Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3461/2019Usnesení NS ze dne 20.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Dovolací důvody
Pracovněprávní vztahy
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3461.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3461/2019-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. R., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Staškovou, advokátkou se sídlem v Nové Bystřici, U Rybníčku č. 540, proti žalované Echidna Tech CZ s. r. o. se sídlem v Kamenném Malíkově č. 28, IČO 24216291, zastoupené Mgr. Martinem Řeřichou, advokátem se sídlem v Praze 10, Rybalkova č. 187/27, o 33 633 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 178/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. ledna 2019 č. j. 4 C 178/2018-77 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2019 č. j. 19 Co 637/2019-103, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. ledna 2019 č. j. 4 C 178/2018-77 se zastavuje.

II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2019 č. j. 19 Co 637/2019-103 se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 994,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Kateřiny Staškové, advokátky se sídlem v Nové Bystřici, U Rybníčku č. 540.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 1. 2019 č. j. 4 C 178/2018-77 zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999 sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2019 č. j. 19 Co 637/2019-103 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolatelka svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opodstatněnosti uplatněného nároku na zaplacení odměny z dohody o provedení práce založila na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, namítá-li, že „soud chybně hodnotil provedené důkazy a dokazování postavil na listinách, které předložil žalobce a na svědecké výpovědi svědka T.“, že „žalobce nedoložil soudu žádný důkaz o rozsahu prováděných prací nad rámec pracovní smlouvy za období 05-06/2018, za které požaduje zaplatit, natož aby věrohodným způsobem prokázal, že žalovaná byla o provedení prací vyrozuměna“, že žalobcem předložené (žalovanou nepodepsané) listiny jím byly vyhotoveny „dodatečně a účelově“, že rozhodnutí odvolacího soudu „vychází ze skutkového zjištění které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“ a lze proto dovodit, že „soud v dané věci hodnotil důkazy v rozporu s § 132 o. s. ř.“, že „není opora v provedeném dokazování k žalobcově tvrzení, že specifické práce (odvoz či dovoz výrobků a materiálu) nebyly konány v rámci hlavního pracovního poměru, ale byly prováděny podle předmětné dohody, neboť tyto činnosti byly výslovně uvedeny v žalobcově pracovní smlouvě“, že žalobce neprokázal uzavření „dohody o provedení prací“, a že tedy „žalobce neunesl důkazní břemeno týkající se jeho tvrzení, na němž svou žalobu postavil“. Uvedené námitky neobsahují právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, ale směřují (ve vzájemných souvislostech) proti rozhodujícím skutkovým zjištěním odvolacího soudu, přičemž dovolací soud neshledal extrémní rozpory mezi závěry odvolacího soudu a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle.

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládají námitky dovolatelky týkající se rozložení a unesení důkazního břemene, neboť napadené rozhodnutí nespočívá na vyřešení této otázky, ale naopak na závěru odvolacího soudu o tom, že žalobce svá skutková tvrzení prokázal (odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce s žalovanou uzavřel dohodu o provedení práce, na základě které též následně pro žalovanou sjednanou práci „doprava materiálu či výrobků mezi žalovanou a externími partnery“ vykonával, a že za tuto práci žalobci „bez ohledu na počet odpracovaných hodin“ náležela sjednaná měsíční odměna 10 000 Kč).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 5. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru