva.

Námitka zástavního dlužníka, že mu nebylo (jako dlužníkovi) oznámeno postoupení pohledávky a že proto „není nový zástavní věřitel (postupík) aktivně legitimován“, není důvodná. Případné opomenutí věřitele v tomto směru totiž není z hlediska rozhodování podle ustanovení § 107a o. s. ř. - jak vyplývá z výše uvedeného - významné, neboť se týká posouzení věci samé, k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé (v usnesení, v němž rozhodne o žalobě na soudní prodej zástavy). Tvrdí-li zástavní dlužník, že „postupník není novým zástavním věřitelem“ nebo že „zástavní právo vůči němu nepůsobí, protože kupoval předmětné nemovitosti v dobré víře, že nejsou zatíženy zástavním právem“, je to pouze důvodem k obraně proti žalobě na nařízení soudního prodeje zástavy, správnost napadeného usnesení odvolacího soudu jím však nelze zpochybňovat.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. března 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru