Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 2051/2019Usnesení NS ze dne 30.10.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2051.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 2051/2019-314

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, IČO 45317054, proti povinným 1) P. H., narozené XY, bytem v XY, 2) L. B., narozené XY, bytem v XY, oběma zastoupeným M. Š., narozeným XY, bytem v XY, a 3) M. Š., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Kadani, Nerudova č. 348, pro 3 494 216,76 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové se sídlem exekutorského úřadu v Praze 6, Bělohorská č. 270/17, pod sp. zn. 180 EX 19065/08, o dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2018 č. j. 20 Co 321/2018-224, takto:

Dovolání povinného 3) se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018 č. j. 20 Co 321/2018-224 neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013)], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Dovolatel k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze obecně uvedl, že „je řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a dále vymezil důvod dovolání tak, že „je mu oprávněnou znemožněno postupovat podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.“, neboť mu oprávněná „odmítá poskytnout“ součinnost, která je k postupu podle citovaného ustanovení „zcela nezbytná“, čímž mu „znemožňuje využití jeho práva“ a těží „ze své nepoctivosti“, a proto dovolatel „žádá dovolací soud o ochranu před tímto nepoctivým jednáním oprávněné“ a „opakuje, že bezprostředně po poskytnutí nutné součinnosti je připraven uhradit oprávněné částku 971 000 Kč coby obvyklou cenu zástavy“. Ačkoli vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) a popis dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) spolu úzce souvisí, jedná se o dvě samostatné náležitosti dovolání, které nelze zaměňovat (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). Uvedl-li proto dovolatel, že „je řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, aniž by (v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí) vymezil tuto rozhodnou právní otázku, a tato otázka není patrná ani z obsahu dovolání, nejde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele, že odvolací soud výzvu k doložení úhrady obvyklé ceny zástavy „doručil pouze povinnému a nikoli jeho právnímu zástupci“ a že napadené rozhodnutí vydal v poslední den lhůty stanovené ve výzvě, čímž se „dopustil vážného procesního pochybení“, neboť uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (tím může být jen to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jiné vady řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. K takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru