Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2457/2003Usnesení NS ze dne 27.04.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2457.2003.1
Dotčené předpisy

§ 42 odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2457/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Zemědělskému družstvu N. ž. S., zastoupenému advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Č. p. a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 1279/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. března 2003 č.j. 8 C 1279/2002-20 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003 č.j. 23 Co 131/2003-30, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení okresního soudu se zastavuje.

II. Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. března 2003 č.j. 8 C 1279/2003-20 (s výjimkou výroku o zastavení řízení co do částky 34.799,- Kč) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou, která byla podána u Okresního soudu v Nymburce dne 11.12.2002, domáhala, aby jí žalovaný zaplatil \"130.373,- Kč, resp. částku, jak bude po znal. posudku upřesněna, s úroky z prodlení, jež pro usnadnění výpočtu pro žalovaného výhodně připínáme vždy k dlužné částce za daný rok a takto tedy s 10% z částky 40.000,- Kč, resp. jak bude upřesněna, od 1.1.2000, a s 10% z částky 40.000,- Kč resp. dle upřesnění od 1.1.2001 a s 7,5% z částky 30.000,- Kč od 1.1.2002 a s 5,5% z částky 20.373,- Kč od podání této žaloby - v obou posledních úročeních rovněž po upřesnění částek - do zaplacení\". K odůvodnění žaloby uvedla, že \"navazuje na spor 6 C 930/95 tam. soudu\", v němž \"byly - resp. dosud jsou, když ještě pravomocně rozhodnuto nebylo - žalovány jednotlivé nároky vzniklé žalobkyni z u ní zjištěné choroby z provolání, která k datu 12.2.1993 byla zjištěna hlášením nemoci z povolání z 28.6.1993\", v němž je \"dopočítáván za pomoci ustanoveného znalce JUDr. B. K. nárok na vyrovnání rozdílu na výdělku po ukončení nemocenské\" a v němž soud nepřipustil \"další dopočet nároku po 30.9.1998\". Žalobkyně proto požaduje náhradu za dobu od 1.10.1998 do 30.9.1999 ve výši 34.799,- Kč, zvýšení náhrady za dobu od 23.8.1993 do 30.9.1999 o 1,- Kč měsíčně, celkem 74,- Kč, a náhradu za dobu od 1.10.1999 do 30.11.2002 ve výši 95.500,- Kč.

Podáním ze dne 12.12.2002 žalobkyně sdělila soudu prvního stupně, že bere žalobu zpět v části, v níž požadovala náhradu za dobu od 1.10.1998 do 30.9.1999 ve výši 34.799,- Kč.

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 10.2.2003 č.j. 8 C 1279/2002-15 žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení žalobu \"doplnila a opravila\" tak, že uvede \"přesný a určitý žalobní petit (návrh výroku rozsudku soudu)\" a \"přesné vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo zcela jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout\", neboť \"v daném případě je nedostačující odkázat (co se skutkového vylíčení týče) na již probíhající řízení zdejšího soudu sp. zn. 6 C 930/95\", a současně ji upozornil, že soud žalobu podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítne, jestliže žalobkyně \"nedoplní a neopraví svou žalobu ve smyslu shora uvedeného poučení soudu v dané lhůtě a pro vytčené nedostatky nebude možné pokračovat v řízení\".

Poté, co marně uplynula stanovená lhůta, Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 13.3.2003 č.j. 8 C 1279/2002-20 řízení co do částky 34.799,- Kč zastavil, žalobu odmítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 24.210,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. L. a že \"ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem\" nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"žaloba vykazuje nedostatky, pro které není možno pokračovat v řízení, když žalobkyně ve smyslu ustanovení § 79 odst.1 o.s.ř. řádně nevylíčila rozhodující skutečnosti\". Protože přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 10.2.2003 č.j. 8 C 1279/2002-15 tuto vadu žaloby neodstranila, musela být žaloba podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuta. Rozhodnutí o zastavení řízení pro částku 34.799,- Kč soud prvního stupně zdůvodnil ustanovením § 96 o.s.ř.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.4.2003 č.j. 23 Co 131/2003-30 změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalobkyni uložil, aby zaplatila žalovanému na této náhradě 12.180,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. L.; \"jinak\" usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce musí v žalobě - jak vyplývá z ustanovení § 79 odst.1 o.s.ř. - uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Žalobou se zahajuje \"zcela samostatné řízení\", a proto nelze omezit vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení § 79 odst.1 o.s.ř. - jak to učinila žalobkyně v projednávané věci - \"na pouhý odkaz na jiné řízení, kde zřejmě k vylíčení nějakých skutečností došlo\". Protože žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně chybějící náležitost žaloby nedoplnila, byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř.

Proti usnesení odvolacího soudu a proti usnesení soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o zastavení řízení) podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že v žalobě poukázala na \"předchozí žalobu ve věci 6 C 930/95\", v níž se \"u stejného soudu a touž soudkyní soudu prvního stupně řeší tentýž nárok\", který uplatňuje v tomto řízení, že při podání žaloby \"měla za to, že v předchozím řízení není připuštěno rozšíření nároku za termín 30.9.1998, což se pak v uvedeném předchozím řízení vyjasnilo posunutím časové hranice nepřipuštění rozšíření žaloby na 30.9.1999\". Z žaloby je patrno, jaký nárok žalobkyně uplatňuje, za jaké období a nárok \"byl specifikován celkovou částkou dle výpočtu žalobkyně\"; žalobkyně tedy v žalobě uvedla všechny náležitosti podle ustanovení § 79 odst.1 o.s.ř. Žalobkyně dále namítá, že \"výzva k odstranění nedostatků podání musí vytýkat nedostatky zcela konkrétní a konkrétně uvedené\" a že nelze považovat za konkrétní výzvu obsaženou v usnesení soudu prvního stupně ze dne 10.2.2003 č.j. 8 C 1279/2002-15 \"k přesnému vylíčení rozhodných skutečností, aby bylo jasné, v čem a na jakém základě má soud rozhodnout\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů v napadených výrocích a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popřípadě aby je zamítl. Uvedl, že žaloba byla odmítnuta v souladu s ustanovením § 43 odst.2 o.s.ř. Žalobkyně nemůže důvodně namítat, že jí soudy nevytkly zcela konkrétně nedostatky podání, neboť je zastoupena advokátem, u něhož \"je, resp. měl by být předpoklad, že jeho prostřednictvím podaná žaloba bude určitá a srozumitelná\".

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13.3.2003 č.j. 8 C 1279/2002-20 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 10a o.s.ř.).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně podanému proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13.3.2003 č.j. 8 C 1279/2002-20 zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), se zabýval dále dovoláním žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu; po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst.1 větu druhou o.s.ř.).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst.1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101 odst.1 písm.a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně).

Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst.2 o.s.ř.).

V projednávané věci ze žaloby, která byla podána u Okresního soudu v Nymburce dne 11.12.2002, vyplývá (navzdory jen obtížně srozumitelným formulacím), že se žalobkyně domáhala z důvodu odškodnění nemoci z povolání, která \"k datu 12.2.1993 byla zjištěna hlášením nemoci z povolání z 28.6.1993\", zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.10.1998 do 30.11.2002 a zvýšení této náhrady o 1,- Kč měsíčně za dobu od 23.8.1993 do 30.9.1999, že jiné (další) nároky na odškodnění této nemoci z povolání jsou předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 930/95 a že se uvedeného nároku domáhá samostatnou žalobou proto, že soud v dřívějším řízení ohledně něj nepřipustil změnu žaloby.

I když tyto údaje neobsahují tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro meritorní posouzení věci, byl jimi vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, v takovém (byť minimálním) rozsahu, který umožňuje vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Z obsahu žaloby je za této situace zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout; absence dalších potřebných tvrzení o skutečnostech, významných podle hmotného práva, pak nepředstavuje vadu žaloby, která by bránila dalšímu pokračování v řízení, neboť povinnost tvrzení v tomto směru žalobkyně může - jak uvedeno již výše - splnit v dalším průběhu řízení.

Pro vady, které brání pokračování v řízení, soud může žalobu odmítnout, jen jestliže - jak vyplývá z ustanovení § 43 o.s.ř. - žalobce byl též poučen o tom, jak má opravu nebo doplnění žaloby provést.

V projednávané věci žalobkyně byla v usnesení soudu prvního stupně 10.2.2003 č.j. 8 C 1279/2002-15 ve vztahu k vylíčení rozhodujících skutečností vyzvána, aby uvedla \"přesné vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo zcela jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout\", neboť \"v daném případě je nedostačující odkázat (co se skutkového vylíčení týče) na již probíhající řízení zdejšího soudu sp. zn. 6 C 930/95\"; o tom, jak má doplnění žaloby v tomto směru provést, však poučena nebyla. Se žalovaným lze souhlasit v tom, že u advokáta jako zástupce účastníka \"je, resp. měl by být předpoklad\", že jeho prostřednictvím podaná žaloba bude určitá a srozumitelná a že bude obsahovat všechny stanovené náležitosti. Jestliže se ovšem - jak tomu bylo v projednávané věci - uvedený předpoklad nenaplní, ustanovení § 43 o.s.ř. soudu ukládá, aby poučil o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění žaloby provést, i účastníka, který je zastoupen advokátem.

Z uvedeného vyplývá, že soudy rozhodly o odmítnutí žaloby, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 43 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku o zastavení řízení co do částky 34.799,- Kč) a věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru