Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 247/2018Usnesení NS ze dne 26.06.2018

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.247.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 247/2018-223

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. H., zastoupené Mgr. Kristýnou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Šítkova č. 233/1, proti žalované Retiapharm, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Běchovická č. 701/26, IČO 01873610, zastoupené JUDr. Tomášem Havelkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Běchovická č. 701/26, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 411/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2017 č. j. 30 Co 118/2017-192,

takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Kristýny Urbanové, advokátky se sídlem v Praze 1, Šítkova č. 233/1.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017 č. j. 30 Co 118/2017-192 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996 sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, podle kterých v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru musí být jeho důvod uveden tak, aby bylo nepochybné, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být zaměstnancem porušena, aby se zaměstnanec mohl účinně bránit a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit; k otázce výkladu právního jednání srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000 sp. zn. 21 Cdo 227/2000, uveřejněný pod č. 44 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1306/2010, z nichž vyplývá, že pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil, že výslovný projev vůle učiněný písemně se vykládá především podle použitého slovního vyjádření, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění toho, co bylo projeveno, a není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu; k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalované, že odvolací soud napadený rozsudek v rozporu s ustanovením § 157 o. s. ř. řádně neodůvodnil, čímž „porušil právo žalované na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. -

pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci

- jak uvedeno výše - naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

není přípustný opravný prostředek.Poučení: Proti tomuto usnesení

V Brně dne 26. 6. 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru