Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2969/2019Usnesení NS ze dne 10.12.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2969.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 242 odst. 3 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 330/20


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2969/2019-197

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Mgr. Jaroslavem Grincem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova č. 476/10, proti žalované M. se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48, o zaplacení 447.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 45/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2019, č. j. 10 Co 195/2018-151, ve znění usnesení ze dne 28. května 2019, č. j. 10 Co 195/2018-157, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Linharta, advokáta se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 10 Co 195/2018-151, ve znění usnesení ze dne 28. 5. 2019, č. j. 10 Co 195/2018-157, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že vyplacení odměny ve výši 244.000,- Kč není plněním poskytnutým žalobkyni za práci, neboť se jednalo o plnění poskytnuté na základě rozhodnutí zřizovatele XY ze dne 24. 8. 2015, č. 264/2015 a dohody uzavřené mezi XY a žalobkyní – „poskytnutým ve snaze vyřešit personální situaci“ vzniklou poté, co vzhledem k rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 180/2012 o neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované, nastala situace, že u žalované působily dvě ředitelky, a že mělo-li podle dopisu tajemnice městského úřadu XY ze dne 25. 8. 2015 být toto plnění žalobkyni přiznáno podle ustanovení § 134 zákoníku práce jako odměna za dlouholeté působení ve funkci ředitelky, jednalo se o „zástupné zdůvodnění“, jehož uvedením „byl zastírán skutečný důvod“ pro výplatu uvedené částky; žalobkyně dále zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem (že „svědecká výpověď tajemnice XY byla účelová, rozporuplná a zjevně nepravdivá“, že „závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování“ a že „mimořádná odměna byla podle projevu vůle zřizovatele řádně vyplacena jasně podle § 134 zák. práce“), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „mimořádná odměna udělená žalobkyni prokazatelně podle § 134 zák. práce bude započtena do jejího průměrného platu a z takto vyčísleného průměrného platu bude vypočteno i odstupné“). Nastolená otázka, že „odvolací soud se dostatečně nevypořádal s výkladem projevu vůle veřejnoprávní korporace“ proto přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá.

Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že „odvolací soud se nevypořádal s procesními vadami soudu prvního stupně“, že „soud prvního stupně nesprávně poučil svědkyni (XY), nevyřešil otázku mlčenlivosti této svědkyně“ a že „procesně je předmětný soudní spor neuchopitelný, nepřezkoumatelný a zmatečný“, ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru