Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2458/99Usnesení NS ze dne 21.06.2000

HeslaVýkon rozhodnutí
KategorieA
Publikováno3/2001 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2458.99.1

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2458/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Sokolově, Nádražní ul. č. 11, proti povinnému L. F., pro 125.432,- Kč prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 E 1683/98, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. června 1999, č. j. 11 Co 276/99-10, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Na návrh oprávněné Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 10. 11. 1998, č. j. 16 E 1683/98-4, nařídil podle vykonatelného platebního výměru, vydaného „OSSZ Sokolov dne 10. 11. 1997, pod č. 205/97", k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 125.432,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.

K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 6. 1999, č. j. 11 Co 276/99-10, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Narozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „OSSZ v Sokolově" je orgánem, který nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o. s. ř. Vycházel přitom z toho, že „OSSZ" je oprávněna vydat platební výměr týkající se pojistného a také je oprávněna ve správním řízení takové rozhodnutí, je-li vykonatelné, vykonat. Jde-li však o občanskoprávní řízení, tedy řízení před soudem, může v něm vystupovat pouze ten, kdo má způsobilost být nositelem práv a povinností, či ten, komu ji zákon přiznává. Tuto způsobilost zákon č. 582/1991 Sb. v § 5 odst. 2 přiznává pouze „ČSSZ", o níž uvádí, že je právnickou osobou. Obdobné postavení však nemají okresní správy sociálního zabezpečení, neboť jim zákon postavení právnických osob, tj. samostatných subjektů nadaných způsobilostí mít práva a povinnosti, nepřiznává.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu oprávněná namítá, že odvolací soud pochybil, když se zaměřil pouze na skutečnost, že „OSSZ" není právnickou osobou, a nezkoumal, zda způsobilost být nositelem práv a povinností v řízení před soudem jí není přiznána zákonem. Dovolatelka je přesvědčena, že okresní správa sociálního zabezpečení je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 a § 108 zákona č. 582/1991 Sb. vymáhajícím správním orgánem a podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. je oprávněna podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a být proto i účastníkem tohoto řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal věc bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

V posuzovaném případě se výkonu platebního výměru č. 205/97 ze dne 10. 11. 1997, vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení v Sokolově, domáhá Okresní správa sociálního zabezpečení Sokolov, ul. Nádražní č. 11. Se závěrem odvolacího soudu, že „OSSZ v Sokolově" (Okresní správa sociálního zabezpečení v Sokolově) je orgánem, který nemá způsobilost ve smyslu § 19 o. s. ř. být účastníkem řízení, dovolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Podle ustanovení § 104c odst. 1 věty první zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb., č. 306/1997 Sb. a č. 93/1998 Sb., tedy ve znění do 30. 11. 1999 - před účinností zákona č. 225/1999 Sb. o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení (dále též jen „zákon"), rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné.

Podle ustanovení § 104h odst. 1 zákona vykonatelná rozhodnutí ve věcech pojistného a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí. Vykonatelné platební výměry a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou také dokladem k vydání příkazu k vybrání.

Správní výkon rozhodnutí ve věcech pojistného provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni řízení; to platí obdobně pro výkazy nedoplatků (§ 104h odst. 2 zákona).

Podle ustanovení § 108 zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení. Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro řízení o pokutách ukládaných podle § 121 odst. 2, § 122 odst. 2 a § 122a odst. 2.

Z citovaných ustanovení zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyplývá, že okresní správa sociálního zabezpečení je ze zákona oprávněna (§ 104c odst. 1 zákona) rozhodovat formou platebního výměru mimo jiné o pojistném na sociální zabezpečení a o penále. Tyto platební výměry jsou zároveň titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí (§ 104h odst. 1 zákona). Zatímco zákon ve vtahu ke správnímu výkonu rozhodnutí stanoví, že jej provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni řízení (§ 104h odst. 2 zákona), ve vztahu k soudnímu výkonu rozhodnutí speciální ustanovení o tom, který orgán je provádí, zákon nemá. Z ustanovení § 108 zákona však vyplývá, že v těch případech, pokud zákon neobsahuje speciální úpravu, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění obecné předpisy o správním řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád) výkon rozhodnutí se provádí na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu, který v prvním stupni vydal rozhodnutí, schválil smír nebo vyhotovil výkaz nedoplatků (vymáhající správní orgán). Pokud tento orgán není sám k výkonu rozhodnutí oprávněn, postoupí věc orgánu příslušnému podle § 73. Účastník řízení nebo vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 72 odst. 2 správního řádu).

Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 72 správního řádu, tento předpis rozlišuje na jedné straně „vymáhající správní orgán", jímž je orgán, který (kromě dalších případů uvedených v § 72 odst. 1 správního řádu) v prvním stupni vydal rozhodnutí, které má být vykonáno, a k jehož podnětu (vedle návrhu oprávněného účastníka řízení) může být výkon rozhodnutí proveden, a na straně druhé „správní orgán příslušný k provedení výkonu rozhodnutí" (§ 73 správního řádu), tj. orgán exekuční. Podle okolností přitom může jít o týž správní orgán nebo o orgány různé. Jedná-li se o orgán, který platební výměr podle ustanovení § 104c odst. 1 zákona vydal, z ustanovení § 104h odst. 2 zákona vyplývá, že jde o případ první, že tedy vymáhající správní orgán - nebude-li podán návrh na soudní výkon rozhodnutí - je zároveň orgánem exekučním. Jestliže naopak půjde o exekuci soudní, dostává se speciální aktivní legitimace vymáhajícímu správnímu orgánu, tedy orgánu, který v prvním stupni vydal rozhodnutí, jež má být vykonáno, právě ustanovením § 72 odst. 2 správního řádu. Může-li totiž podle tohoto ustanovení návrh na soudní výkon rozhodnutí podat vymáhající správní orgán, pak nutně musí mít způsobilost být účastníkem řízení. Protože okresní správa sociálního zabezpečení - narozdíl od České správy sociálního zabezpečení (§ 5 odst. 2 zákona) - zákonem za právnickou osobu označena není, jde o případ upravený ustanovením § 19 o. s. ř. věty za středníkem. Lze tedy uzavřít, že využije-li vymáhající správní orgán - zde okresní správa sociálního zabezpečení - svého oprávnění daného mu ustanovením § 72 odst. 2 správního řádu a podá-li návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení § 19 věty za středníkem o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že jestliže se okresní správa sociálního zabezpečení domáhá soudního výkonu platebního výměru, který sama vydala, má způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 věta za středníkem o. s. ř.) a tedy i oprávnění podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.

Jestliže odvolací soud svůj závěr o nedostatku způsobilosti oprávněné být účastníkem řízení dovodil pouze ze skutečnosti, že ustanovení § 5 zákona označuje za právnickou osobu toliko Českou správu sociálního zabezpečení (a jestliže tak opominul druhou část ustanovení § 19 o. s. ř.), je jeho právní posouzení věci, ve smyslu ustanovení § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., nesprávné. Nejvyšší soud ČR proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. června 2000

JUDr. Mojmír Putna,v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru