Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 494/2013Rozsudek NS ze dne 17.12.2013

HeslaPrivatizace
Vklad do katastru nemovitostí
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.494.2013.1
Dotčené předpisy

§ 6 předpisu č. 92/1991 Sb. ve znění do 07.12.1992

§ 15 odst. 3 předpisu č. 265/1992 Sb.

§ 19 předpisu č. 92/1991 Sb. ve znění do 07.12.1992


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 494/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Města Rožnov pod Radhoštěm se sídlem městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí č. 128, IČO 00304271, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova č. 361/9, za účasti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o. se sídlem ve Všechromech č. 26, IČO 60747641, zastoupeného JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná č. 1321/29a, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitosti vkladem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 342/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2012 č. j. 1 Co 77/2012-88, takto:

Rozsudek vrchního soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek krajského soudu ve výroku o zamítnutí žaloby o zápis vlastnického práva žalobce k budově postavené na pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. vkladem, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2011 č. j. 23 C 342/2010-36 ve výroku o zamítnutí žaloby o zápis vlastnického práva žalobce k budově postavené na pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. vkladem a ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 14. 5. 2010 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11. 11. 1992 a protokolu o převzetí bytového fondu ze dne 30. 12. 1992, kterými obchodní společnost SVAS, a. s. převedla na žalobce mimo jiné „budovu, objekt občanské vybavenosti, postavenou na pozemku parc. č. st. 822 – zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. st. 822 – zastavěná plocha a nádvoří, to vše v katastrálním území R. p. R.“. Uvedl přitom, že – jak „konstatoval“ Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozsudku ze dne 5. 3. 2010 č. j. 23 C 238/2009-66, kterým byl povolen vklad vlastnického práva žalobce k jiným nemovitostem uvedeným v těchto listinách - o uvedených listinách, které byly doručeny bývalému Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí již v roce 1992, „nebylo rozhodnuto ani nebyl podán návrh na registraci nebo návrh na zápis do evidence nemovitostí“.

Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, rozhodnutím ze dne 4. 8. 2010 č. j. V-1561/2010-836-16 návrh žalobce na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že dohoda o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992 je ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neurčitá a nebyla učiněna v předepsané formě. Neurčitost této dohody shledal katastrální úřad v tom, že neobsahuje označení předmětu převodu (je v ní pouze uvedeno, že se „převádí bezúplatně majetek přesně specifikovaný v přílohách 1 až 8 této dohody se všemi právy a povinnostmi k němu se vztahujícími“). Listiny nazvané jako „Nedokončené investice – Převod na město Rožnov k 30. 4. 1992“, „Rekapitulace bezúplatného převodu do majetku obce Rožnov pod Radhoštěm dle privatizačního projektu č. 2938“ (která „je nedatovaná a jedná se o prostou nepodepsanou kopii“), „Předávací protokol o převodu pozemků“ ze dne 11. 11. 1992 a „Protokol o převzetí bytového fondu“ ze dne 30. 12. 1992, které žalobce neoznačil jako přílohy dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, nejsou jako samostatné listiny způsobilé ke vzniku práva, které by bylo „následně vloženo do katastru“, neboť projevy vůle účastníků nejsou na téže listině (§ 46 odst. 2 občanského zákoníku). Protože uvedené listiny nebyly nedílně spojeny s dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, nebyla dodržena ani zákonem předepsaná forma právního úkonu. V případě budovy postavené na pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. navíc není navržený vklad odůvodněn obsahem předložených listin, neboť tato nemovitost v nich není uvedena [§ 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 8. 10. 2010 se žalobce domáhal, aby jeho návrhu na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedl, že „primárně zastává stanovisko, že zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem dne 4. 1. 1993 byl proveden vkladem“, nicméně pro případ, že by se „ukázalo, že ke vkladu předmětného vlastnického práva dosud nedošlo“, zastává názor, že dosud nebylo „řádně rozhodnuto“, a proto podal dne 14. 5. 2010 „řádný návrh na vklad vlastnického práva, kterým náležitě upřesnil svůj požadavek z konce roku 1992 ve vztahu k posuzovaným listinám“. Podle názoru žalobce nejsou závěry katastrálního úřadu správné, neboť protokoly ze dne 11. 11. 1992 a ze dne 30. 12. 1992 „samostatně obstojí jako nabývací tituly“ a dohoda ze dne 11. 5. 1992 o bezúplatném převodu majetku „obstojí jako nabývací titul ve spojení s oběma protokoly“, protože smluvní projevy účastníků jsou dostatečně určité a srozumitelné a ze všech tří listin „vyplývá jednoznačně, že SVAS, a. s. a žalobce se dohodli na bezúplatném převodu majetku, vyjmenovaném v obou protokolech“. Žalobce dále uvedl, že všechny tyto listiny, které obsahují „základní náležitosti převodní smlouvy“, byly podepsány za žalobce i za společnost SVAS, a. s. (právního předchůdce účastníka IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o.) oprávněnými osobami a že „použitelné právní předpisy nestanoví povinnost fyzického spojení převodních listin“.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2011 č. j. 23 C 342/2010-36 zamítl žalobu, „aby soud povolil vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce podle dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11. 11. 1992 a protokolu o převzetí bytového fondu ze dne 30. 12. 1992, uzavřených mezi SVAS, a. s., IČ 15503496 a žalobcem, k budově postavené na pozemku v katastrálním území R. p. R.“, rozhodl, že „vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce se podle dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992 a předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11. 11. 1992, uzavřených mezi SVAS, a. s., IČ 15503496 a žalobcem, povoluje k pozemku, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, pro katastrální území R. p. R., obec R. p. R.“, a vyslovil, že „tímto rozsudkem soudu se ve vztahu k pozemku, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, pro katastrální území R. p. R., obec R. p. R., částečně nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 4. 8. 2010, zn. V-1561/2010-836-16; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že žalobce doručil dne 18. 11. 1992 bývalému Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí žádost o provedení změny zápisu vlastníka, dohodu o bezúplatném převodu ze dne 11. 5. 1992 a předávací protokol o převodu pozemků ze dne 11. 11. 1992 a že o této žádosti nebylo do konce roku 1992 rozhodnuto, soud prvního stupně dovodil, že žalobce měl právo, aby se katastrální úřad jeho požadavkem na zápis vlastnického práva zabýval a aby jej posoudil „v souladu s aktuálními právními předpisy“, neboť byl „upřesněn“ podáním řádného návrhu na vklad dne 14. 5. 2010; soud prvního stupně proto posoudil podání žalobce učiněná u bývalého Střediska geodézie ve Valašském Meziříčí a následně dne 14. 5. 2010 u katastrálního úřadu „jako celek podle právních předpisů platných k 1. 1. 1993“. Podle soudu prvního stupně společnost SVAS, a. s., i když nebyla zapsána jako vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí, byla oprávněna nakládat s předmětem převodu, neboť na ni jako nástupnickou společnost zaniklé TESLY Rožnov a. s. přešlo vlastnické právo k nemovitostem, které byly vloženy do jejího majetku podle privatizačního projektu, byla splněna písemná forma smlouvy podle ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku, neboť listina ze dne 11. 11. 1992 i samostatně obstojí jako nabývací titul, „smluvní projevy“ jsou dostatečně určité, neboť z nich vyplývá, co je předmětem převodu a kdo je jeho účastníkem, a všechny listiny podepsal za právního předchůdce společnosti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o. J. J., který byl členem představenstva společnosti SVAS, a. s., a za žalobce starosta Ing. Michal Šaffer. Protože „potřeba nedílného spojení listin nebyla dána“, protože „k podpisu listiny byl J. J. oprávněn z titulu svého členství v představenstvu“ a „svým podpisem stvrdil rozhodnutí tehdejšího jediného akcionáře SVAS, a. s.“, protože nedostatek úředního ověření podpisů nemůže vést k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva a protože na překážku vkladu není ani stav zápisů v katastru nemovitostí, neboť zápis žalobce jako vlastníka nemovitostí „nebyl proveden v souladu se zákonem“, byly podle názoru soudu prvního stupně ke dni 1. 1. 1993 splněny podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. Ve vztahu k budově postavené na pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal „existenci listiny způsobilé být podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí“, neboť v dohodě o bezúplatném převodu ze dne 11. 5. 1992 nejsou převáděné nemovitosti vymezeny, protokol o převzetí bytového fondu ze dne 30. 12. 1992 „neobsahuje, že by předmětem převodu měla být i budova“, předávací protokol ze dne 11. 11. 1992 se týká převodu pozemků a nikoliv budov, z listiny označené jako „budovy a stavby převod na město Rožnov k 30. 4. 1992“ nelze dovodit, že by byla součástí dohody ze dne 11. 5. 1992, a budova v ní ani není řádně označena (označení „T Klub“ je „z hlediska katastrálních předpisů“ neurčité) a stejné závěry se týkají i listiny označené jako „specifikace pozemků“.

K odvolání žalobce a IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 8. 2012 č. j. 1 Co 77/2012-88 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shledal správným závěr soudu prvního stupně, že na základě dohod ze dne 11. 5. 1992 a ze dne 11. 11. 1992 uzavřených mezi žalobcem a SVAS, a. s. došlo „k řádnému převodu předmětného pozemku, avšak nikoliv budovy, když ta předmětem těchto dohod nebyla“, a že zápisu vkladu vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. nebránil stav zápisů v katastru nemovitostí. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že o žádosti žalobce o provedení změny zápisu vlastníka ze dne 16. 11. 1992 doručené Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18. 11. 1992 „nebylo příslušnými orgány vydáno jakékoliv rozhodnutí ani vyvinuta jakákoliv činnost za účelem jejího vyřízení“, neboť „svévolným a protiprávním zápisem úřadu ze dne 4. 1. 1993 nemohlo dojít k naplnění ani k ukončení zahájeného řízení o zápis změn a následně vkladového řízení“, a že proto měl být návrh na vklad vlastnického práva ke stejným nemovitostem podaný žalobcem dne 14. 5. 2010 „posouzen jako podání, kterým žalobce pouze hojil vady původní žádosti“, a uzavřel, že „kontinuita původního a následně vkladového neukončeného řízení je zde jednoznačně dána“. Žalobcův návrh na vklad vlastnického práva bylo potřebné za této situace posoudit podle ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění účinném ke dni 1. 1. 1993. Vzhledem k tomu, že společnost SVAS, a. s. byla ke dni uzavření dohod ze dne 11. 5. 1992 a ze dne 11. 11. 1992 vlastníkem převáděných nemovitostí a nebyla omezena v nakládání s předmětem smlouvy a že smlouva splňovala požadavky určitosti podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku a byla učiněna v předepsané písemné formě podle ustanovení § 46 občanského zákoníku, byly ve vztahu k pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. splněny předpoklady pro vyhovění návrhu. Podle odvolacího soudu se smlouva skládá ze tří částí, a to z dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, z navazujícího předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11. 11. 1992 a z navazujícího protokolu o převzetí bytového fondu ze dne 30. 12. 1992, přičemž každá listina byla podepsána zástupci obou účastníků, z obsahu dohody vyplývá „jednoznačná“ vůle SVAS, a. s. převést na žalobce bezúplatně „nemovitosti představující bytový fond včetně pozemků, a to za účelem splnění podmínky privatizačního projektu č. 2938 schváleného usnesením vlády č. 119 ze dne 18. 3. 1992, který byl pro SVAS, a. s. závazný“, v obou předávacích protokolech byla tato vůle „opětovně vyjádřena s tím, že v nich byly převáděné nemovitosti přesně a konkrétně označeny“ (oba protokoly proto obstojí jako samostatné smlouvy o převodu vymezených nemovitostí), a za SVAS, a. s. byla dohoda včetně navazujících protokolů podepsána statutárním orgánem (členem představenstva RNDr. J. J.) v souladu požadavky ustanovení § 20 odst. 1 občanského zákoníku.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, podle jehož obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutečnost, že „v rámci“ převodu nemovitostí z právního předchůdce žalovaného na žalobce došlo rovněž k převodu budovy postavené na pozemku parc. č. st. 822 v katastrálním území R. p. R. Žalobce má za to, že listiny o převodu nemovitostí sepsané v roce 1992, kdy ještě nebyl účinný zákon č. 265/1992 Sb., by neměly být posuzovány „přísně formalisticky“ a že je nutno přihlížet též k tomu, že k převodu předmětné budovy došlo „v souvislosti s privatizačním procesem majetku společnosti TESLA Rožnov, a. s.“. Podle názoru žalobce by proto měla být rozhodující „jak vůle účastníků právního úkonu, tak zejména vůle státu, formulovaná v privatizačním projektu státního podniku TESLA Rožnov, která předmětnou budovu určila do vlastnictví žalobce“. Budova nebyla uvedena v listině nazvané „protokol o převzetí bytového fondu“, neboť nebyla bytovým domem, ale byla zahrnuta do listiny se zbývajícími nemovitostmi ze dne 11. 11. 1992, nazvané „předávací protokol o převodu pozemků“, a byla též uvedena v příloze č. 6 dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992 nazvané „Převod na město Rožnov k 30. 4. 1992“ jako „Klub pracujících a mládeže“. Žalobce zdůrazňuje, že úmysl smluvních stran převést na žalobce též uvedenou budovu je zřejmý i z jejich následného jednání, kdy se „chovaly po celou dobu, až do okamžiku podání žaloby v této věci tak, že nevznikla žádná pochybnost o jejich úmyslu“, obě strany „akceptovaly“ zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí a „nakládání s předmětnou budovou“ žalobcem. „Vůle státu“ byla podle žalobce vyjádřena v privatizačním projektu vypracovaném vedením akciové společnosti TESLA Rožnov, který byl schválen rozhodnutím Hospodářské rady vlády České republiky ze dne 17. 3. 1992, Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci a usnesením vlády ČR ze dne 18. 3. 1992. Přípustnost dovolání dovozuje žalobce z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Účastník IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r. o. navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, případně je zamítl jako nedůvodné. Uvedl, že byť má „vážné výhrady k právním názorům odvolacího i nalézacího soudu“, zejména ohledně „kontinuity původního a následně vkladového neukončeného řízení“, považuje napadený rozsudek ve vztahu k budově za „věcně i právně správný“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o. s. ř.) - v ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - nepodléhá), že dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne 11. 5. 1992, která byla přílohou návrhu žalobce na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podaného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, dne 14. 5. 2010, převedla obchodní společnost SVAS, a. s. na žalobce bezúplatně majetek v účetní hodnotě 164.791.000,- Kč „přesně specifikovaný“ v přílohách 1. až 8. této dohody, který přešel do jejího vlastnictví podle privatizačního projektu č. 2938 schváleného usnesením vlády ČR č. 119 ze dne 18. 3. 1992 na návrh hospodářské rady a Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR. K návrhu na vklad žalobce přiložil „předávací protokol o převodu pozemků mezi SVAS, a. s. se sídlem v Rožnově p. R. a Městským úřadem v Rožnově p. R.“ ze dne 11. 11. 1992, podepsaný starostou Města Rožnov pod Radhoštěm Ing. Michalem Šafferem a předsedou představenstva SVAS, a. s. J. J., v němž byl mezi převáděnými pozemky mimo jiné uveden pozemek parc. č. st. 822, st. plocha, způsob užívání – dům, a „protokol o převzetí bytového fondu“ ze dne 30. 12. 1992, v němž nebyla uvedena budova.

Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí věci mimo jiné významné vyřešení právní otázky, jaký význam má pro posouzení, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, a zda je tedy splněna podmínka vkladu uvedená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), okolnost, že právní úkon se týká nemovitostí převáděných do vlastnictví nabyvatele na základě privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 7. 12. 1992 (dále jen „zákona č. 92/1991 Sb.“). Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím – jak vyplývá z ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) - mimo jiné zkoumá, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin. Tato podmínka vkladu je splněna, jestliže listina, která byla s návrhem na vklad předložena, obsahuje právní úkon, na jehož podkladě má být navrhovaný vklad proveden.

Jestliže je právním úkonem, na jehož podkladě má být navrhovaný vklad proveden, smlouva o převodu vlastnictví k nemovitostem, které jsou součástí majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy, státní pojišťovny a jiné státní organizace a jenž se převádí na právnické nebo fyzické osoby za podmínek uvedených v zákoně č. 92/1991 Sb., je pro posouzení otázky, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, významný též schválený privatizační projekt podniku, podle něhož se převod majetku provádí a jehož obsah je uveden v ustanovení § 6 zákona č. 92/1991 Sb. I když privatizační projekt představuje pouze přípravnou fázi v procesu privatizace a i když se teprve na jeho základě privatizace realizuje právně závaznými formami (způsoby), má zcela zásadní význam při určení rozsahu privatizovaného majetku, a to jak proto, že v rámci privatizace nelze převést jiný majetek, než ten, který je v něm vymezen, tak i při určení subjektu, na nějž má být privatizovaný majetek převeden, neboť majetek lze převést pouze na toho, kdo je v něm jako nabyvatel uveden (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000 sp. zn. 29 Cdo 1645/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, který byl uveřejněn pod č. 163 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

Nevzal-li proto v posuzovaném případě odvolací soud náležitě v úvahu, že naložení s předmětnými nemovitostmi bylo předurčeno privatizačním projektem společnosti TESLA Rožnov, a. s., podle něhož měly být tyto nemovitosti bezúplatně převedeny do vlastnictví žalobce, nemůže být správný jeho závěr, že dohodou o bezúplatném převodu majetku uzavřenou mezi žalobcem a SVAS, a. s. dne 11. 5. 1992 byl na žalobce převeden (jen) pozemek parc. č. st. 822 v katastrálním území R., avšak nikoliv budova, která je na tomto pozemku postavena.

Souhlasit nelze ani se závěrem odvolacího soudu (shodným s právním názorem soudu prvního stupně), že návrh na povolení vkladu vlastnického práva podaný žalobcem u katastrálního úřadu dne 14. 5. 2010 představoval jen doplnění a upřesnění jeho žádosti o provedení změny zápisu vlastníka ze dne 16. 11. 1992 doručené bývalému Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18. 11. 1992, o níž nebylo dosud řádně rozhodnuto.

Podání procesněprávní povahy, k jakým nepochybně patří jak žádost o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí vedené podle zákona č. 22/1964 Sb., tak i návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb., je projev vůle, který je adresován příslušnému orgánu a který směřuje k uplatnění těch práv, jež právní předpisy s takovým projevem spojují.

Uvedená podání lze učinit jen písemně a výslovně a příslušný orgán je posuzuje podle jejich obsahu, i když jsou nesprávně označena a i když jim účastník přikládá jiný význam. Pro posouzení těchto podání je určující, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Tímto způsobem se postupuje samozřejmě jen tehdy, je-li podání dostatečně určité a srozumitelné a má-li předepsané náležitosti; neumožňuje-li podání jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba jeho vady nejprve odstranit a teprve poté lze podání posoudit podle jeho obsahu.

V projednávané věci soudy postupovaly v rozporu s uvedenými pravidly, jestliže považovaly žalobcův návrh na povolení vkladu vlastnického práva učiněný u katastrálního úřadu dne 14. 5. 2010 za „doplnění a upřesnění“ jeho žádosti o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 16. 11. 1992, učiněné v době účinnosti zákona č. 22/1964 Sb. Z obsahu této žádosti zcela určitě a srozumitelně vyplývá, že žalobce se domáhal zápisu svého vlastnického práva v evidenci nemovitostí na základě toho, že podle ustanovení „§ 19 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění zákona č. 92/1992 Sb. se registrace přechodu vlastnického práva podle notářského řádu nevyžaduje“; v tomto smyslu byla také tato žádost příslušným orgánem posouzena, žádosti žalobce bylo vyhověno a žalobce byl jako vlastník nemovitostí zapsán ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb. do evidence nemovitostí, aniž by bylo významné, zda k zápisu došlo do konce roku 1992, nebo až později (například dne 4. 1. 1993, čemuž nasvědčuje poznámka na podané žádosti), neboť z ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že návrh na zápis do evidence nemovitostí podaný přede dnem účinnosti tohoto zákona se provedl „podle dosavadních předpisů“, a aniž by bylo možné v tomto směru zohlednit, zda zápis byl proveden v souladu se zákonem.

Návrh žalobce na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí doručený Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálnímu pracovišti Valašské Meziříčí, dne 14. 5. 2010 je nepochybně návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva, o němž lze rozhodnout podle zákona č. 265/1992 Sb. Z obsahu tohoto podání nelze v žádném případě dovodit, že by měl (mohl) „doplňovat a upřesňovat“ žalobcovu žádost o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 16. 11. 1992. Rozsudek odvolacího soudu, který vychází ze závěru, že řízení o povolení vkladu bylo zahájeno 1. 1. 1993, tak spočívá na chybném právním posouzením věci.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. v části, v níž byl potvrzen rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí žaloby (jakož i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení), zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (s výjimkou výroku, kterým bylo žalobě vyhověno) a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru