Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2680/2019Usnesení NS ze dne 31.10.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2680.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2680/2019-66

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24, proti žalované OKD, a.s., se sídlem v Karviné, Dolech, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, zastoupené JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 144/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2019 č. j. 16 Co 192/2018-51, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Richtera, advokáta se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019 č. j. 16 Co 192/2018-51 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016 sp.zn. 21 Cdo 2400/2014, uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017, ze kterého vyplývá, že dosáhl-li zaměstnanec nejvyšší přípustné expozice, je zaměstnavatel podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce povinen převést zaměstnance na jinou práci, kde již nedochází k dalšímu načítání nejvyšší přípustné expozice, nebo (nemá-li zaměstnavatel takovou práci) rozvázat se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zák. práce; skutečnost, že podle rozhodnutí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje mohou určití zaměstnanci, kteří již dosáhli 100% NPE, dále pracovat na důlních pracovištích, na kterých dochází i nadále k načítání nejvyšší přípustné expozice, na uvedeném závěru nic nemění, neboť krajské hygienické stanici nepřísluší rozhodovat o tom, jakou práci může zaměstnanec po dosažení nejvyšší přípustné expozice vykonávat) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Poukazuje-li dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2006 sp. zn. 1 Cdo 274/2005 a ze dne 9. 2. 2006 sp. zn. 2989/2005, v souladu s nimiž by mělo být podle jejího názoru v projednávané věci rozhodnuto, pak přehlíží, že dovolací soud v jí zmiňovaných věcech vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a řešil i jiné právní otázky (otázku rizikové práce ve vztahu k nároku na zvláštní příspěvek horníkům); jeho závěry proto nelze na projednávanou věc vztáhnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru