Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2093/2017Usnesení NS ze dne 23.10.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Dovolací důvody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2093.2017.1
Dotčené předpisy
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 4066/17
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2093/2017-242

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.

v právní věci žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Gabrielou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Orlická č. 163/18, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 2/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2016, č. j. 25 Co 273/2016-208, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2016, č. j. 25 Co 273/2016-208, podle ustanovení

§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zejména vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když neprovedl jím navrhované důkazy a nepoučil jej řádně „o nutnosti doplnit tvrzení nebo důkazy“; a vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) rozhodující, tj. že žalobce se zůstavitelkou nevedli společnou domácnost ve smyslu ustanovení § 115 a § 475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a proti hodnocení důkazů soudy (zejména důkazů výpověďmi svědků)], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2017

JUDr. Roman Fiala

předseda senát

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru