Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3412/2014Usnesení NS ze dne 16.06.2015

HeslaZástavní právo
Konkurs
Vklad do katastru nemovitostí
Narovnání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3412.2014.1
Dotčené předpisy

§ 151g obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2000

§ 151b obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2000

§ 531 obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3412/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Tizia spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, Štítného č. 388/18, IČO 25797654, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 763/15, proti žalovanému Mgr. J. V., advokátovi se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, zastoupenému Mgr. Martinou Ešnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, o 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 34/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014 č.j. 11 Cmo 73/2013-264, takto:

Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.3.2011 u Městského soudu v Praze domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 3.150.000,- Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jí žalovaný poskytoval od roku 2003 "právní poradenství v souvislosti s problematikou zástavního práva váznoucího na pozemku parc. č. 265/8 v M., obec P.", který koupila od společnosti PMVP, spol. s r.o. a k němuž nebylo v době uzavření kupní smlouvy ze dne 30.5.2003 v katastru nemovitostí vyznačeno zástavní právo. V řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí však bylo na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, ze dne 16.11.2004 sp. zn. OR-37/2000-101/19, změněného rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 10.3.2006 č.j. O-93/623/2005/Ba/2, zapsáno do katastru nemovitostí k předmětnému pozemku zástavní právo s odůvodněním, že "jeden z právních předchůdců žalobkyně a bývalý vlastník pozemku Mikrotechna MODŘANY, státní podnik, zatížil pozemek 265/1 v M. zástavním právem, a to dne 22.7.1992 uzavřením zástavní smlouvy sloužící k zajištění pohledávek Komerční banky, a.s.", a že z pozemku parc. č. 265/1 v M. "byl oddělen předmětný pozemek parc. č. 265/8 v M., ale zástavní právo zřízené smlouvou ze dne 22.7.1992 k tomuto pozemku do katastru nemovitostí zapsáno nebylo". Na "návrh společnosti PMVP, spol. s r.o." podaný u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu dne 14.4.2006 bylo předmětné zástavní právo dne 30.8.2006 z katastru nemovitostí vymazáno, aniž by o tom žalobkyně byla informována. Usnesením býv. Krajského obchodního soudu v Praze zn. 94 K 81/98 byl dnem 14.1.1999 prohlášen na majetek společnosti MICRONA Týn a.s. (jedné z právních nástupkyň státního podniku Mikrotechna MODŘANY) konkurs, správce konkursní podstaty žalobkyni vyzval, aby "pod sankcí zápisu předmětného pozemku do konkursní podstaty" vyplatila ve prospěch konkursní podstaty úpadce pohledávku v celkové výši 105.716.601,60 Kč zajištěnou zástavním právem k předmětnému pozemku nebo aby složila do konkursní podstaty cenu předmětného pozemku. Žalobkyně na základě "právní rady" žalovaného uzavřela dne 21.3.2007 se správcem konkursní podstaty dohodu o narovnání, podle níž uhradila do konkursní podstaty úpadce MICRONA Týn a.s. cenu předmětného pozemku ve výši 3.150.000,- Kč. Na další "doporučení" žalovaného se žalobkyně žalobou podanou proti ČR - Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu domáhala zaplacení 3.150.000,- Kč z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že katastrální úřad zapsal k předmětnému pozemku zástavní právo vzniklé na základě smlouvy ze dne 22.7.1992 do katastru nemovitostí až na základě rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 10.3.2006 č.j. O-93/623/2005/Ba/2, její žaloba však byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29.7.2010 č.j. 23 C 143/2009-157 zamítnuta s odůvodněním, že v době vyplacení ceny zástavy do konkursní podstaty bylo již zástavní právo z katastru nemovitostí vymazáno a že proto "není dána příčinná souvislost mezi případným pochybením katastrálního úřadu a vznikem škody žalobkyni". Žalobkyně dovozuje, že jí žalovaný způsobil škodu ve výši 3.150.000,- Kč, když jí "doporučil" uzavřít dohodu o narovnání ze dne 21.3.2007 o vyplacení ceny zástavy do konkursní podstaty, ačkoliv v době uzavírání této dohody již bylo zástavní právo k předmětnému pozemku z katastru nemovitostí vymazáno.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.4.2013 č.j. 28 Cm 34/2011-228 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 123.541,- Kč k rukám advokátky Mgr. Martiny Poláchové. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že není vázán posouzením, zda je předmětný pozemek zatížen zástavním právem, učiněným soudy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 143/2009, a na základě výsledků dokazování uzavřel, že k výmazu předmětného zástavního práva z katastru nemovitostí dne 30.8.2006 (provedenému na návrh ze dne 14.4.2006 podaný společností MIKROTECHNA s.r.o., která převzala dluh od státního podniku Mikrotechna MODŘANY) došlo na základě prohlášení České konsolidační agentury ze dne 10.11.2004 o tom, že Česká konsolidační agentura zástavní právo k předmětnému pozemku "neuplatňuje", ačkoliv takové prohlášení nemůže být považováno za jednostranný písemný úkon, kterým by se zástavní věřitel vzdával zástavního práva (slovo "neuplatňuje" může znamenat "pro tentokrát nebo zatím" a není synonymem slova "vzdává se", o čemž svědčí i to, že Česká konsolidační agentura pohledávky zajištěné zástavním právem přihlásila v konkursním řízení); protože "jiný způsob zániku zástavního práva k předmětnému pozemku nebyl v řízení tvrzen ani prokazován, nelze dospět k závěru, že by ke dni 21.3.2007 zástavní právo k předmětnému pozemku "neexistovalo" a že by žalovaný způsobil "svým jednáním žalobkyni škodu".

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.1.2014 č.j. 11 Cmo 73/2013-264 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z rozhodnutí vynesených v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 143/2009 zjistil, že "soudy vycházely jednoznačně z té skutečnosti, že zástavní právo k předmětnému pozemku bylo vymazáno několik měsíců před vyplacením ceny zástavy do konkursní podstaty, což také "vyplývá ze zprávy Konsolidační banky ze dne 12.9.1994, v níž je potvrzen zánik zástavního práva v důsledku zaplacení ceny zastavené věci". Odvolací soud dále vytknul soudu prvního stupně, že "při jazykovém rozboru" prohlášení České konsolidační agentury ze dne 10.11.2004, v němž Česká konsolidační agentura uvádí, že k předmětnému pozemku "neuplatňuje zástavní právo", neuvedl "tuto větu celou", neboť ta zní: "pokud se týká pozemku p.č. 265/8 v výměře 4247 m2, ČKA k němu zástavní právo neuplatňuje, neboť zástavní právo k němu nebylo zapsáno", z čehož podle odvolacího soudu vyplývá, že "výklad provedený soudem prvního stupně není správný, nejedná se o nějaké neuplatňování pro tentokrát nebo zatím". Odvolací soud současně dovodil, že správce konkursní podstaty úpadce MICRONA Týn a.s. nebyl oprávněn zahrnout předmětný pozemek do soupisu konkursní podstaty, neboť v "postupních smlouvách", jimiž byla pohledávka z České konsolidační agentury "postoupena na společnost AB-CREDIT a následně na Rameshe Saralalu Javeriho", se uvádí, že "společnost MICRONA Týn a.s. privatizovala některé z původních nemovitostí a jedná se o provozní budovu M1, vč. pozemků a parcel č. 265/4, 265/5, 265/6 a 265/7, a že oddělené uspokojení nebylo vyplaceno". Odvolací soud oproti názoru soudu prvního stupně uzavřel, že "nebylo prokázáno, že na předmětném pozemku vázlo zástavní právo v době, kdy byla žalobkyně vyzvána k úhradě jeho ceny do konkursní podstaty, zástavní právo nebylo prokazatelně v té době zapsáno v katastru nemovitostí a tato skutečnost byla v té době známa jak žalobkyni, tak žalovanému".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Na rozdíl od odvolacího soudu souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zástavní právo na předmětném pozemku v uvedené době vázlo, i když nebylo v rozhodné době "prokazatelně zapsáno v katastru nemovitostí". Pouhé "odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemůže mít samo o sobě za následek zánik zástavního práva a ani nemohlo mít vliv na možnost realizace tohoto práva", a proto se žalovaný "pro posouzení věci nemohl spokojit s pouhým stavem zápisů v katastru nemovitostí". Žalovaný dovozuje, že zástavní právo k předmětnému pozemku nemohlo zaniknout, neboť "nebylo v řízení prokázáno, že by byl naplněn některý z výslovně stanovených způsobů zániku zástavního práva v době před úhradou ceny zástavy do konkursní podstaty". Žalovaný dále vytýká odvolacímu soudu, že při právním posouzení věci vycházel z rozhodnutí jiných soudů v "jiném řízení mezi jinými účastníky řízení, kde byly také prováděny jiné důkazy a není tedy žádného zákonného podkladu pro to, aby odvolací soud bez jakýchkoliv vlastních zjištění z provedených důkazů z těchto závěrů - jež jsou naopak v rozporu s důkazy provedenými v tomto řízení, jak je podrobně zhodnotil soud prvního stupně - vycházel". Navíc, podle žalovaného odvolací soud zcela nesprávně zhodnotil povahu prohlášení České konsolidační agentury ze dne 10.11.2004, neboť - i kdyby bylo možné toto prohlášení posoudit jako vzdání se zástavního práva - jde o právní úkon neurčitý, když v něm "není konkretizováno, o jaké konkrétní zástavní právo se jedná"; odvolací soud ani "nezkoumal skutečnou vůli toho, jehož projev byl na listině zachycen". Žalovaný odmítá rovněž závěr odvolacího soudu, podle kterého správce konkursní podstaty nebyl oprávněn zahrnout do konkursní podstaty předmětný pozemek, neboť "rozhodnou skutečností pro opodstatněnost zahrnutí majetku do konkursní podstaty přitom není to, zda byl předmětný pozemek výslovně uveden v postupní smlouvě či nikoli, když zásadní je to, že zástavou je zajištěn dluh úpadce". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se potvrzuje "rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné".

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Uvedla, že se "ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který mimo jiné při svém právním hodnocení skutkového stavu věci vycházel a respektoval závěry vyšších soudů, z nichž jasně vyplynulo, že dotčené zástavní právo na předmětném pozemku zaniklo v roce 1994 a vymazáno bylo v roce 2006".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že Komerční banka, a.s. (jako zástavní věřitel) uzavřela dne 22.7.1992 se státním podnikem Mikrotechna MODŘANY (jako zástavcem) zástavní smlouvu, podle které dal zástavce k zajištění pohledávky zástavního věřitele z úvěrů v celkové výši 105.716.608,60 Kčs do zástavy "provozní budovu MODŘANY1 včetně pozemků č. parcel 265/1, 265/2, 266, 4805, 4806, 265/4, 265/5, č.p. 903 číslo parcely 264 zapsané na listu vlastnictví č. 680 pro hl. město Prahu, kat. území M., u střediska Geodézie hl.ModřanyPrahy"; zástavní smlouva byla registrována rozhodnutím býv. Státního notářství pro Prahu 4 ze dne 3.8.1992 pod sp. zn. 3 R III 965/92. Zajištěná pohledávka poté byla postoupena na Konsolidační banku, s.p.ú. (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.12.1992) a posléze na Konsolidační banku Praha, s.p.ú. (smlouvou ze dne 1.3.1993); právním nástupcem Konsolidační banky Praha, s.p.ú. se stala s účinností ode dne 1.9.2001 Česká konsolidační agentura. Podle geometrického plánu č. 881-116/1992 jako "součásti" rozhodnutí býv. Národního výboru hl.ModřanyPrahy, odboru komunálního hospodářství a zemědělství, o trvalém odnětí zemědělské půdy zemědělskému půdnímu fondu (provedeného v katastru nemovitostí pod položkou výkazu změn č. 152/1993) byl pozemek parc. č. 265/1 v kat. úz. M. rozdělen na pozemky parc. č. 265/1, č. 265/6, č. 265/7 a č. 265/8 v kat. úz. M.. Na základě privatizačního projektu č. 24752, schváleného usnesením vlády České republiky ze dne 22.12.1993 č. 729, a rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 18.3.1994 č. 176, Fond národního majetku prodal společnosti MIKROTECHNA s.r.o. kupní smlouvou ze dne 1.4.1994 uzavřenou podle zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) část podniku státního podniku Mikrotechna MODŘANY, k níž patřily (mimo jiné) také pozemky parc. č. 265/1 a 265/8 v kat. území M.; smlouva nabyla účinnosti dnem 1.4.1994. Společnost MIKROTECHNA s.r.o. poté uzavřela se státním podnikem Mikrotechna MODŘANY dne 25.8.1994 smlouvu o převzetí části dluhu, podle níž převzala od státního podniku "část dluhu ve výši ceny zastavených nemovitostí, které jsou ve vlastnictví společnosti, tj. p.č. 265/1 a 264 s č.p. 903, tj. ve výši 4.501.942,- Kč", a to za předpokladu, že Konsolidační banka Praha, s.p.ú. s tímto převzetím části dluhu projeví svůj souhlas" a že "zaplacením převzaté části dluhu ve výši ceny nemovitostí dle znaleckých posudků č. 278/32-94 a 0282-081/94 zástavní právo ke shora uvedeným nemovitostem ve smyslu ustanovení § 151g zanikne"; Konsolidační banka Praha, s.p.ú. s tímto převzetím části dluhu vyslovila souhlas a prohlásila, že zaplacením ceny "zastavených nemovitostí č.p. 265/1 a 264 s č.p.903 M." zanikne zástavní právo ve smyslu ustanovení § 151 občanského zákoníku". Konsolidační banka Praha, s.p.ú. poté dne 12.9.1994 vystavila prohlášení, v němž potvrdila "zánik zástavního práva v důsledku zaplacení ceny zastavené věci ve smyslu § 151g občanského zákoníku" a v němž zmocnila společnost MIKROTECHNA s.r.o. "k požádání příslušného katastrálního úřadu o výmaz zástavního práva k nemovitostem č.p. 265/1 a 264 s č.p. 903 zapsaných na LV č. 2378, EL č. 2378 M. pod č. zástavní smlouvy sepsané Komerční bankou, a.s., pobočka Praha 4, A 20823, reg. pod č. 4 R III 965/92 dne 3.8.1992". Společnost MIKROTECHNA s.r.o. kupní smlouvou ze dne 28.4.1997 prodala pozemek parc. č. 265/8 v kat. území M. společnosti OASA TRADING, spol. s r.o., která - poté, co změnila dnem 8.12.1997 obchodní firmu na PMVP, spol. s r.o. - pozemek prodala kupní smlouvou ze dne 30.5.2003 žalobkyni. Ve správním řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí, zahájeném dne 16.8.2000 (z podnětu Konsolidační banky Praha, s.p.ú.), bylo podle rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, ze dne 16.11.2004 sp. zn. OR-37/2000-101/19, změněného rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 10.3.2006 č.j. O-93/623/2005/Ba/2, do katastru nemovitostí (mimo jiné) zapsáno k předmětnému pozemku parc.č. 265/8 v kat. území M. "zástavní právo podle zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992". Zástavní právo k pozemku parc. č. 265/8 v kat. území M. posléze bylo dne 30.8.2006 z katastru nemovitostí vymazáno, a to na základě potvrzení ze dne 10.11.2004, v němž Česká konsolidační agentura uvedla, že "zástavní právo váznoucí na nemovitostech p.č. 265/1 a 264 s nemovitostí č.p. 903 v M. zaniklo v důsledku zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem ve výši 4.501.942,- Kč společností MIKROTECHNA s.r.o." a že, "pokud se týká pozemku p.č. 265/8, ČKA k němu zástavní právo neuplatňuje, neboť zástavní právo k němu nebylo zapsáno". Poté, co byl (s účinností ode dne 14.1.1999) prohlášen konkurs na majetek společnosti MICRONA Týn a.s., správce konkursní podstaty úpadce dne 21.3.2007 vyzval žalobkyni, aby vyplatila ve prospěch konkursní podstaty úpadce pohledávku v celkové výši 105.716.601,60 Kč zajištěnou zástavním právem k předmětnému pozemku nebo aby složila do konkursní podstaty cenu předmětného pozemku; žalobkyně uzavřela dne 21.3.2007 se správcem konkursní podstaty úpadce dohodu o narovnání a uhradila do konkursní podstaty úpadce MICRONA Týn a.s. cenu předmětného pozemku ve výši 3.150.000,- Kč. Žalobkyně dovozuje, že žalovaný (jako advokát při výkonu advokacie) jí doporučil vyplacení ceny předmětného pozemku do konkursní podstaty úpadce, ačkoliv v té době již bylo předmětné zástavní právo vymazáno z katastru nemovitostí, a že "bezdůvodným" vyplacením ceny předmětného pozemku do konkursní podstaty úpadce jí vznikla škoda ve výši 3.150.000,- Kč. Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné mimo jiné vyřešení právních otázek, proti komu působí zástavní právo, které bylo zřízeno podle právní úpravy účinné v době od 1.1.1992 do 31.12.2000, a jaký má z hlediska zániku zástavního práva k nemovitosti význam to, že katastrální úřad provedl výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud při řešení těchto otázek hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství "tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené (srov. § 151a odst.1 část věty před středníkem zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000 - dále též "obč. zák.).

Jedním z titulů nabytí zástavního práva je smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva). Při zřízení zástavního práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku zástavního práva podle ní ještě nedochází; ten (podle právní úpravy účinné od 1.1. do 31.12.1992) nastával (srov. tehdy platné ustanovení § 151b odst.2 občanského zákoníku) registrací smlouvy státním notářstvím (modus adquirendi).

Vznikne-li zástavní právo, působí vždy proti tomu, kdo je (byl) v době zřízení zástavního práva vlastníkem (majitelem) zástavy (zástavním dlužníkem). Proti jiné osobě působí zástavní právo jen tehdy, stanoví-li to zákon, popř. za podmínek v zákoně stanovených (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2010 sp. zn. 31 Cdo 158/2008, který byl uveřejněn pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010). Podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.12.2000 zástavní právo působilo proti tomu, kdo "smluvně převzal" zástavu (věc, na které vázne zástavní právo), jestliže "při uzavření smlouvy nabyvatel o zástavním právu věděl nebo vědět musel", přičemž nabyvatel "odpovídá takto do výše ceny nabyté věci" (srov. § 151d odst. 2 obč. zák.). Zástavní právo zanikne v případech stanovených v zákoně; podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.12.2000 zástavní právo zanikalo zejména z důvodů uvedených v ustanovení § 151g obč. zák.

Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že je třeba důsledně rozlišovat mezi tím, zda zástavní právo vzniklo na straně jedné a zda zástavní právo působí proti (vůči) vlastníku zástavy na straně druhé. Ze vztahu obou institutů je současně zřejmé, že zástavní právo sice může (platně) vzniknout, že však nemusí působit proti tomu, kdo je (nyní) vlastníkem zástavy. Proti tomu, vůči němuž nepůsobí zástavní právo, se zástavní věřitel nemůže úspěšně domáhat uspokojení ze zástavy, i když (dosud) nenastal případ, s nímž zákon spojuje zánik zástavního práva; ten, vůči němuž nepůsobí zástavní právo, nemá postavení zástavního dlužníka a věc (právo, jiná majetková hodnota) tedy není zatížena zástavním právem.

Skutečnosti, že zástavní právo nepůsobí proti nabyvateli, který převzal smluvně věc, na které vázne (bylo zřízeno) zástavní právo, nebo že zástavní právo zaniklo, nastávají ze zákona; výmaz vkladu zástavního práva z katastru nemovitostí (také podle právní úpravy účinné od 1.1.1993 do 31.12.2000), provedený ve smyslu zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na základě rozhodnutí katastrálního úřadu, má v tomto směru význam pouze deklaratorní (evidenční). Platí proto také, že provedení výmazu vkladu zástavního práva z katastru nemovitostí samo o sobě nemá (nemůže mít) za následek zánik zástavního práva, jestliže nenastal žádný z případů, v nichž zástavní právo opravdu zaniká, popřípadě jestliže zástavní právo vskutku nepůsobí proti vlastníku, jenž převzal od zástavního dlužníka smluvně zástavu. V případě rozporu mezi právním stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným musí soud vycházet ze skutečného stavu; přitom je (mimo jiné) oprávněn (a povinen) posuzovat otázky, zda smlouva, na jejímž základě došlo ke vkladu práva do katastru, je platná, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy nebo ke vznesení námitky relativní neplatnosti, zda došlo k zániku zástavního práva, popř. přihlížet k jiným skutečnostem, které mají za následek nesoulad mezi stavem katastru a skutečným stavem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.1.2005 sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, uveřejněný pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.6.2010 sp.zn. 21 Cdo 2069/2008).

V projednávané věci soudy zjistily, že k předmětnému pozemku parc. č. 265/1 v kat. území M. vzniklo zástavní právo na základě zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992, která byla registrována rozhodnutím býv. Státního notářství pro Prahu 4 ze dne 3.8.1992 pod sp. n. 3 R III 965/92. Při posouzení, zda zástavní právo vázlo na předmětném pozemku (v době, kdy žalobkyně vyplatila "na radu" žalovaného jeho obvyklou cenu do konkursní podstaty úpadce MICRONA Týn a.s.), tedy nebylo významné jen to, zda, kdy a proč bylo zástavní právo z katastru nemovitostí "odstraněno" nebo do katastru nemovitostí "znovu zapsáno", ale především závěr o tom, zda zástavní právo opravdu zaniklo, popřípadě zda nepůsobilo proti vlastníkům, kteří po zřízení zástavního práva smluvně nabyli zástavu.

Při posuzování, zda zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992 zatěžuje předmětný pozemek, soudy vycházely zejména z prohlášení Konsolidační banky Praha, s.p.ú. ze dne 12.9.1994, z jehož znění odvolací soud dovodil, že neprokazuje zánik zástavního práva. Znění uvedeného prohlášení a ani jeho "jazykový rozbor" však pro právní závěry v projednávané věci nejsou určující.

V první řadě je třeba vzít v úvahu, že společnost MIKROTECHNA s.r.o. byla (v rámci privatizace státního podniku Mikrotechna Modřany) smluvním nabyvatelem zástavy a že uzavřela se státním podnikem Mikrotechna Modřany dne 25.8.1994 smlouvu o převzetí části dluhu zřejmě z důvodu, aby složením ceny zástavy zástavnímu věřiteli (Konsolidační bance Praha, s.p.ú.) docílila zániku zástavního práva zřízeného na základě zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992, a s přihlédnutím k obsahu potvrzení České konsolidační agentury ze dne 10.11.2004 se zabývat rovněž tím, zda ve výčtu nemovitostí uvedeném v prohlášení Konsolidační banky Praha, s.p.ú. ze dne 12.9.1994, k nimž "zaniklo zástavní právo v důsledku zaplacení ceny zastavené věci ve smyslu § 151g občanského zákoníku", se neprojevila záměna pozemku parc. č. 265/1 v kat. úz. M. (vytvořeného - jak vyplývá z položky výkazu změn č. 152/1993 - v roce 1993) s "původním" pozemkem parc. č. 265/1 v kat. úz. M., který byl předmětem zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992 a který byl posléze (v roce 1993) rozdělen na pozemky parc. č. 265/1, č. 265/6, č. 265/7 a č. 265/8 v kat. úz. M. V neposlední řadě mělo být přihlédnuto také k tomu, že společnost MIKROTECHNA s.r.o. předmětný pozemek kupní smlouvou ze dne 28.4.1997 prodala společnosti OASA TRADING, spol. s r.o., která ode dne 8.12.1997 nesla obchodní firmu PMVP, spol. s r.o., aniž by v době prodeje byl v katastru nemovitostí údaj o tom, že by pozemek parc. č. 265/8 v kat. území M. byl zatížen zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992. Protože se kupující společnost OASA TRADING, spol. s r.o. nemohla o předmětném zástavním právu dozvědět z katastru nemovitostí, byl by odůvodněn závěr, že proti ní zástavní právo nemohlo ve smyslu ustanovení § 151d odst.2 obč. zák. působit, ledaže by se o zástavním právu dozvěděla nebo musela dozvědět jinak; v případě, že by zástavní právo nepůsobilo vůči společnosti OASA TRADING, spol. s r.o., nemohlo působit ani proti žalobkyni, které předmětný pozemek prodala kupní smlouvou ze dne 30.5.2003.

Na uvedených závěrech nic nemůže změnit ani to, že podle rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, ze dne 16.11.2004 sp. zn. OR-37/2000-101/19, změněného rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 10.3.2006 č.j. O-93/623/2005/Ba/2, bylo do katastru nemovitostí (mimo jiné) zapsáno k předmětnému pozemku parc.č. 265/8 v kat. území M. "zástavní právo podle zástavní smlouvy ze dne 22.7.1992". Uvedená rozhodnutí totiž mají pouze administrativně evidenční povahu (určují, co bude evidováno v katastru nemovitostí) a nezabývají se (a ani se nemohou zabývat) skutečným stavem věci. Na projednávanou věc nemá (a nemůže mít) vliv ani to, že zástavní právo k pozemku parc. č. 265/8 v kat. území M. posléze bylo dne 30.8.2006 z katastru nemovitostí vymazáno na základě potvrzení České konsolidační agentury ze dne 10.11.2004, ačkoliv taková listina výmaz vkladu zástavního práva k předmětnému pozemku z katastru nemovitostí - jak je nepochybné z jejího obsahu - neodůvodňovala; výmaz vkladu zástavního práva z katastru nemovitostí totiž - jak je uvedeno již výše - nemohl mít za následek zánik zástavního práva, k němuž by nedošlo ze zákonného důvodu.

Z uvedeného vyplývá, že právní závěry odvolacího soudu nemohou obstát; veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval tím, zda zástavní právo, zřízené zástavní smlouvou ze dne 22.7.1992 a váznoucí (po rozdělení "původního" pozemku parc. č. 265/1 v kat. úz. M.) také na pozemku parc. č. 265/8 v kat. úz. M., působilo proti těm, kdo nabyli pozemek parc. č. 265/8 v kat. úz. M. do vlastnictví v době po zřízení zástavního práva, a nebylo tedy také možné spolehlivě uzavřít, zda "právní rada" žalovaného, na základě které žalobkyně uhradila do konkursní podstaty úpadce MICRONA Týn a.s. cenu předmětného pozemku, způsobila žalobkyni tvrzenou škodu. Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst.1 a § 243g odst.1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2015

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru