Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3230/2017Usnesení NS ze dne 01.12.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3230.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3230/2017-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po F. H., zemřelém dne 1. dubna 2011, za účasti 1) R. H., zastoupeného JUDr. Ivem Danielowitzem, advokátem se sídlem v Táboře, Smetanova č. 664, a 2) V. S. H., zastoupené JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690/11, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 D 529/2011, o dovolání V. S. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. března 2017, č. j. 15 Co 84/2017-184, takto:

I. Dovolání V. S. H. se odmítá.

II. V. S. H. je povinna zaplatit R. H. na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Iva Danielowitze, advokáta se sídlem v Táboře, Smetanova č. 664.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání V. S. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 3. 2017, č. j. 15 Co 84/2017-184, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že neopomenutelný dědic má právo jen na povinný díl určený podle ustanovení § 479 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) [dále též jen „obč. zák.“], aniž by byla přípustná jeho modifikace, například „zvýšením“ z důvodu zápočtu na dědický podíl jiného dědice, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3977/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že v souvislosti s námitkou týkající se ustanovení § 484 věty třetí obč. zák., tj. „neodůvodněného zvýhodnění“ R. H. oproti dovolatelce a započtení darovaných pozemků na jeho dědický podíl, není předkládána žádná otázka hmotného (ani procesního) práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř., je-li navíc správně dovozováno, že závěť ve prospěch R. H. jako dědice veškerého majetku je neplatná jen v rozsahu 1/6, v jakém se neopomenutelné dědičce V. S. H. nedostává z dědictví majetek odpovídající jejímu povinnému dílu, a (jinými slovy) že tudíž ve zbytku (5/6) dědictví připadne univerzálnímu závětnímu dědici.

Dovolací soud dodává, že nebyly shledány ani předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatelky na „odklad vykonatelnosti“ (ve věcech dědictví „odklad právní moci“) dovoláním napadeného rozhodnutí (výroku II.) odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání V. S. H. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2017

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru