Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2994/2020Usnesení NS ze dne 29.10.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2994.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2994/2020-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. W., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 61/4, proti žalovanému Gymnáziu Sokolov a Krajskému vzdělávacímu centru, příspěvkové organizaci, se sídlem v Sokolově, Husitská č. 2053, IČO 49767194, zastoupenému Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska č. 1367/1, o určení trvání pracovního poměru, eventuálně o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 387/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2020 č. j. 61 Co 420/2019-154, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Tomka, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 61/4.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2020 č. j. 61 Co 420/2019-154 směřující do výroku o věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „v průběhu jednání dne 28. 8. 2018 mezi žalobkyní a ředitelem žalovaného nezaznělo, že by žalobkyně výslovně odmítla převzetí výpovědi a tuto skutečnost nelze ani dovodit z kontextu celého rozhovoru“, naopak v závěru jednání „je jasný projev vůle žalobkyně výpověď převzít“) předestírá vlastní skutkové závěry (že „přítomnými svědky bylo potvrzeno, že žalobkyně převzetí výpovědi odmítla“, a že následně „svůj postoj změnila a vyžadovala poskytnutí nepřevzaté písemnosti“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „nastala fikce doručení tak, jak předpokládá ustanovení § 334 odst. 3 zákoníku práce“)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2928/2014 je nepřípadný, neboť závěry v něm přijaté vycházejí z jiného skutkového stavu (zaměstnanec si vyhradil, že výpověď od zaměstnavatele převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem), než jaký je dán v posuzované věci (zde žalobkyně žádnou takovou výhradu neučinila).

Z výslovného vyjádření dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu „|napadá v plném rozsahu“, je zřejmé, že žalovaný podává dovolání rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalovaného přípustné [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a muselo být proto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru