Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2718/2020Usnesení NS ze dne 18.11.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Dovolací důvody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2718.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2718/2020-923

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. F., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Šimonem Vochozkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 2033/21, proti žalované Obchodní akademii a Vyšší odborné škole ekonomické, Tábor, Jiráskova 1615, příspěvkové organizaci se sídlem v Táboře, Jiráskova č. 1615/2, IČO 60064790, zastoupené JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690/11, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 15 C 27/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2019 č. j. 3 Co 29/2018-866, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 926 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Miroslava Noska, advokáta se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690/11.

Stručné odůvodnění(§243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019 č. j. 3 Co 29/2018-866 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka (za jakých podmínek je možné použít zvukový záznam rozhovoru pořízený bez vědomí a souhlasu nahrávané osoby jako důkaz v občanském soudním řízení) byla posouzena jinak.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné); stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy – důkazy nezákonné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998 sp. zn. 21 Cdo 1009/98, který byl uveřejněn pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, který byl uveřejněn pod č. 71 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. 21 Cdo 731/2006). Účastníkem označený důkaz soud neprovede, jestliže jeho prostřednictvím nepochybně nelze prokázat pro věc rozhodnou skutečnost, například proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká skutečnosti, která je podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci bezvýznamná (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1994 sp. zn. 6 Cdo 107/93, který byl uveřejněn pod č. 57 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1995).

Nejvyšší soud rovněž dospěl ve své judikatuře k závěru, že zvukový nebo obrazový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevů osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, který byl uveřejněn pod č. 83 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2019).

V projednávané věci nelze dovodit, že by zvukové záznamy pořízené bez vědomí nahrávaných osob na provozních poradách a jiných jednáních žalobkyně jako zaměstnankyně se žalovanou jako její zaměstnavatelkou či s dalšími osobami, které žalobkyně navrhla k důkazu, byly způsobilé – vzhledem k údajům žalobkyně o tom, o tom, co jimi mělo být prokázáno (u jednání odvolacího soudu uvedla, že tyto audiozáznamy „mohou prokázat, že rozsudek soudu prvního stupně je nespravedlivý“, a v dovolání pouze povšechně uvádí, že audionahrávky prokazují „intenzitu jednání žalované“) – prokázat její tvrzení o diskriminaci žalobkyně (nerovném zacházení) ze strany žalované. Z podání a přednesů žalobkyně v průběhu řízení před soudy rovněž nevyplývá, že by zvukové záznamy, které navrhla k důkazu, měly vést k prokázání konkrétních žalobkyní tvrzených skutečností, které by byly rozhodné pro posouzení věci a které by zároveň nebylo možné prokázat jinak, tj. pomocí důkazů, které nezasahují do osobnostních práv osob dotčených těmito záznamy – zejména písemnými zápisy o poradách a jednáních, které byly vyhotoveny, popřípadě výslechem osob, jež se jich zúčastnily, jako svědků (lze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že provedení důkazu uvedenými zvukovými záznamy by mohlo být opodstatněné např. „pokud by žalobkyně tvrdila, že během … jednání byla podrobena fyzickému či psychickému nátlaku, který z písemného zápisu nemůže vyplývat, nic obdobného však tvrzeno v této či jiné souvislosti nebylo“). Odmítly-li soudy za těchto okolností provedení důkazu uvedenými zvukovými záznamy, odpovídá tento jejich postup konstantní judikatuře Nejvyššího soudu reprezentované výše označenými rozsudky.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 11. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru