Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3361/2011Rozsudek NS ze dne 06.06.2013

HeslaVeřejná dražba
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3361.2011.1
Dotčené předpisy

§ 47 odst. 9 předpisu č. 26/2000 Sb. ve znění do 31.12.2007

§ 47 odst. 13 předpisu č. 26/2000 Sb. ve znění do 31.12.2007

§ 48 odst. 4 předpisu č. 26/200...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3361/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovaným 1) WEST BROKERS a.s. se sídlem v Plzni, Slovanská č. 100, IČO 64832341, zastoupenému JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Plzni, Husova č. 722/13, 2) AGROPA a.s. se sídlem v Horažďovicích, Olšany č. 75, IČO 45354278, zastoupenému JUDr. Pavlem Kosnarem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady Pětatřicátníků č. 3335/26, a 3) JUDr. J. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Kosnarem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady Pětatřicátníků č. 335/26, o určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 37/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2011 č. j. 61 Co 36/2011-219, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. září 2010 č. j. 8 C 37/2008-172 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech domáhal, aby soud určil neplatnost veřejné nedobrovolné dražby akcií vydaných společností AGROPA a.s., konané dne 20.12.2007 "na adrese Pražská 8, Plzeň". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se účastnil této veřejné dražby "s úmyslem činit na dražbě podání, pokusit se stát se vydražitelem předmětu dražby a získat tak předmět dražby do svého vlastnictví". Žalobci však bylo vydražení předmětu dražby znemožněno postupem licitátora, který "učinil příklep [žalovanému 3) jako vydražiteli] a ukončil dražbu", přestože žalobce "činil po třetí výzvě vyšší podání". Licitátor "pronesl třetí výzvu k činění podání, žalobce neprodleně zvedl své dražební číslo a učinil vyšší podání, licitátor však mezitím udělil příklep vydražiteli". Licitátor totiž "ihned po třetí výzvě udělil příklep, aniž by poskytl účastníkům dražby prostor učinit třetí podání".

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 22.9.2010 č.j. 8 C 37/2008-172 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 24.599,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Uhlíře, žalovaným 2) a 3) 27.323,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Kosnara a státu 2.552,- Kč "na účet Okresního soudu v Klatovech". Dospěl k závěru, že "licitátor při dražbě zcela dodržel postup upravený" v ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a zdůraznil, že zákon "žádným způsobem" neupravuje "velikost minimálního časového prostoru, který by měl uplynout od učinění třetí výzvy licitátorem do udělení příklepu"; ze znění ustanovení § 47 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývá pouze to, že příklep účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání, udělí licitátor, aniž by byla stanovena jakákoliv upřesňující kritéria, a tedy po třetí výzvě je zcela "na volném uvážení každého licitátora v konkrétní situaci, jaký časový prostor ponechá účastníkům dražby po třetí výzvě do udělení příklepu". Soud prvního stupně s odkazem na notářský zápis sepsaný notářem JUDr. Josefem Burdou o průběhu dražby a s odkazem na svědeckou výpověď notáře JUDr. Josefa Burdy dovodil, že žalobce zvedl své dražební číslo současně s tím, jak zazněl příklep udělený licitátorem a že ústní nabídku vyslovením částky 5.030.000,- Kč žalobce učinil až po příklepu, a uzavřel, že "v době udělení příklepu žalovanému 3) žalobce neučinil zákonem předpokládané podání s nabídkou vyšší částky, neboť takové podání je perfektním až ústní nabídkou", a že tedy nebylo prokázáno "tvrzení žalobce o tom, že licitátor při předmětné dražbě porušil nějakou svoji stanovenou právní povinnost a že by tak bylo žalobci neoprávněně znemožněno získat do svého vlastnictví předmět dražby".

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. března 2011 č. j. 61 Co 36/2011-219 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Uhlíře a žalovanému 2) a 3) 14.400,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Kosnara. Dospěl k závěru, že "z obsahu notářského zápisu" je prokázáno, že licitátor při dražbě dodržel postup upravený v ustanovení § 47 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť žalobce učinil vyšší nabídku až po udělení příklepu předmětu dražby dražiteli s číslem 2 [žalovanému 3)] a že tedy nebylo prokázáno, že by licitátor porušil při dražbě povinnosti stanovené mu zákonem".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že se soudy nezbývaly tím, zda byl žalobci po třetí výzvě ponechán dostatečný časový prostor k učinění vyššího podání, když pouze uzavřely, že "žalobce učinil vyšší nabídku až po udělení příklepu předmětu dražby a licitátor tak dodržel povinnosti stanovené mu zákonem". Podle žalobce "z doslovné dikce" ustanovení § 47 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) sice nevyplývá, jak dlouhá by měla být "pauza učiněná licitátorem po třetí výzvě k činění podání", žalobce je však přesvědčen, že je třeba předmětnou problematiku vyložit judikatorně "s akcentem na smysl a účel dražby dle zákona o veřejných dražbách". Žalobce dovozuje, že "nelze připustit, aby pauza mezi třetí výzvou a udělením příklepu byla zcela na libovůli licitátora", že "z povahy institutu dražby a z výše uvedeného vyplývá povinnost licitátora učinit po třetí výzvě takovou pauzu, která by umožnila všem účastníkům dražby reagovat a případně vyšší podání učinit", a že "taková pauza by pak zároveň měla být pro účastníky dražby předvídatelná a měla by alespoň přibližně korespondovat s délkou pauz, které licitátor činil v rámci předchozích výzev". Žalobce dále soudům vytýká, že své skutkové závěry učinily pouze ze svědecké výpovědi notáře, který průběh dražebního jednání osvědčoval, a nevypořádaly se s rozpory ve svědeckých výpovědích dalších osob ani s časovou rekonstrukcí průběhu dražebního jednání. Podle žalobce "svědecký výslech notáře osvědčujícího průběh dražby není objektivním důkazem v řízení o vyslovení neplatnosti dražby", neboť "notář osvědčující průběh dražby v řízení o vyslovení neplatnosti dražby je už ze své podstaty podjatou osobou, neboť jen stěží si lze představit, že svou svědeckou výpovědí zapříčiní vyslovení neplatnosti dražby, kterou svým notářským zápisem osvědčoval", a "je osobou, která je ve smluvním vztahu se svým klientem, v daném případě pravděpodobně žalovaným 1)". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou soudů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě, shledá-li je přípustným, zamítl. Uvedl, že soudy věc posoudily v souladu se zákonem a žalobce neučinil "vyšší příhoz" nikoliv pro "nedostatek času tento příhoz učinit, ale spíše z důvodu, že nevěnoval dražbě náležitou pozornost".

Žalovaní 2) a 3) uvedli, že nejsou v řízení pasivně legitimováni. Žalovaný 2) "pouze požádal" žalovaného 1) o provedení dražby, sám se na dražbě nepodílel a veškeré záležitosti s dražbou spojené zajišťoval žalovaný 1). Dražby se jako hosté zúčastnili členové představenstva žalovaného 2) a podle jejich názoru proběhla dražba "naprosto perfektně" a tvrzení žalobce jsou "naprosto scestná". Žalovaný 3) se dražby zúčastnil jako jeden z dražitelů, na její přípravě a provedení se nijak nepodílel, pouze jako dražitel "v souladu se zákonem dražil a řádně předmět dražby vydražil". Dovolání žalobce je nepřípustné, protože napadené rozhodnutí "zcela nepochybně nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam". Žalovaní 2) a 3) navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné mimo jiné vyřešení právní otázky, jaký časový prostor musí licitátor poskytnout účastníkům veřejné dražby k učinění vyššího podání po třetí výzvě před udělením příklepu. Uvedená právní otázka dosud nebyla v judikatuře soudů vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 20.12.2007 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 110/2007 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").

V projednávané věci bylo soudy mimo jiné (z pohledu uplatněných dovolacích důvodů) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 2 a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že žalobce se dne 20.12.2007 účastnil veřejné nedobrovolné dražby nekótovaných listinných akcií na majitele, vydaných v souvislosti se zvýšením základního kapitálu obchodní společnosti AGROPA, a.s. [žalovaného 2)], které si akcionáři ani v dodatečné lhůtě nepřevzali; dražba se konala od 9.00 hodin v salonku restaurace "U Salzmannů" v Plzni, Pražská č. 8, dražební jistota byla stanovena na částku 550.000,- Kč, nejnižší podání činilo 2.000.000,- Kč a minimální příhoz byl stanoven na částku 15.000,- Kč. Dražbu organizoval žalovaný 1) jako dražebník, žalovaný 2) byl navrhovatelem dražby a žalovaný 3) se stal vydražitelem. Současně s tím, jak zazněl příklep udělený licitátorem pro žalovaného 3), zvedl žalobce jako účastník dražby své dražební číslo a po zaznění příklepu učinil žalobce ústní nabídku vyslovením částky 5.030.000,- Kč. Po ukončení dražby požádal žalobce o zapsání jeho námitky proti průběhu dražby do notářského zápisu s tím, že po třetí výzvě licitátora neměl dostatek času, aby své podání řádně učinil, a že licitátor učinil příklep a ukončil dražbu předčasně. Průběh dražby byl osvědčen v notářském zápisu sepsaném notářem JUDr. Josefem Burdou dne 20.12.2007 pod sp. zn. N 550/2007, NZ 522/2007.

Podle ustanovení § 47 odst. 9 zákona o veřejných dražbách se draží, pokud účastníci dražby činí vyšší podání; nebylo-li přes dvojí výzvu a prohlášení licitátora: "neučiní-li někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby (označení účastníka dražby, který učinil nejvyšší podání), udělím mu příklep" učiněno vyšší podání, oznámí licitátor ještě jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání; příklep lze udělit nejdříve 3 minuty po zahájení dražby; učiněným podáním je účastník dražby vázán.

Podle ustanovení § 47 odst. 13 zákona o veřejných dražbách udělením příklepu je dražba ukončena.

Podle ustanovení § 48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst.1 až 3, § 39, 42, § 43 odst.1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst.1 až 12 a v 49; důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal; není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.

Postup licitátora při veřejné nedobrovolné dražbě je upraven v ustanovení § 47 odst. 9 zákona o veřejných dražbách; vyplývá z něho, že licitátor udělí příklep vydražiteli po "třetí výzvě". Vzhledem k tomu, že výzvou se licitátor obrací na účastníky dražby, aby podávali nabídky, je zřejmé, že po výzvě licitátora musí být účastníkům dražby ponechán takový časový prostor, aby mohli řádně podat nabídku; odpovídající časový prostor musí být účastníkům dražby poskytnut i po třetí výzvě, po níž má následovat příklep. Zákon neurčuje, jaká (nejkratší nebo nejdelší) doba musí uplynout mezi třetí výzvou a příklepem (úkonem licitátora spočívajícím v klepnutí kladívkem).

Je nepochybné, že licitátor smí - v zájmu dosažení co nejvyššího výtěžku veřejné dražby - udělit příklep jen tehdy, je-li z vystupování samotných účastníků dražby již zřejmé, že nehodlají činit další vyšší podání. Tomuto účelu a smyslu veřejné dražby musí odpovídat i délka doby, kterou licitátor musí ponechat mezi výzvou a příklepem. Každý účastník dražby musí mít po výzvě k dražení k dispozici takový časový prostor, aby (reálně) mohl zákonem předpokládaným způsobem projevit svoji vůli učinit vyšší nabídku. Protože jsou účastníci dražby vyzýváni k podání nabídky, tedy - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. i) zákona o veřejných dražbách - k ústnímu projevu a v případě, že jsou rozdána čísla, i ke zvednutí čísla, je licitátor povinen po třetí výzvě ponechat účastníkům dražby před udělením příklepu takový časový prostor, aby mohli na výzvu způsobem stanoveným zákonem reálně reagovat, tedy - řečeno jinak - aby účastník dražby mohl vedle zákonem popsaného ústního projevu a případného zvednutí čísla, také "uvážit" (svým vnitřním myšlenkovým procesem) své rozhodnutí o tom, zda vůbec nabídne vyšší podání. Licitátor je proto povinen poskytnout účastníkům dražby po výzvě delší časový úsek, než jaký by vystačil na pouhé bezprostřední vyslovení ústní nabídky spojené případně se zvednutím rozdaného čísla.

Licitátor vyzývá účastníky dražby - jak vyplývá z ustanovení § 47 odst. 9 zákona o veřejných dražbách - před udělením příklepu k podávání nabídek celkem třemi výzvami. Dostatečný časový prostor k podání nabídky musí licitátor poskytnout účastníkům po každé z těchto výzev a je nepřípustné, aby licitátor bezdůvodně poskytl účastníkům po každé z těchto výzev zcela rozdílnou dobu k učinění nabídky, mohou-li účastníci důvodně očekávat, že časový úsek k podání nabídky bude po každé z výzev obdobně dlouhý. V rozporu s takovým oprávněným očekáváním by byl postup licitátora, který by účastníkům dražby poskytl výrazně kratší časový prostor pro podání nabídky po třetí výzvě, ve srovnání s dobou poskytnutou pro nabídky po výzvách předcházejících. Účastníci dražby musí mít možnost tuto dobu předvídat a postup licitátora pro ně nesmí být překvapující. Není tedy možné učinit závěr, že jen proto, že zákon o veřejných dražbách neurčuje nejkratší dobu, kterou má licitátor poskytnout účastníkům dražby po výzvě k podání nabídky, by určení takové doby bylo ponecháno pouze na libovůli licitátora. Činí-li licitátor při dražbě výzvy a přistoupí-li k udělení příklepu, aniž by účastníkům poskytl takovou dobu, v níž by mohli reálně reagovat na třetí výzvu podáním vyšší nabídky, jde o postup odporující ustanovení § 47 odst. 9 zákona o veřejných dražbách.

V projednávané věci se soudy vedeny chybným právním názorem nezabývaly tím, zda licitátor poskytl žalobci po třetí výzvě dostatečnou a vzhledem k předešlým úkonům licitátora přiměřenou dobu pro podání vyšší nabídky před tím, než udělil příklep žalovanému 3). Nemůže proto obstát ani jejich závěr o tom, že žalobcem napadená veřejná dražba není neplatná.

Názor žalovaných 2) a 3) o tom, že by nebyli v řízení pasivně věcně legitimováni, neboť byli navrhovatelem dražby a vydražitelem, není správný. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby musí vždy účastnit její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci; nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst.2 občanského soudního řádu.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Klatovech) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. června 2013

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru