Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 4740/2008Usnesení NS ze dne 04.12.2009

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4740.2008.1

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 4740/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. S., a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 13/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2008 č.j. 15 Co 485/2006-105 takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243 odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2008 č.j. 15 Co 485/2006-105, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1.9.2006 č.j. 13 C 13/2006-75 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž bylo určeno, že „výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dopisem ze dne 26.10.2005 je neplatná“), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalovaná v dovolání uvedla, že podle jejího názoru napadený rozsudek odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že žalobce svým „jednáním neporušil žádnou povinnost z pracovního poměru a nedopustil se porušení pracovní kázně“), a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Především tak dovolatelka na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu v dovolání předestírá opačné skutkové závěry (namítá zejména, že „žalobce neměl v pracovní smlouvě druh práce mistr, ale THP – technicko-hospodářský pracovník“ – a úkoly mu byly také „ukládány v rámci jeho druhu práce THP“, a byl-li by druh práce THP posuzován jako „právně platný“, „dopustil by se žalobce porušení pracovní kázně tím, že nesplnil pokyn přímého nadřízeného, odmítl výkon činnosti, jímž bylo odmítnutí výkonu práce skladového dělníka, dále tím, že nesplnil příkaz vedoucího zpracovat pracovní náplně pro seřizovače stř. 411 a nesplnil příkaz vedoucího zpracovat projekt technologických norem výrobních středisek“, neboť „tyto práce spadají do sjednaného druhu práce THP“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.

Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalované uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v odměně za zastupování ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 2.175,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování a z hotových výdajů advokáta podle sazby daně z přidané hodnoty nemohla být přiznána, neboť zástupkyně žalobce nepředložila osvědčení, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradila. Náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. prosince 2009

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru