Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 4294/2017Usnesení NS ze dne 06.10.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Pracovní poměr
Výpověď z pracovního poměru
Neplatnost právního úkonu
Dobré mravy
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4294.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.

§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 4294/2017-173

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce V. F., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 496/13, proti žalované Zemědělskému zásobování Plzeň a.s., se sídlem v Kaznějově, K Cementárně č. 535, IČO 497 88 221, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 2097/10, o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 8 C 216/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. března 2016 č.j. 61 Co 393/2015-136, takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16.3.2016 č.j. 61 Co 393/2015-136 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při dřívější obdobné právní úpravě například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy pod č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54, roč. 2005, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, roč. 2013; k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54, roč. 2005 a k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 11, roč. 2004; k výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, za který lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 126, roč. 2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2012 sp. zn. 21 Cdo 4647/2010] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek dovolatele je jeho přesvědčení, že organizační změna žalované byla přijata „zcela záměrně a úmyslně, aby žalobci mohla být dána výpověď z pracovního poměru“; tedy dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě nichž odvolací soud dospěl k závěru, že výpovědní důvod pro nadbytečnost byl naplněn a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž buduje odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, §151odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2017

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru