Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3341/2010Rozsudek NS ze dne 14.06.2011

HeslaZástavní právo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3341.2010.1
Dotčené předpisy

§ 151f obč. zák. ve znění do 31.08.1998

§ 151a odst. 1 o. s. ř.

§ 151a odst. 4 o. s. ř.

§ 80 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3341/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Frenn Trading B.V. se sídlem Helmond, Aarle-Rixtelseweg č. 14, reg. číslo 16039519, Nizozemí, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, proti žalovanému GENERAL PLASTIC, s.r.o. se sídlem v Hoříně č. 5, IČO 62966391, zastoupenému JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám č. 3/3, o 5.000.000,- Kč a o vzájemné žalobě o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 160/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2010 č.j. 30 Co 567/2009-353, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. září 2009 č.j. 4 C 160/2004-336 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 13.10.2004 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 5.000.000,- Kč s tím, že žalobce je oprávněn domáhat se uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje "budovy č.p. 465 na pozemku p.č. 37/1 a 37/2, vše zapsané na LV č. 3001 vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín, pro k.ú. Varnsdorf," a z výtěžku prodeje "budovy č.p. 2055 na pozemku p.č. 5014, vše zapsané na LV č. 86 vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa, pro k.ú. Česká Lípa". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle zástavních smluv, uzavřených mezi Agrobankou Praha, a.s. a společností WETEST, spol. s r.o. se sídlem v Děčíně II, Benešovská č. 468/1 (nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 66, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs), IČO 47784440, dne 9.12.1993, bylo k uvedeným nemovitostem zřízeno zástavní právo ve prospěch "všech budoucích pohledávek včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli Agrobance Praha, a.s. vůči dlužníku WETEST spol. s r.o. ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou krátkodobé úvěry na zásoby, a to do celkové výše 22.000.000,- Kč", že podle smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051 poskytla Agrobanka Praha, a.s. společnosti WETEST spol. s r.o. úvěr ve výši 25.000.000,- Kč s "konečnou splatností" ke dni 15.1.1996 a že v návaznosti na tuto smlouvu o úvěru bylo dodatky k zástavním smlouvám ze dne 19.1.1995 "sjednáno zástavní právo na dobu do 31.12.2010". Zajištěná pohledávka, která byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 17.12.2003, dosud nebyla uhrazena; žalobce proto požaduje její uspokojení ze zástav, které jsou nyní ve vlastnictví žalovaného a které byly oceněny částkou 5.000.000,- Kč.

Tato žaloba byla zamítnuta pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28.6.2006 č.j. 30 Co 252/2006-172, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134; odvolací soud dospěl k závěru, že zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) se promlčelo dnem 15.1.2000, kdy uplynula promlčecí doba zajištěné pohledávky (žaloba v této věci byla podána u soudu až dne 13.10.2004) a že tedy žalovaný vznesl důvodně námitku promlčení.

Žalovaný se vzájemnou žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne 16.11.2004 domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo, zapsané ve prospěch žalobce váznoucí "na nemovitostech žalovaného, budovy čp. 465 na pozemku p.č. 37/1 a 37/2, vše zapsáno na LV č. 3001 vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín pro katastrální území Varnsdorf, zřízeného vkladem práva čj. 7V2-339/94 s právními účinky vkladu dne 8.4.1994, a budovy čp. 2055 na pozemku p.č. 5014, vše zapsáno na LV č. 86 vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa pro katastrální území Česká Lípa, zřízeného vkladem práva čj. V2-124/94 s právními účinky vkladu dne 26.1.1994, není". Vzájemnou žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce není zástavním věřitelem pohledávek Agrobanky Praha a.s. v likvidaci, zajištěných předmětným zástavním právem, neboť nedošlo k jejich platnému postoupení smlouvou ze dne 17.12.2003 na žalobce, a to z důvodu "jejich neurčitého označení, resp. označení takových pohledávek v dané smlouvě, jež ke dni jejího uzavření neexistovaly". Zástavce (obchodní společnost WETEST, spol. s r.o.), jež uzavřel s Agrobankou Praha a.s., dne 9.12.1993 dvě zástavní smlouvy, na jejichž základě mělo předmětné zástavní právo vzniknout, nebyl také k uvedenému okamžiku vlastníkem zástavy. Žalovaný rovněž namítl, že předmětné zástavní právo je promlčeno.

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134 vzájemnou žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že zástavní smlouvy "byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 151a a násl. tehdy platného občanského zákoníku", neboť v nich byly "přesně určeny nemovitosti a pohledávka, které se zajištění týkalo" - "všechny budoucí pohledávky včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku WETEST" (podle ustanovení § 151b odst.5 občanského zákoníku bylo možné zřídit zástavní právo i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu), že zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 19.1.1995 je sice promlčena, avšak "nedošlo k promlčení zástavního práva, neboť promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká (§ 151f obč. zák.)", a že není ani rozhodné, zda společnost WETEST byla ke dni vzniku zástavního práva vlastníkem zastavovaných nemovitostí, neboť "nemovitosti byly odevzdány zástavnímu věřiteli" a v pochybnostech platí, že "je přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit".

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.6.2006 č.j. 30 Co 252/2006-172 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o vzájemné žalobě, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 19.11.1995 (správně 19.1.1995) č. 1051 se stala splatnou dnem 15.1.1996 a že čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obchodního zákoníku) uplynula dnem 15.1.2000, neboť v jejím průběhu nedošlo k jejímu stavení ve smyslu ustanovení § 402 obchodního zákoníku. Protože obecná promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (§ 101 občanského zákoníku), je zřejmé, že zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) se promlčelo dnem 15.1.2000, kdy uplynula promlčecí doba zajištěné pohledávky; žaloba v této věci byla podána u soudu až dne 13.10.2004. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení důvodně, nemá žalobce právo, aby zajištěná pohledávka byla uspokojena ze zastavených nemovitostí. Samotné rozhodnutí soudu prvního stupně o vzájemné žalobě označil odvolací soud za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 28.3.2008 č.j. 4 C 160/2004-221 vzájemnou žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 492.891,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové. Uzavřel, že obě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9.12.1993 uzavřené mezi Agrobankou Praha a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní společností WETEST, spol. s r.o. jako zástavcem "byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 151a a násl. tehdy platného občanského zákoníku", neboť v nich byly přesně "určeny nemovitosti a také pohledávka, které se zajištění týkalo". Protože byly následně uzavřeny jejich dodatky ze dne 19.1.1995, jimiž byla změněna doba trvání zástavního práva do 31.12.2010, "zástavní právo žalobce k předmětným nemovitostem žalovaného tedy i nadále trvá".

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.9.2008 č.j. 30 Co 297/2008-265 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že se nezabýval námitkou žalovaného, podle níž "na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2003 pohledávky zajištěné zástavním právem vůbec nepřešly, a uložil mu, aby se v dalším řízení jako předběžnou zabýval otázkou, zda "došlo k uzavření platné smlouvy o postoupení pohledávky, zajištěné předmětným zástavním právem, a to jak z hlediska ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku, tak i z hlediska obecných zákonných podmínek platnosti právního úkonu dle § 37 a násl. občanského zákoníku", když "zástavní právo je právem akcesorickým, je odvislé od zajištěné pohledávky a kdyby nedošlo k platnému postoupení pohledávky, nemohlo by zástavní právo na žalobce přejít".

Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 30.9.2009 č.j. 4 C 160/2004-336 určil, že "zástavní právo, zapsané ve prospěch žalobce váznoucí na nemovitostech žalovaného budově č.p. 465 na pozemcích p.č. 37/1 a 37/2, vše zapsáno na LV č. 3001 pro k.ú. a obec Varnsdorf, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Děčín a budově č.p. 2055 na pozemku p.č. 5014, zapsané na LV č. 86 pro k.ú. a obec Česká Lípa u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa, neexistuje", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 626.504,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové. Z výsledků dokazování dovodil, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2003, uzavřená mezi Agrobankou Praha a.s. v likvidaci jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, je neurčitá, "pokud se jedná o označení dlužníka, který je ve smlouvě označen jako WETEST s.r.o. nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ s.r.o., přičemž v době uzavření této smlouvy již tento dlužník nebyl nositelem závazků z úvěrových smluv v této smlouvě uvedených"; předmětem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 "tak byla neexistující pohledávka". Protože "v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k platnému postoupení pohledávek, které byly zajištěny předmětným zástavním právem, nemohlo zástavní právo jako právo akcesorické, odvislé od zajištěné pohledávky, na žalobce přejít".

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.2.2010 č.j. 30 Co 567/2009-353 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vzájemnou žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 547.922,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Kolaříkové, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.619,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.360,- Kč, vše k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava Běliny. Dovodil nejprve, že na žalovaným požadovaném určení je naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř., že "s ohledem na datum uzavření zástavních smluv je třeba otázku vzniku a existence sporného zástavního práva posuzovat podle občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření smlouvy, resp. ve znění do účinnosti zákona č. 367/2000 Sb., tj. do 31.12.2000" a že okolnost, že dodatky obou zástavních smluv ze dne 19.1.1995 nebyly "zapsány do katastru nemovitostí" není z hlediska existence zástavního práva významná, neboť dodatky se netýkaly "vzniku, ale jen časového omezení zástavního práva". Na základě dosud provedených důkazů dovodil, že "došlo k promlčení pohledávky na zaplacení částky 5.000.000,- Kč i k promlčení předmětného zástavního práva", čímž bylo zástavní právo jen "oslabeno nemožností jeho uplatnění, na trvání zástavního práva to nic nemění", neboť promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 - oproti názoru soudu prvního stupně - považoval odvolací soud za platnou, když "převáděná" pohledávka byla "jednoznačně určena jak pokud jde o předmět plnění, tak osobu dlužníka i právní důvod a nebylo ji možno zaměnit s jinou pohledávkou", aniž by bylo rozhodující, že původní dlužník (označený jako dlužník ve smlouvě o postoupení pohledávky) ještě před jejím uzavřením převedl smlouvou o prodeji podniku tyto své závazky na jiný subjekt. Podmínky pro postoupení pohledávky vyplývající z ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku byly splněny a její promlčení postoupení nebrání. V důsledku postoupení zástavním právem zajištěné pohledávky na žalobce došlo i k přechodu zástavního práva (akcesorietu zástavního práva třeba chápat ve vztahu k zajištěné pohledávce a nikoliv k osobě dlužníka). Žalobce je proto zástavním věřitelem ohledně předmětného zástavního práva, žalovaný je zástavním dlužníkem (vlastníkem zástavy) a doba, na kterou bylo zástavní právo zřízeno, dosud neuplynula.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že předmětné zástavní právo je promlčeno, a zdůrazňuje, že "při současné právní úpravě nemůže sám (tj. bez aktivní součinnosti zástavního věřitele) dosáhnout výmazu promlčených zástavních práv z příslušných katastrů nemovitostí". Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že řešil toliko otázku, zda je žalobce zástavním věřitelem, tedy zda se stal věřitelem zajišťované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003, aniž by zohlednil pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009 č.j. 9 Cmo 60/2009-311, kterým bylo rozhodnuto o žalobě žalobce vůči právnímu předchůdci žalovaného o zaplacení pohledávky, jež na něj měla být smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 převedena, se závěrem, že s ohledem na obsah vymezení postupované pohledávky ve smlouvě co do označení dlužníka, jenž (již) však v té době dlužníkem nebyl, "postupitel postupoval pohledávku, kterou v té době již neměl" tudíž se žalobce věřitelem takové pohledávky nestal a není ve sporu aktivně legitimován; odvolací soud "toto a další autoritativní rozhodnutí soudů vydaná ve sporech mezi žalobcem a dovolatelem (příp. jeho právním předchůdcem) nepovažoval, v rozporu s ustanovením § 159a odst. 4 o.s.ř., za závazná". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že "neplatí rovnítko mezi závěrem o promlčení zástavního práva a jeho neexistencí". Promlčení zástavního práva, jako každého jiného práva, při účinném uplatnění námitky promlčení, znamená toliko jeho oslabení o nárok; samo toto právo však nadále trvá. Ve vztahu k namítané neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 uvedl, že je nerozhodné ve vztahu k dlužníku, zda k postoupení pohledávky skutečně došlo, neboť otázku platnosti takového postoupení lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem a žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti uvedené smlouvy o postoupení pohledávky. Navíc, postupník (žalobce) i postupitel opakovaně "společně deklarovali vzájemnou vázanost předmětnou cessí". Ohledně pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009 č.j. 9 Cmo 60/2009-311 žalobce namítl, že žalovaný nebyl účastníkem daného řízení; proto tento rozsudek není "ve vztahu k dovolateli právně závazný". Dovolání považuje za "neúčelné zatěžování" dovolacího soudu "bezpředmětným podáním". Dovolací soud již v dané věci "konstatoval promlčení předmětné pohledávky, a tudíž nemožnost žalobce uspokojit se prodejem zastavených předmětných nemovitostí, byť zástavní právo je dohodou účastníků zřízeno do 31.12.2010". Žalobce proto nemůže "ohrozit" vlastnické právo žalovaného k zastaveným nemovitostem a navíc "příslušný katastrální úřad záznamem vymaže k 1.1.2011".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že smlouvou o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051 se Agrobanka Praha a.s. zavázala poskytnout obchodní společnosti WETEST, spol. s r.o. úvěr do výše 25.000.000,- Kč a že tento úvěr byl poskytnut a nebyl splacen. Pohledávka z úvěru věřitele byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech a stala se splatnou dnem 15.1.1996. Dodatky ze dne 19.1.1995 byla sjednána změna doby trvání zástavního práva na dobu do 31.12.2010. Žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 5.6.2000 (s právními účinky vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí dne 12.1.2004 a 13.1.2004). Zástavní věřitel (Agrobanka Praha a.s. v likvidaci) jako postupitel uzavřel dne 17.12.2003 se žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které mu, mimo jiné, postoupil i pohledávku s příslušenstvím, "kterou má za dlužníkem WETEST, spol. s r.o. nyní ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r.o., IČO: 47784440, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 66, vzniklou na základě Smluv o úvěru reg.č. 1051 ze dne 19.1.1995". Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11.4.2008 č.j. 18 Cm 75/2000-264 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22.1.2009 č.j. 18 Cm 75/2000-299 a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009 č.j. 9 Cmo 60/2009-311, vydaném ve sporu mezi žalobcem a společnostmi GENERAL PLASTIC a.s., IČO 25061364 a WETEST pneu, spol. s r.o., IČO 41329350, byla zamítnuta žaloba žalobce o zaplacení úvěru poskytnutého obchodní společnosti WETEST, spol. s r.o. ze strany Agrobanky Praha a.s. na základě (odlišné) úvěrové smlouvy č. 1149/95-824 ze dne 19.5.1995, kdy tato pohledávka byla rovněž předmětem téže smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003, jako pohledávka na základě smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051 a to se závěrem, že v době jejího uzavření obchodní společnost WETEST, spol. s r.o. již nebyla dlužníkem věřitele (v důsledku uzavřené smlouvy o prodeji části podniku ze dne 30.6.1997, jíž tento svůj závazek převedla na společnost GENERAL PLASTIC a.s., IČO 25061364); proto postupitel postupoval pohledávku, jež "neexistovala a věřitelem takové pohledávky nebyl".

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28.6.2008 č.j. 30 Co 252/2006-172 nabyl právní moci v rozsahu, v němž změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18.1.2006 č.j. 4 C 160/2004-134 tak, že byla zamítnuta žaloba žalobce vůči žalovanému o zaplacení 5.000.000,- Kč s tím, že žalobce je oprávněn se domáhat uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje předmětné zástavy z důvodu, že předmětné zástavní právo (žalobcův nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) je promlčeno dnem 15.1.2000. Tento pravomocný rozsudek, vydaný v témže řízení mezi stejnými účastníky, je pro účastníky a soudy (včetně dovolacího soudu) závazný (§ 159a odst. 1, 4 o.s.ř.), a to i v závěru o promlčení předmětného zástavního práva.

S názorem odvolacího soudu, podle kterého není z hlediska práva zástavního dlužníka domoci se určení, že tu zástavní právo není, právně významnou okolnost, že zástavní právo je promlčeno a zástavní dlužník se účinně tohoto promlčení dovolal, nelze souhlasit. Podle judikatury soudů se zástavní dlužník může úspěšně domáhat ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. určení, že tu zástavní právo není, dovolal-li se důvodně promlčení zástavního práva a je-li na takovém určení naléhavý právní zájem (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 2185/2009). Dovolal-li se tedy žalovaný promlčení předmětných zástavních práv a byl-li prokázán naléhavý právní zájem na takovém určení, byly splněny předpoklady pro vyhovění vzájemné žalobě žalovaného.

S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že "s ohledem na datum uzavření zástavních smluv je třeba otázku vzniku a existence sporného zástavního práva posuzovat podle občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření smlouvy, resp. ve znění do účinnosti zákona č. 367/2000 Sb., tj. do 31.12.2000". Zde totiž není významný okamžik uzavření zástavní smlouvy, ale (až) okamžik vzniku práva na uspokojení zástavním právem zajištěné pohledávky ze zástavy. Jak již bylo přitom - pro poměry dané věci - vyloženo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2008 sp. zn. 21 Cdo 687/2007, s ohledem na to, že pohledávka ze smlouvy o "kontokorentním úvěru" ze dne 19.1.1995 reg. č. 1051, která byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech, se stala splatnou dnem 15.1.1996, vzniklo právo na uspokojení této pohledávky ze zástavy v době do 31.8.1998. Proto se toto právo na uspokojení ze zástavy řídí i v současné době ustanovením § 151f občanského zákoníku a dalšími právními předpisy ve znění účinném do 31.8.1998 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2525/99, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).

Odvolacímu soudu lze ovšem přisvědčit v tom, že žalobce má ohledně předmětného zástavního práva postavení zástavního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003. Podle již ustálené judikatury soudů nemůže být ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem významná otázka platnosti postoupení pohledávky, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná; právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi, aniž by bylo podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, který byl uveřejněn pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010).

Z hlediska této úvahy proto bylo nadbytečné zabývat se v poměrech dané věci (kdy nejde o spor mezi postupitelem a postupníkem, v němž by bylo možné výlučně řešit otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné) otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2003 (jakkoliv ji dle názoru dovolacího soudu odvolací soud vyřešil správně). Postačovalo zde zjištění, zda Agrobanka Praha a.s. (postupitel) oznámil (notifikoval) dlužníku, že pohledávku postoupil žalobci (postupníkovi). Žalobce tedy právem zdůrazňuje, že "postupník (žalobce) i postupitel opakovaně společně deklarovali vzájemnou vázanost předmětnou cessí", jakož i oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 16.1.2004. K uvedenému je třeba též dodat, že pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.4.2008 č.j. 18 Cm 75/2000-264 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22.1.2009 č.j. 18 Cm 75/2000-299 a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10.6.2009 č.j. 9 Cmo 60/2009-311 nemá účinky závaznosti ve smyslu § 159a odst. 1, 4 o.s.ř. pro poměry dané věci, neboť byl vydán ve vztahu jiných účastníků a za situace, kdy v uvedeném řízení žalovaná společnost GENERAL PLASTIC a.s., IČO 25061364, v době vydání rozhodnutí (již) nebyla dlužníkem zajištěné pohledávky; proto žalovaný ve vztahu k účinkům právní moci citovaného rozsudku nemá ohledně něj ani postavení "právního nástupce účastníka řízení".

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mělníku) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru