Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2857/2000Rozsudek NS ze dne 12.09.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2857.2000.1

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2857/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. Š., zastoupené advokátem, proti žalované B. Š., zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 2672/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. května 1999 č.j. 29 Co 234/99-26, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Dopisem ze dne 12.12.1997 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně, která u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.3.1996 jako prodavačka v prodejně Š. – d., b., dne 27.11.1977 \"ošidila ČOI - viz zápis v knize\".

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnila tím, že při kontrole ČOI dne 27.11.1997 prodávala zboží podle pokynu vedoucího prodejny J. Š. Rozdíly mezi cenami byly na prodejně zcela běžné a spočívaly v tom, že na dodacích listech byly jiné ceny, pokyny k prodeji byly odlišné a ceny na výrobcích byly rovněž uváděny jinak; jednalo se \"o snahu žalované a jí jmenovaného vedoucího o porušování cenové kázně\". Žalobkyně zápisy z kontroly ČOI neviděla, nemohla se k celé záležitosti vyjádřit a nezná proto ani konečný výsledek kontroly.

Žalovaná uvedla, že se žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr poté, co bylo \"kontrolním orgánem\" zjištěno, že prodávala zboží za vyšší cenu než bylo stanoveno zaměstnavatelkou.

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze 9.4.1998 č.j. 6 C 2672/97-14 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 4.300,- Kč. Z provedených důkazů zjistil, že v prodejně žalované, kde žalobkyně pracovala jako prodavačka, provedla Č. o. i. dne 27.11.1997 kontrolu dodržování zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně inspektorce ČOI při kontrolním nákupu naúčtovala u polyesterového hedvábí cenu vyšší o 2,- Kč za kus a u propínacích cíchových knoflíků cenu vyšší o 0,30 Kč; celkovou cenu kontrolního nákupu tak předražila o 7,60 Kč. Inspektorka Č. o. i. dále zjistila, že tři další druhy vystaveného zboží (látací příze, pleny a prádlová guma) nebyly označeny cenovkou. Žalovaná se o jednání žalobkyně dozvěděla dne 2.12.1997, kdy jí byla Č. o. i. uložena bloková pokuta ve výši 3.000,- Kč pro porušení povinností uvedených v § 3 a 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). Inspekční záznam si žalobkyně přečetla, proti jeho správnosti nevznesla námitky a ve své výpovědi \"nakonec připustila\", že zboží prodávala za cenu, stanovenou vedoucím prodejny, avšak na přeceněných výrobcích zapomněla přepsat cenovky. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně uvedeným jednáním porušila pracovní kázeň. Při hodnocení míry intenzity porušení pracovní kázně přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně porušila pracovní kázeň opakovaně, neboť již při kontrole provedené Č. o. i. dne 9.9.1997 \"předložila účtenku s částkou 33,- Kč, což bylo o 2,- Kč více než mělo být účtováno\", a k tomu, že žalobkyně svým jednáním \"poškodila spotřebitele i dobré jméno žalované - podnikatelky\". Jednání žalobkyně proto představuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Protože žalovaná \"zrušila žalobkyni pracovní poměr\" ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o porušení pracovní kázně dozvěděla, byly všechny hmotněprávní podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce splněny.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 20.5.1999 č.j. 29 Co 234/99-26 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá pravo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně porušila pracovní kázeň, neboť \"nesprávně ve dvou případech účtovala cenu zakoupeného zboží\", na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že nešlo o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Při svém rozhodování vycházel z právního názoru, že porušení pracovní kázně, má-li být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, musí dosahovat \"zvlášť vysoké intenzity\", neboť druhým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, uvedeným v ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce, je pravomocné odsouzení zaměstnance pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo pravomocné odsouzení zaměstnance pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců. Intenzita porušení pracovní kázně žalobkyní podle názoru odvolacího soudu požadovaného stupně nedosahuje; rozdíly \"v účtování cen nejsou nijak výrazně vysoké\" (jde \"v podstatě o korunové položky\") a nelze vyloučit, že k rozdílu v účtování ceny zboží mohla přispět situace na prodejně (způsob dodávání zboží na prodejnu a jeho označování cenovkami při přeceňování) a že došlo \"při poměrně nízkém rozdílu v účtování ceny k neúmyslnému přehlédnutí ceny ze strany žalobkyně\". Na tomto závěru podle názoru odvolacího soudu \"nemůže změnit nic ani ta skutečnost, že žalobkyně se dopustila opakovaně (dvakrát) porušení pracovní kázně\"; zaměstnavatel sice může rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem i pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně, \"o takový případ se však v dané věci nejedná\", neboť \"musí jít nejméně o tři taková porušení pracovní kázně\". Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12.12.1997 je proto neplatným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce nemusí \"být takové intenzity\", aby bylo srovnatelné s důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce. Je přesvědčena, že jednání žalobkyně představovalo porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Žalované byla \"v důsledku jednání\" žalobkyně uložena bloková pokuta ve výši 3.000,- Kč a žalobkyně svým počínáním poškozovala spotřebitele i žalovanou v její podnikatelské činnosti. Kdyby žalovaná se žalobkyní nezrušila okamžitě pracovní poměr, mohla by žalobkyně ve svém \"počínání\" pokračovat. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedla, že rozdíl mezi cenami uvedenými na obalech výrobků a cenami účtovanými zákazníkům byl důsledkem \"chaosu v cenách žalované\", neboť v prodejně se \"prodávalo stejné zboží několik měsíců staré, které mělo jednu cenu, pak nově navezené za cenu zvýšenou a následně pak i nejnovější dodávka zboží, která byla opět přeceněna, a to přirozeně opět za vyšší cenu\". Rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalované hodnotí jako \"odvetu\" za výpověď z nájmu nebytových prostor, kterou žalovaná obdržela od M. K., majitele nemovitosti, v níž se prodejna nacházela; příčinu vidí ve skutečnosti, že žalobkyně u M. K. v této nemovitosti bydlí v podnájmu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná se žalobkyní pracovní poměr okamžitě zrušila dne 12.12.1997 - posuzovat podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb.,č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č. 138/1996 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.1999 (dále jen \"zák. práce\").

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že žalobkyně pracovala u žalované jako prodavačka v prodejně Š. – d., b. v M. Dne 27.11.1997 provedla Č. o. i. v prodejně kontrolu dodržování zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně při kontrolním nákupu předražila prodávané zboží o 7,60 Kč a některé druhy zboží neměla označeny cenovkou; za toto jednání žalobkyně Č. o. i. uložila žalované jako \"odpovědné podnikatelce\" blokovou pokutu ve výši 3.000,- Kč. Podle názoru žalované porušila žalobkyně svým jednáním pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, a proto s ní dopisem ze dne 12.12.1997 podle ustanovení § 53 odst.1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušila pracovní poměr.

Podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně, a to pouze tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.

Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 35 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 73, § 74 a § 75 zák. práce), pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce pro účely rozvázání pracovního poměru rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušením pracovní kázně, závažným porušením pracovní kázně a porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§ 53 odst.1 písm.b), § 46 odst.1 písm.f) část věty před středníkem zák. práce].

Ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy \"méně závažné porušení pracovní kázně\", \"závažné porušení pracovní kázně\" a \"porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem\" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnancem ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce \"Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně ...\"). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

S názorem odvolacího soudu, že porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru jen tehdy, jestliže dosahuje \"zvlášť vysoké intenzity\" srovnatelné s jednáním, naplňujícím skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, za nějž byl zaměstnanec pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, nebo skutkovou podstatu trestného činu spáchaného při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, za nějž byl zaměstnanec pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců [tedy s důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst.1 písm.a) zák. práce], nelze souhlasit. Ze samotné skutečnosti, že v ustanovení § 53 odst.1 zák. práce je uvedeno více důvodů, pro které zaměstnavatel může se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr, totiž nelze dovozovat, že postihují v zásadě stejné jednání nebo opomenutí zaměstnance. Zatímco účelem ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce je umožnit zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnancem, který spáchal trestný čin a který stejně u zaměstnavatele nemůže pracovat proto, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce sleduje možnost okamžitého zrušení pracovního poměru tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň (a to i z nedbalosti), jestliže jeho jednání dosáhlo intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Ze srovnání jednotlivých důvodů, pro které lze okamžitě zrušit pracovní poměr, vyplývá, že důvod uvedený v ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce má postihnout takovou situaci, na níž nedopadá důvod uvedený v ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, tedy i takové jednání či opomenutí zaměstnance, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Jedná se tedy o dva zcela samostatné a spolu nesouvisející důvody skončení pracovního poměru a z jejich srovnání nelze činit žádné závěry o tom, jak vysokou intenzitu má mít porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem k tomu, aby bylo způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce.

Odvolací soud při posouzení stupně intenzity porušení pracovní kázně žalobkyní přihlédl - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - k tomu, že rozdíly \"v účtování cen nejsou nijak výrazně vysoké\" (jde \"v podstatě o korunové položky\"), a k tomu, že nelze vyloučit, že k rozdílu v účtování ceny zboží mohla přispět situace na prodejně (způsob dodávání zboží na prodejnu a jeho označování cenovkami při přeceňování) a že došlo \"při poměrně nízkém rozdílu v účtování ceny k neúmyslnému přehlédnutí ceny ze strany žalobkyně\". Nehledě k tomu, že posledně uvedené okolnosti (okolnosti, které podle názoru odvolacího soudu \"nelze vyloučit\") nebyly dokazováním prokázány, nelze uvedenou úvahu odvolacího soudu z hlediska vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzovaném případě vyplývá z ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce, považovat za úplnou. Dovolatelka důvodně odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k tomu, že jí uložením blokové pokuty vznikla škoda a že žalobkyně svým jednáním poškodila podnikatelskou činnost žalované. Vedle uvedených hledisek měl odvolací soud zhodnotit mimo jiné osobu žalobkyně (její věk a její životní a pracovní zkušenosti), její dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, dobu a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, míru zavinění žalobkyně a způsob a intenzitu porušení konkrétních pracovních povinností žalobkyně; okolností významnou pro posouzení stupně intenzity porušení pracovní kázně bylo i to, že předražování zboží se žalobkyně dopustila i při kontrole, provedené Č. o. i. dne 9.9.1997, neboť vypovídá též o dosavadním postoji žalobkyně k plnění pracovních úkolů. V případě, že dosavadní skutkové poznatky neposkytovaly pro úvahu ve výše uvedeném směru podklady, měl odvolací soud účastníky o tom poučit (srov. § 5 o.s.ř.) a vést je, aby potřebné skutečnosti tvrdili a aby k jejich prokázání navrhli důkazy. Uvedeným způsobem však odvolací soud nepostupoval a jeho závěry o intenzitě porušení pracovní kázně jsou zatím nepodložené.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem a § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2001

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru