Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 4947/2008Usnesení NS ze dne 16.03.2010

HeslaDědické řízení
KategorieA
Publikováno87/2012 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4947.2008.1
Dotčené předpisy

§ 45 odst. 1 písm. c) předpisu č. 97/1963 Sb.

§ 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009

§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do ...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 4947/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Š. F., zastoupené JUDr. Miroslavem Krištofem, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 1894/52, proti žalovanému neznámému dědici po A. J., a zemřelé dne 12.2.1974, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 Nc 304/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. června 2008, č. j. 10 Co 322/2008-27, takto:

Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17.4.2008, č.j. 17 Nc 304/2007-19 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou ze dne 24.9.2007, podanou u Okresního soudu v Litoměřicích dne 25.9.2007, domáhala, aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p.č. 100/3 v katastrálním území a obci Vědomice, aby pozemek byl "reálně rozdělen" a aby do výlučného vlastnictví žalobkyně byl přikázán pozemek parcelní číslo 100/3 o výměře 6.556 m2 a do výlučného vlastnictví dědice po A. J. byl přikázán pozemek parcelní číslo 100/18 o výměře 680 m2 tak, jak jsou oba pozemky vymezeny "oddělovacím geometrickým plánem č. 629/36/2007, potvrzeným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, dne 7.6.2007 pod číslem 618107". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc.č. 100/3 v katastrálním území a obci Vědomice, okres Litoměřice, ve výši ideálních 58/64 a že jako spoluvlastník s podílem ideálních 3/32 je v katastru nemovitostí od roku 1942 vedena A. J. O ní žalobkyně zjistila, že žila v roce 1942 v Daruvaru v Chorvatsku, že po roce 1945 se do Československa již nevrátila a že zemřela v roce 1974; její dědice se žalobkyni "nepodařilo dohledat". Žalobkyně požaduje zrušení spoluvlastnictví a "reálné rozdělení" pozemku. Neznámého dědice po A. J. může podle jejího názoru zastupovat soudem ustanovený opatrovník.

Okresní soud v Litoměřicích - poté, co žalobkyni usnesením ze dne 13.2.2008, č.j. 17 Nc 304/2007-14 vyzval k doplnění žaloby o "označení žalovaného" - usnesením ze dne 17.4.2008 č.j. 17 Nc 304/2007-19 "podání žalobkyně ze dne 24.9.2007, kterým bylo zahájeno soudní řízení", podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Dovodil, že žalobkyně neodstranila přes výzvu soudu nedostatek žaloby v "označení žalovaného", což je "nezbytnou náležitostí návrhu na zahájení řízení podle ustanovení § 79 odst. 1 občanského soudního řádu", a že proto žaloba musela být odmítnuta.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4.6.2008, č.j. 10 Co 322/2008-27 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žaloba musí ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 občanského soudního řádu obsahovat "kromě obecných náležitostí" údaj o "jménu, příjmení a bydlišti účastníků, popřípadě též jejich zástupců", a že účastníka řízení je třeba "označit tak, aby byl identifikovatelný, a podle údajů ho bylo možné odlišit od jiné fyzické osoby", přičemž "takovými údaji jsou jména, příjmení, datum narození, popř. rodné číslo, místo pobytu apod.". Žalobkyní označený žalovaný jako "neznámý dědic po A. J." nesplňuje "podmínky identifikace účastníka řízení", "takto označenému účastníkovi nelze ustanovovat opatrovníka" a není ani "postaveno najisto, zda vůbec nějaký dědic po A. J. existuje". Podle názoru odvolacího soudu žaloba musela být podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítnuta, když žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně vadu podání v označení žalovaného neoznačila a když pro tento nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že podle ustálené soudní praxe je přípustné ustanovit opatrovníka neznámému dědici, proti němuž byla žaloba podána, jestliže spoluvlastník nebo nositel jiného hmotněprávního vztahu zemřel a nebyl-li zjištěn okruh jeho dědiců. Podle žalobkyně soudy nesprávně interpretovaly ustanovení § 79 odst. 1 občanského soudního řádu, postupovaly "formalisticky" a zasáhly do jejího práva na ochranu vlastnického práva a práva na soudní ochranu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci žalobkyně podala žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti proti neznámému dědici po A. J., a zemřelé dne 12.2.1974, naposledy bytem v Z., s odůvodněním, že se jí "vzhledem k válečným událostem v bývalé Jugoslávii počátkem devadesátých let minulého století nepodařilo případné dědice po zemřelé A. J. dohledat".

Vzhledem k tomu, že A. J. zemřela dne 12.2.1974 v Záhřebu, lze předpokládat, že dědictví po ní bylo projednáno příslušným orgánem v tehdejší Socialistické federativní republice Jugoslávie a že přitom byl stanoven (objasněn) okruh jejích dědiců. Dědictví spoluvlastnického podílu A. J. k pozemku p.č. 100/3 v katastrálním území Vědomice se ovšem takové projednání dědictví nemohlo dotknout; k projednání tohoto nemovitého dědictví byly (a nadále jsou) příslušné - jak vyplývá z ustanovení Čl. 39 odst. 2 Smlouvy mezi Československem a Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20.1.1964, která byla uveřejněna pod č. 207/1964 Sb. [srov. též § 45 odst. 1 písm.c) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů] - československé (nyní české) soudy. Nebylo-li dosud dědictví po A. J. spočívající v jejím spoluvlastnické podílu k pozemku p.č. 100/3 v katastrálním území Vědomice projednáno a rozhodnuto československými (českými) soudy, je na místě závěr, že okruh jejích dědiců dosud nebyl (v příslušném dědickém řízení) stanoven a že tedy její dědic není znám.

Není-li znám zůstavitelův dědic, judikatura soudů již dříve připouštěla možnost, že žalobu lze podat proti "neznámému dědici zůstavitele" a že "neznámému dědici zůstavitele" mohl být v občanském soudním řízení ustanoven opatrovník (srov. například rozbor a zhodnocení "K některým otázkám ochrany vlastnictví nemovitostí a řešení vztahů mezi vlastníky sousedících pozemků", uveřejněné pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Obdobné závěry učinila novější judikatura soudů, dovodila-li, že věřitel může podat žalobu proti neznámému dědici zemřelého (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006, které bylo uveřejněno pod č. 89 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008), nebo že věřitel může uplatnit svou pohledávku žalobou u soudu podanou proti "neznámému dědici" zemřelého dlužníka, jestliže za řízení o dědictví nebo jinak dosud nebylo objasněno, jaké zůstavitel zanechal dědice (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2009). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dědic spoluvlastnického podílu A. J. k pozemku p.č. 100/3 v katastrálním území Vědomice není (dosud) znám, je přípustné, aby žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k této nemovitosti byla podána proti jejímu neznámému dědici; na soudu pak bude, aby uvážil, zda má být řízení přerušeno až do skončení řízení o dědictví po A. J. spočívajícího v jejím spoluvlastnickém podílu k nemovitosti, k jehož zahájení dá případně (nebylo-li zahájeno jinak) podnět, nebo zda má být neznámému dědici ustanoven opatrovník podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. Závěr soudů, podle kterého v řízení nemohlo být pokračováno, neboť žalovaný označený jako "neznámý dědic po A. J." nebyl "řádně identifikován", nemůže obstát.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru