Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3801/2012Usnesení NS ze dne 27.08.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3801.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31....

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3801/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá č. 24, proti žalované Základní škole Planá nad Lužnicí, okres Tábor, příspěvkové organizaci se sídlem v Plané nad Lužnicí, ČSLA č. 65, IČO 00582727, zastoupené JUDr. Janem Vobrem, advokátem se sídlem v Sezimově Ústí II., náměstí Tomáše Bati č. 417/12, o 70.540,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 368/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. srpna 2012, č. j. 15 Co 392/2012-199, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.748,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Vobra, advokáta se sídlem v Sezimově Ústí II., náměstí Tomáše Bati č. 417/12.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 8. 2012, č. j. 15 Co 392/2012 - 199, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 2. 2012, č. j. 7 C 368/2009-151, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 70.540,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28.812,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Vobra, a zároveň rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 22.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Vobra, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Námitky žalobkyně – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) –nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jejího názoru pro posouzení věci významné. K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první přede středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 4.450,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Jan Vobr osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 998,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 5.748,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2013

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru