Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 4629/2010Usnesení NS ze dne 14.07.2011

HeslaNarovnání
Odstoupení od smlouvy
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4629.2010.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř.

§ 237 odst. 3 o. s. ř.

§ 243b odst. 5, věta první o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.

§ 585 obč. zák.

§ 48 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2490/11
soudce zpravodaj JUDr. Ivana Janů


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 4629/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce D. D., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 9/118, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČ 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 106/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. července 2010, č. j. 16 Co 71/2010-1201, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2010, č. j. 16 Co 71/2010-1201, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 2. 2010, č. j. 24 C 106/2004-957, ve věci samé [ve výroku III., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.594.941,- Kč, dále od 1. 1. 2010 měsíčně 29.578,- Kč a úroků z prodlení (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu odškodnění pracovního úrazu žalobce)], není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [soud prvního stupně v rozsudku ze dne 1. 2. 2010, č. j. 24 C 106/2004-957, rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 7. 9. 2006, č. j. 24 C 106/2004-183, který byl zčásti – ohledně částky 135.000,- Kč s úroky z prodlení - zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2007, č. j. 16 Co 338/2006-213 (v obou případech žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu v posuzované věci, že narovnání je právním důvodem zániku závazku a že dosavadní závazek byl nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání (srov. § 585 a násl. občanského zákoníku), že tedy na základě dohody o narovnání ze dne 3. 9. 2009 (uzavřené podle ustanovení § 326 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a ustanovení § 585 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, která má pro účastníky stejné právní důsledky jako dohoda o narovnání podle ustanovení § 259 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006) zanikl závazek žalovaného platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 195 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 (a tomu odpovídající právo žalobce náhradu z tohoto titulu požadovat), a byl nahrazen (novým) závazkem z dohody o narovnání zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti za období od 5. 3. 2001 do 31. 12. 2008 částku 320.629,- Kč s úroky z prodlení (tam specifikovanými), za období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 částku 22.842,- Kč bez úroků z prodlení a dále žalobci platit měsíční rentu od 1. 7. 2009 do budoucna (srov. bod III., IV., V. a VI dohody o narovnání ze dne 3. 9. 2009), je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (ve vztahu k ustanovení § 259 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 srov. právní názor vyjádřený v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 19. 3. 1969, sp. zn. 7 Cz 13/69, které bylo uveřejněno pod č. 83 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2111/2005, a ve vztahu k ustanovení § 585 a násl. občanského zákoníku srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 20, svazek 18, str. 437).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani tvrzení žalobce, že od dohody o narovnání „následně řádně odstoupil“. Výklad ustanovení § 48 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dovodil, že žalobce účinně neodstoupil od dohody o narovnání ze dne 3. 9. 2009, když v této dohodě nejsou mezi účastníky dohodnuty důvody pro odstoupení a když žalobce ani netvrdil, že by od dohody odstoupil z důvodu stanoveného v zákoně; ke zrušení dohody o narovnání tedy nedošlo (srov. § 48 odst. 2 občanského zákoníku).

Žalobce svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu - jak výslovně uvádí – také „v jeho části, kterou bylo rozhodnuto o tom, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje v jeho výroku IV.“, tedy také potvrzující výrok o náhradě nákladů před soudem prvního stupně.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o. s. ř.), není rovněž přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 237, § 238 a § 238a o. s. ř.), a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 o. s. ř., protože nejde o případy v něm výslovně uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru