Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 373/2004Usnesení NS ze dne 23.06.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.373.2004.1
Dotčené předpisy

§ 229 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst...

více
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 655/04


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 373/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému městu P., zastoupenému advokátem, o 10.790,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2001 č.j. 55 Co 37, 38/2001-261, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 2/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2003 č.j. 11 Cmo 34/2003-56, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.9.2001 č.j. 55 Co 37, 38/2001-261 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4.4.2000 č.j. 18 C 299/90-207 doplněný usnesením ze dne 16.11.2000 č.j. 18 C 299/90-235 ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 5.821,- Kč a \"o příslušenství částky 10.790,- Kč\", ve výroku, kterým bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení 365,- Kč k rukám advokáta, a ve výroku, kterým bylo na náhradě nákladů řízení státu uloženo žalobkyni, aby zaplatila České republice \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 4\" částku 809,30 Kč, a žalovanému, aby zaplatil České republice \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 4\" částku 690,70 Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se zamítá návrh žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání proti tomuto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnila tím, že v průběhu odvolacího řízení městský soud rozhodoval o \"právním nástupnictví\" na straně žalovaného, aniž by o tom vydal \"usnesení s právem dovolání\", čímž žalobkyni odejmul možnost podat proti usnesení dovolání \"a dále jednat před dovolacím soudem\". V průběhu původního řízení zastupoval žalovaného advokát, přestože udělená plná moc nebyla schválena radou zastupitelstva m. P. a neproběhlo o ní výběrové řízení. Plná moc ze dne 26.4.2001, kterou žalovaný udělil tomuto advokátu, je proto neplatná a žalovaný tedy nebyl v řízení před soudem řádně zastoupen. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek městského soudu byl zrušen.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.9.2002 č.j. 66 C 2/2002-31 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.350,- Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že odvolací řízení u městského soudu vedené pod sp. zn. 55 Co 37, 38/2001 bylo zahájeno ještě před účinností novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a že podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 soudy nerozhodovaly o \"právním nástupnictví\" samostatným usnesením. Důvodná není ani námitka, že by žalovaný nebyl v původním řízení řádně zastoupen; žalovaný byl řádně zastupován advokátem a, i kdyby tomu tak nebylo a \"protistranu by zastupoval zástupce na základě neplatného úkonu plné moci\", nemohl tím soud \"ani teoreticky\" odejmout žalobkyni možnost jednat před soudem.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18.6.2003 č.j. 11 Cmo 34/2003-56 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že žalovaný (město P.) měl a má procesní způsobilost a že proto nemůže být naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř., který předpokládá, že řádně musí být zastoupen jen takový účastník řízení, který neměl procesní způsobilost. Případný nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku nepředstavuje zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř., neboť se může jednat \"jedině o vadu uvedeného rozsudku, resp. jeho odůvodnění\" a \"nikoliv o vadu řízení, kdy by nesprávným postupem soudu byla žalobkyni odňata možnost jednat před soudem\". Námitku žalobkyně, že odvolací řízení mělo v původní věci proběhnout podle \"nové úpravy\" a že proto mělo být o procesním nástupnictví na straně žalovaného rozhodnuto samostatným usnesením podle ustanovení § 107 odst.1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že odvolací řízení v původní věci bylo zahájeno podáním odvolání, které soudu došlo dne 2.5.2000 a že ve smyslu ustanovení Části dvanácté, Hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. městský soud správně odvolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000); podle této právní úpravy se o procesním nástupnictví nerozhodovalo samostatným usnesením. Žaloba pro zmatečnost podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.9.2001 č.j. 55 Co 37, 38/2001-261 proto není důvodná.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že k \"procesním podmínkám na straně účastníků\" patří i \"podmínka plné moci zmocněnce, je-li účastník zastoupen na základě plné moci\". Vzhledem k tomu, že veškeré plné moci, které byly soudu předloženy o zastupování žalovaného advokátem, jsou v rozporu se zákonem č. 131/2000 Sb. a \"v rozporu s usneseními Rady m. P.\", jednal soud v původním řízení s \"odborným zmocněncem účastníka, který neměl řádné zmocnění\". Žalobkyně dále uvedla, že výrok napadeného rozsudku městského soudu III. \"se opírá o právní normu danou ust. § 237 odst.2 písm. a) novelizovaného o.s.ř.\" a že tím soud \"jednoznačně určuje, že postupoval podle novelizovaného o.s.ř.\"; měl proto určit procesního nástupce usnesením a \"připustit dle ust. § 239 odst.1 písm.b) novelizovaného o.s.ř. proti usnesení dovolání, což neučinil, čímž nastal důvod pro žalobu pro zmatečnost\". V průběhu původního řízení nebyly provedeny navrhované důkazy, aniž by soud vyložil důvody pro svůj postup, a tuto skutečnost nelze posuzovat jako nesprávné odůvodnění rozsudku, které může být důvodem pro jeho opravu podle ustanovení § 165 o.s.ř. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Uvedl, že \"udělená plná moc JUDr. K. H. byla a je v naprostém pořádku\" a že město P. bylo v původním řízení procesním nástupcem původně žalované Školské správy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že k podání žalobkyně ze dne 27.2.2004 (označeném jako vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného) nelze přihlížet, jestliže jím byly v rozporu s ustanovením § 242 odst.4 o.s.ř. změněny dovolací důvody po uplynutí lhůty k dovolání, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci žalobkyně v žalobě pro zmatečnost vůči napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.9.2001 č.j. 55 Co 37, 38/2001-261 namítala, že v průběhu odvolacího řízení v původní věci městský soud rozhodoval o \"právním nástupnictví\" na straně žalovaného, aniž by o tom vydal \"usnesení s právem dovolání\", čímž žalobkyni odejmul možnost podat proti usnesení dovolání \"a dále jednat před dovolacím soudem\", a že žalovaného v původním řízení zastupoval advokát na základě neplatné plné moci. Protože důvody žaloby pro zmatečnost mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst.2 o.s.ř.), nebylo možné se zabývat dalšími okolnostmi, které žalobkyně uvedla až v průběhu řízení o žalobě a v nichž spatřovala zmatečnost napadeného rozsudku.

Výklad otázky, podle jakých právních předpisů má odvolací soud projednat odvolání podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně v době do 31.12.2000 a rozhodnout o něm, se v judikatuře soudů již ustálil. Soudy v projednávané věci důvodně poukázaly na ustanovení Části dvanácté, Hlavy I, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., z něhož vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. přede dnem 1.1.2001) odvolací soud projedná a rozhodne o něm i v době po 1.1.2001 podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), a na skutečnost, že městský soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - tímto způsobem také postupoval. Protože o procesním nástupnictvím se podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 samostatné usnesení nevydávalo (soud tuto otázku řešil za řízení jen jako otázku předběžnou), soudy v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žalobkyní namítanou vadou není odvolací řízení v původní věci postiženo.

Podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst.2 o.s.ř.) a nebyl řádně zastoupen.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že nedostatek řádného zastoupení účastníka v řízení před soudem představuje zmatečnost jen tehdy, jestliže účastník neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat. Protože je nepochybné, že žalované město P. má procesní způsobilost, nemůže případný nedostatek jeho \"řádného zastoupení\" způsobit zmatečnost, i kdyby námitky žalobkyně o \"neplatnosti\" plné moci byly opodstatněné. Navíc k žalobě pro zmatečnost je z důvodu uvedeného v § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení, který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst.2 o.s.ř.) a nebyl v něm řádně zastoupen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, které bylo uveřejněno pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004), což v projednávané věci byl žalovaný a nikoliv žalobkyně. Odvolací soud proto v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že napadený rozsudek není postižen ani zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedené právní otázky posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska těchto právních otázek zásadní význam. Dovolání žalobkyně proti tomuto usnesení tedy není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. § 10 odst.2, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst.1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 110/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č. 68/2003 Sb.), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru