Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2955/2020Usnesení NS ze dne 03.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2955.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2955/2020-571

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) Service Reality Group s. r. o. se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 576/21, IČO 27768970, b) PAMUKALE s. r. o. se sídlem v Ostravě - Porubě, Jana Šoupala č. 1597/3, IČO 28563191, obou zastoupených Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova č. 1141/2, proti žalovaným 1) Východočeské dražební a realitní společnosti s. r. o. v lividaci se sídlem v Proseči, V Plůtku č. 232, IČO 29383382, 2) Ing. Bc. Bohumilu Ježkovi se sídlem v Holicích, Komenského č. 220, IČO 45545197, insolvenčnímu správci dlužníka CAMURRA s. r. o. se sídlem v Praze, Na výsluní č. 201/13, IČO 25917455, oběma zastoupeným JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí Mistra Jaroslava Kociana č. 38, a 3) Supira Consulting a. s. se sídlem v Praze 8 - Libni, Na úbočí č. 1145/20, IČO 29144299, zastoupenému JUDr. Magdou Václavíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na květnici č. 713/7, o určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 258/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. ledna 2020, č. j. 22 Co 90/2019-536, takto:

I. Dovolání žalobců a) a b) se odmítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč k rukám JUDr. Magdy Václavíkové, advokátky se sídlem v Praze, Na květnici č. 713/7.

III. Ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) a 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 1. 2020, č. j. 22 Co 90/2019-536 (do výroku ve věci samé), jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15].

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. právní názor vyslovený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. např. právní názor vyslovený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

V posuzovaném případě však žalobci a) a b) v dovolání nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Jestliže dovolatelé ve vztahu k přípustnosti dovolání pouze obecně uvádí, že „dovolání je přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jelikož je dle názoru žalobce a) a žalobce b) v řízení řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, a že „napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, vyjadřují tím pouze svůj nesouhlas s tím, jak odvolací soud ve věci rozhodl. Přestože dovolatelé při vymezení přípustnosti dovolání odkazují na ustanovení § 237 o. s. ř. a tvrdí, že v řízení je „řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, neoznačují; obsahem jejich dovolání je pouhá polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu a hodnocením důkazů.

Žádná z dovolacích námitek, jimiž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., není způsobilá k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolatelé totiž zpochybňují pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žádný z žalobců nemá aktivní legitimaci potřebnou k úspěchu v tomto řízení ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. [neboť „žalobce a) nesplnil podmínky uvedené v dražební vyhlášce ohledně složení dražební jistoty“, a proto mu byla účast v dražbě správně odepřena (§ 23 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb.), a „ve vztahu k žalobci b) nebylo prokázáno, že by se skutečně (prostřednictvím A. V. či jakkoli jinak) dostavil k dražbě, požádal o zaregistrování a hodlal dražit“ (§ 23 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb.)], a správné hodnocení důkazů odvolacím soudem (nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil), a předestírají jiné skutkové závěry, než které učinil odvolací soud [zejména, že důkazy „prokazují, že pan V. se dostavil do místa konání dražby v čase na to určeném, aby dražil jako zástupce žalobce b), což mu bylo jednáním žalované 1) znemožněno“], na nichž budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že „žalobci b) svědčí aktivní legitimace v tomto řízení“].

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Protože dovolání žalobců a) a b) není – jak vyplývá z výše uvedeného – podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 11. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru