Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 4465/2018Usnesení NS ze dne 16.03.2020

HeslaZastavení exekuce
Zástavní právo
Účastníci řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.4465.2018.1
Dotčené předpisy

§ 200y odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 256 odst. 1 o. s. ř.

§ 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 4465/2018-130

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Šestý uzavřený investiční fond, a.s. se sídlem v Praze 4 - Chodově, Holušická č. 2221/3, IČO 24213276, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému F. A., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 1005/23, pro 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 46 EXE 590/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2018, č. j. 12 Co 576/2017 – 105, takto:

Dovolání povinného se zamítá.

Odůvodnění:

Na návrh oprávněné Okresní soud v Hodoníně dne 9. 8. 2016, pod č. j. 46 EXE 590/2016-49, pověřil na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 6. 2014, č. j. 12 EXE 9/2013-99, podle ustanovení § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, JUDr. Lukáše Jíchu, soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, a to prodejem zastavené nemovité věci – jednotky č. XY, způsob využití byt, vymezené v budově XY, č. p. XY, byt. dům, LV XY, na parcele St. XY – zastavěná plocha a nádvoří, LV XY, se spoluvlastnickým podílem ve výši 711/11246 na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, pro k. ú. a obec XY (dále jen zástava).

Podáním, doručeným soudnímu exekutorovi dne 6. 9. 2016, se povinný domáhal zastavení exekuce. Návrh zdůvodnil tím, že mu nesvědčí pasivní legitimace, neboť na něj nepřešla povinnost z exekučního titulu.

Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 46 EXE 590/2016-85, exekuci „vedenou soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, na základě pověření Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 8. 2016, č. j. 46 EXE 590/2016-49“, zastavil a rozhodl, že oprávněná je povinna uhradit povinnému náhradu nákladů řízení 26.317,50 Kč a že soudnímu exekutorovi se náhrada nákladů exekuce nepřiznává. Námitku povinného směřující proti závaznosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2015, č. j. 38 Co 379/2014-126, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 6. 2014, č. j. 12 EXE 9/2013-99, o nařízení prodeje zástavy (dále jen „usnesení krajského soudu“) proti jeho osobě neshledal důvodnou, neboť v den vyhlášení usnesení (dne 5. 11. 2015) byl jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán P. A. a odvolací soud tedy neměl důvod jednat s povinným F. A. Důvodnou však shledal námitku povinného o tom, že mu mělo být usnesení krajského soudu doručeno. Ke změně vlastníka došlo ke dni 15. 12. 2015 a tato změna byla z katastru nemovitostí zjistitelná ode dne 6. 1. 2016. Vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, a dovodil, že pokud bylo usnesení s ohledem na opakované doručování doručeno až dne 26. 1. 2016 původnímu zástavnímu dlužníkovi P. A., nemohlo být takové doručení účinné a doručované usnesení tak nemohlo nabýt právní moci a vykonatelnosti. Soud měl totiž změnu vzít v potaz při doručování tohoto rozhodnutí a toto doručit novému zástavnímu dlužníkovi F. A. Jelikož usnesení krajského soudu nebylo řádně doručeno, není tak dosud pravomocné a vykonatelné ani usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, které je ve věci exekučním titulem.

K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. 12 Co 576/2017-105, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného ze dne 5. 9. 2016 na zastavení exekuce „vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 203 EX 10284/16, na základě pověření Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 8. 2016, č. j. 46 EXE 590/2016-49“, zamítl. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o formální nevykonatelnosti exekučního titulu. Dospěl k závěru, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, nelze vykládat tak, že je povinností soudu v každém okamžiku zkoumat, zda případně nedošlo ke změně vlastníka zástavy, neboť se jedná pouze o řešení procesní situace pro případ změny vlastníka zástavy, která skutečně v řízení vyjde najevo, v tom smyslu, že se nevydává žádné formální rozhodnutí a toliko se bez dalšího pokračuje s novým vlastníkem zástavy.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud vždy jedná s aktuálním vlastníkem zastavené věci a vyjde-li najevo, že vlastnické právo k této věci bylo zcizeno, automaticky začne jednat s vlastníkem novým. Je toho názoru, že formální publicita katastru nemovitostí se vztahuje také na orgány veřejné moci a že soud měl zjistit změnu vlastníka zástavy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti němuž je podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání přípustné, neboť otázka postupu soudu v případě, že v průběhu řízení o soudní prodej zástavy došlo ke změně ve vlastnictví zástavy, nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. pouze z důvodů vymezených v dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného není opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacím soudem nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), že dne 5. 11. 2015 Krajský soud v Brně vydal usnesení, č. j. 38 Co 379/2014-126, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 6. 2014, č. j. 12 EXE 9/2013-99, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy. Ke dni 5. 11. 2015 byl jako vlastník zástavy v katastru nemovitostí zapsán P. A. Dne 3. 12. 2015 pověřený pracovník soudu dal pokyn, aby zástavnímu dlužníku P. A. bylo doručováno na adresu XY. Protože adresát nebyl při doručování zastižen, zásilka byla dne 11. 12. 2015 vhozena do jeho domovní schránky. Při kontrole doručování bylo následně zjištěno, že P. A. má trvalé bydliště na adrese XY, a proto pověřený pracovník soudu dal dne 13. 1. 2016 pokyn k opětovnému doručení usnesení krajského soudu na tuto adresu. Jelikož adresát nebyl zastižen, byla dne 26. 1. 2016 zásilka vhozena do jeho domovní schránky. Mezitím byla dne 6. 1. 2016 do katastru nemovitostí zapsána změna vlastnictví zástavy pro F. A. s právními účinky vkladu ke dni 15. 12. 2015.

Vzhledem k tomu, že řízení o soudní prodej zástavy bylo zahájeno před 1. 1. 2014, je třeba otázku splnění předpokladů a postupu při rozhodování o soudním prodeji zástavy posuzovat stále podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013, tj. do dne než nabyl účinnosti zákon č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (srov. čl. II. bod 2 tohoto zákona), dále též jen „OSŘ“.

Účastenství v řízení o soudním prodeji zástavy se zakládá podle ustanovení § 94 odst. 2 OSŘ, neboť zákon označuje (v ustanovení § 200y odst. 2 OSŘ) za účastníky tohoto řízení zástavního věřitele a zástavního dlužníka. Zástavním věřitelem se jako účastník řízení o soudním prodeji zástavy rozumí ten, kdo podal u soudu žalobu na nařízení prodeje zástavy a kdo v ní o sobě tvrdí, že má pohledávku, která je zajištěna zástavním právem váznoucím na zástavě, jejíž soudní prodej navrhuje. Zástavním dlužníkem je jako účastník řízení o soudním prodeji zástavy ten, kdo je vlastníkem k prodeji navržené zástavy. Zatímco vymezení zástavního věřitele jako účastníka tohoto řízení se zakládá čistě procesním způsobem (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), účastenství zástavního dlužníka odráží hmotné právo ve vymezení nositelů zástavního práva a směřuje k tomu, aby bylo doloženo, kdo je (skutečným) vlastníkem zástavy, a aby za účelem uspokojení zajištěné pohledávky byl použit výtěžek zpeněžení zástavy jen tehdy, byl-li nařízen a proveden soudní prodej zástavy vůči tomu, jehož vlastnictví zástavy bylo prokázáno nebo alespoň doloženo.

I když je zástavní věřitel povinen označit v žalobě na soudní prodej zástavy jako účastníka řízení zástavního dlužníka, soud s ním jedná jako s účastníkem řízení jen do té doby, dokud nevyjde za řízení najevo, že vlastnictví k prodeji navržené zástavy svědčí někomu jinému. Zjistí-li soud, že vlastníkem zástavy je ve skutečnosti někdo jiný, než kdo byl v žalobě označen jako zástavní dlužník, není to důvodem k zamítnutí žaloby, popřípadě k záměně účastníka řízení postupem podle ustanovení § 92 odst. 2 OSŘ, nebo, došlo-li ke změně ve vlastnictví zástavy teprve po zahájení řízení, k procesnímu nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a OSŘ; soud začne jednat jako s účastníkem řízení s touto (jinou) osobou, o níž bylo prokázáno nebo jinak doloženo, že je vlastníkem zástavy. O tom, zda se někdo jiný stal účastníkem řízení o soudním prodeji zástavy jako zástavní dlužník nebo že jím přestal být, soud nevydává zvláštní rozhodnutí; jeho závěr o osobě zástavního dlužníka jako účastníka řízení o soudním prodeji zástavy se projeví v tom, že soud s určitou osobou jedná jako s účastníkem řízení (zástavním dlužníkem) nebo že s ní přestane jednat, jakmile vyjde najevo, že bylo prokázáno nebo jinak doloženo vlastnictví k zástavě u jiné osoby. S otázkou, u koho bylo vlastnictví k zástavě prokázáno nebo jinak doloženo, se soud vždy vypořádá v odůvodnění usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, popřípadě též jiného usnesení, kterým se řízení o soudním prodeji zástavy končí (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, které bylo uveřejněno pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

Převodce zástavy může, ale také nemusí, sdělit jejímu nabyvateli, že probíhá řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Stejně tak převodce může, ale také nemusí, sdělit soudu, že došlo k převodu zástavy na jinou osobu. Proto v každé fázi řízení o nařízení soudního prodeje zástavy je na soudu, aby si „ověřil“ osobu účastníka řízení nahlédnutím do katastru nemovitostí (s ohledem na princip jeho materiální publicity) a zjistil, zda „nevyjde najevo“ vlastnictví jiné osoby k zástavě, a mohl se tak v odůvodnění usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, popřípadě též jiného usnesení, kterým se řízení o soudním prodeji zástavy končí, k otázce účastenství vyjádřit. To samozřejmě platí jen do doby vydání rozhodnutí. Po vydání rozhodnutí již soud logicky nemůže na případné změny reagovat (o věci je již rozhodnuto). Ve vztahu k novému nabyvateli zástavy (zde F. A.) může být nařízena exekuce za podmínek ustanovení § 256 odst. 1 o. s. ř., resp. § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) – dále též jen „exekuční řád“.

V projednávané věci bylo usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 38 Co 379/2014-126, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 6. 2014, č. j. 12 EXE 9/2013-99, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy, vydáno dne 5. 11. 2015 a k převodu vlastnictví k zastavené věci (z P. A. na F. A.) došlo až dne 15. 12. 2015. Jako se zástavním dlužníkem muselo být jednáno s osobou, která byla vlastníkem zastavené věci (zástavy) ke dni 5. 11. 2015, tedy s P. A.; kdy usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy bylo doručeno, je z tohoto pohledu bezvýznamné.

Z uvedeného vyplývá, že, i když názor odvolacího soudu, podle kterého není povinností soudu v každém okamžiku zkoumat, zda případně nedošlo ke změně vlastníka zástavy, sice není správný, jeho závěr, že „exekuční titul je formálně vykonatelným titulem této exekuce proti novému zástavnímu dlužníkovi“ (F. A.) a že nebyl naplněn povinným tvrzený důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ, správný je.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. ustanovení § 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 3. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru