Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 3154/2012Usnesení NS ze dne 25.09.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3154.2012.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3634/13 ze dne 08.11.2016 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 3154/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) K. N., b) M. R., a c) J. R., všech zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 1212/39, proti žalované J. G., zastoupené Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 78/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. dubna 2012 č. j. 12 Co 180/2012-334, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Zbořila, advokáta se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 7.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26.4.2012 č.j. 12 Co 180/2012-334, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16.12.2011 č.j. 16 C 78/2005-300, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená dne 9.4.2002 mezi žalovanou a V. G. je vůči žalobcům neúčinná, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení 169.275,- Kč s úrokem z prodlení a kterou se žalobkyně b) a c) domáhaly po žalované společně a nerozdílně zaplacení 320.000,-Kč s úrokem z prodlení, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 116.489,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 34.014,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že právo žalobců na uplatněnou peněžitou náhradu ve smyslu ustanovení § 42a odst. 4 občanského zákoníku zaniklo prekluzí, protože bylo u soudu uplatněno až po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty, který dovolatelé podrobují kritice, vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu (vysloveného v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2011 č. j. 30 Cdo 251/2010-278) a je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.12.2008 sp.zn. 21 Cdo 4455/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2008 sp. zn. 21 Cdo 5398/2007); protože dovolací soud nemá žádný důvod tuto ustálenou judikaturu měnit, nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobci jsou proto povinni nahradit žalované náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. Jiří Zbořil osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalobci jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalované zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2013

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru