Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2115/2019Usnesení NS ze dne 22.10.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Dovolací důvody
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2115.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3742/19


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2115/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného Raiffeisenbank a. s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 49240901, proti povinným 1) M. P., narozenému XY, a 2) A. P., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1720/12, pro 520 925,32 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Michalem Suchánkem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 12105/17, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. března 2019 č. j. 10 Co 60/2019-158, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2019 č. j. 10 Co 60/2019-158 neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. Již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

V kontextu uvedeného výkladu povinní v dovolání nepředkládají dovolacímu soudu žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka povinných [směřující ke zjištění, že povinní dne 21. 1. 2019 „návrh na odklad a zastavení exekuce“ adresovali jen k rukám (bývalého) soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, jemuž funkce zanikla ke dni 31. 12. 2018], podle které „se v posuzovaném případě jedná o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy“, učiněná s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II ÚS 1966/16, neboť tento „extrémní rozpor“ povinní zakládají výhradně na skutečnostech (tvrzení, že „právní zástupce povinných si však řádově o několik minut později uvědomil skutečnost, že JUDr. Milanu Suchánkovi zanikla funkce exekutora, což zjistil až z webových stránek exekutorského úřadu a nikoliv od exekutorského úřadu, a totožné podání adresoval znovu, tentokrát správně soudnímu exekutorovi Mgr. Michalu Suchánkovi do datové schránky“, a že „datum a čas doručení je 21. 1. 2019 v 09:40:49 hodin“) a důkazech (doručence datové zprávy), které nepřípustně (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.) uplatnili až v dovolání, a k námitce založené na takových skutečnostech a důkazech proto nelze přihlížet.

Závěr o přípustnosti dovolání nezakládají ani námitky dovolatelů, že oznámení „o změně soudního exekutora“ ze dne 9. 1. 2019 bylo zástupci povinných doručeno až 22. 1. 2019 společně s usnesením o příklepu a že soud tím, že „rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání“, jednak „zabránil povinným vznášet další námitky a důkazy“, jednak porušil „jejich právo na spravedlivý proces“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Dovolatelé v dovolání navrhli odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelů na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 10. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru