Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2592/2017Usnesení NS ze dne 14.11.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2592.2017.1
Dotčené předpisy
§ 241a odst. 1 o. s. ř.|§ 237 o. s. ř.
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 498/18 ze dne 18.09.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2592/2017-294

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. H., zastoupeného JUDr. Ivou Zlochovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. č. 153/2, proti žalovanému monti okna s.r.o. se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Horní č. 1681/26, IČO 26944545, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 147/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Zlochové, advokátky se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkovo nám. č. 153/2.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., aniž by ze skutečností namítaných dovolatelem vyplývaly právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Podstatou dovolání žalovaného je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že žalovaný neprokázal požití alkoholického nápoje žalobcem dne 23. 4. 2012 a že se tedy žalobce nedopustil jednání vytýkaného mu žalovaným v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 23. 4. 2012, a s hodnocením důkazů, na základě něhož k tomuto skutkovému závěru dospěl.

Snaží-li se dovolatel závěr odvolacího soudu, že protokolem o vykonané dechové zkoušce nelze mít – vzhledem k naměřené hodnotě alkoholu v dechu žalobce 0,16 promile - za prokázané, že žalobce požil dne 23. 4. 2012 alkoholický nápoj, zpochybnit nastolením otázky, která podle jeho názoru nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, jaký je „postup zaměstnavatele při zjišťování alkoholu u zaměstnance“, pak přehlíží, že napadený rozsudek odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí.

Napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí ani na vyřešení otázky intenzity porušení povinností zaměstnance, u něhož bylo zjištěno požití alkoholu, neboť odvolací soud se - vzhledem k tomu, že dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce dne 23. 4. 2012 alkohol nepožil a tedy neporušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci - hodnocením této intenzity v posuzovaném případě nezabýval.

Výše uvedené námitky, jimiž žalovaný uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru