Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2945/2016Usnesení NS ze dne 25.08.2016

HeslaPřípustnost dovolání
Pracovní poměr
Neplatnost právního úkonu
Okamžité zrušení pracovního poměru
Povinnosti zaměstnanců
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2945.2016.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.

§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2945/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. D., zastoupeného Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická č. 3262/88a, proti žalovanému V. B., IČO 417 76 429, zastoupenému Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická č. 336/28, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 185/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2015 č.j. 62 Co 326/2015-258, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.11.2015 č. j. 62 Co 326/2015-258 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce uvedení skutečností, z nichž je nepochybné, proč byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, aniž by byl důvod okamžitého zrušení zaměstnavatelem právně kvalifikován srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 1524/98 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, ročník 1999, k otázce určitosti důvodu výpovědi a výkladu projevu vůle, tj. zda bylo mezi účastníky zřejmé, proč žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobcem, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2001 sp. zn. 21 Cdo 2999/2000, popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1996 sp. zn. 2 Cdon 198/96 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, ročník 1998, k otázce hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, srov. právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94 uveřejněném v časopise Práce a mzda č. 7-8, ročník 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99 uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 735/2000 či právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 a konečně k důsledkům útoku na majetek zaměstnavatele srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2013] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části dovolání, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vyjadřuje-li se podrobně ke skutkovým okolnostem a zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž oba soudy založily svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 15.10.2012 je platné, namítá-li nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na kterých pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobcem přihlížel a jak tato hlediska hodnotil), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2016

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru