Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1933/2016Usnesení NS ze dne 05.09.2016

HeslaOdvolání
Řízení před soudem
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1933.2016.1
Dotčené předpisy

§ 204 odst. 1 o. s. ř.

§ 204 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1933/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PILECKÝ s.r.o. se sídlem v Mokrovratech č. 177, pošta Nový Knín, IČO 26511991, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, proti žalované SKR s.r.o. se sídlem v Malé Hraštici č. 168, IČO 46348662, zastoupené Mgr. Klárou Labalestrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Nc 4009/2013, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2013 č.j. 3 Cmo 279/2013-93, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2015 č.j. 4 Co 121/2015-197, takto:

Usnesení vrchního soudu se mění tak, že se mění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2015 č.j. 46 Nc 4009/2013-161 v tom směru, že se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2013 č.j. 3 Cmo 279/2013-93 ve výroku o odmítnutí odvolání zrušuje; jinak se dovolání žalované zamítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-27 nařídil předběžné opatření, kterým žalované "ke dne vykonatelnosti rozhodnutí" uložil, aby "do právní moci rozhodnutí ve věci samé se zdržela pro vlastní potřebu nebo pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu s výjimkou žalobkyně výroby a prodeje branek KLASIK o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1500 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1130 x 950 mm, 1130 x 1200 mm, 1130 x 1450 mm, 1130 x 1550 mm, 1130 x 1750 mm a 1130 x 1950 mm, bran KLASIK o rozměrech 3600 x 950 mm, 3600 x 1200 mm, 3600 x 1450 mm, 3600 x 1550 mm, 3600 x 1750 mm a 3600 x 1950 mm, branek KLASIK PLUS o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1250 x 950 mm, 1250 x 1200 mm, 1250 x 1450 mm, 1250 x 1550 mm, 1250 x 1750 mm a 1250 x 1950 mm, bran KLASIK PLUS o rozměrech 3000 x 950 mm, 3000 x 1200 mm, 3000 x 1450 mm, 3000 x 1550 mm, 3000 x 1750 mm, 3000 x 1950 mm, 4000 x 950 mm, 4000 x 1200 mm, 4000 x 1450 mm, 4000 x 1550 mm, 4000 x 1750 mm a 4000 x 1950 mm", aby se "do právní moci rozhodnutí ve věci samé zdržela propagace a nabízení za účelem prodeje těchto výrobků na internetových stránkách www.skr.cz a ve svých propagačních materiálech a letácích" a aby "odstranila nabídku těchto výrobků z internetových stránek www.skr.cz, včetně všech fotografií a nákresů bran a branek KLASIC a KLASIC PLUS na těchto internetových stránkách umístěných", a rozhodl, že se žalobkyni ukládá, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení podala u soudu "návrh ve věci samé"; současně účastníky poučil, že "proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, Náměstí Hrdinů 1300, Praha 4, prostřednictvím soudu zdejšího".

Na návrh žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-34 opravil své usnesení ze dne 9.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-27 tak, že nařizuje předběžné opatření, kterým se žalované "ke dni vykonatelnosti tohoto rozhodnutí" ukládá, aby "do právní moci rozhodnutí ve věci samé se zdržela pro vlastní potřebu nebo pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu s výjimkou navrhovatele výroby a prodeje branek KLASIK o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1500 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1130 x 950 mm, 1130 x 1200 mm, 1130 x 1450 mm, 1130 x 1550 mm, 1130 x 1750 mm a 1130 x 1950 mm, bran KLASIK o rozměrech 3600 x 950 mm, 3600 x 1200 mm, 3600 x 1450 mm, 3600 x 1550 mm, 3600 x 1750 mm a 3600 x 1950 mm, branek KLASIK PLUS o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1250 x 950 mm, 1250 x 1200 mm, 1250 x 1450 mm, 1250 x 1550 mm, 1250 x 1750 mm a 1250 x 1950 mm, bran KLASIK PLUS o rozměrech 3000 x 950 mm, 3000 x 1200 mm, 3000 x 1450 mm, 3000 x 1550 mm, 3000 x 1750 mm, 3000 x 1950 mm, 4000 x 950 mm, 4000 x 1200 mm, 4000 x 1450 mm, 4000 x 1550 mm, 4000 x 1750 mm a 4000 x 1950 mm", aby se "do právní moci rozhodnutí ve věci samé zdržela propagace a nabízení za účelem prodeje těchto výrobků na internetových stránkách www.skr.cz a ve svých propagačních materiálech a letácích" a aby "odstranila nabídku těchto výrobků z internetových stránek www.skr.cz, včetně všech fotografií a nákresů bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS na těchto internetových stránkách umístěných". K odůvodnění usnesení uvedl, že "při vyhotovení rozhodnutí došlo k písařské chybě způsobené počítačovým zpracováním textu, když na předposlední řádce bylo nesprávně uvedeno označení bran a branek KLASIC a KLASIC PLUS namísto správného KLASIK a KLASIK PLUS, a dále k několika drobným písařským chybám". V usnesení Krajský soud poučil účastníky o tom, že proti němu "lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v Vrchnímu soudu v Praze, Nám. Hrdinů 1300, 14000 Praha 4, prostřednictvím soudu zdejšího", a že "od právní moci usnesení lze podat odvolání proti opravovanému usnesení za shodných podmínek, jak bylo uvedeno v poučení, tj. do 15 dnů k Vrchnímu soudu v Praze, Nám. Hrdinů 1300, 14000 Praha 4, prostřednictvím soudu zdejšího".

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-27 žalovaná podala u Krajského soudu v Praze dne 7.6.2013 odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17.10.2013 č.j. 3 Cmo 279/2013-93 jednak odvolání odmítl v části, v níž byla žalované uložena povinnost "zdržet se do právní moci rozhodnutí ve věci samé pro vlastní potřebu nebo pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu s výjimkou žalobkyně výroby a prodeje branek KLASIK o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1500 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1130 x 950 mm, 1130 x 1200 mm, 1130 x 1450 mm, 1130 x 1550 mm, 1130 x 1750 mm a 1130 x 1950 mm, bran KLASIK o rozměrech 3600 x 950 mm, 3600 x 1200 mm, 3600 x 1450 mm, 3600 x 1550 mm, 3600 x 1750 mm a 3600 x 1950 mm, branek KLASIK PLUS o rozměrech 1000 x 950 mm, 1000 x 1200 mm, 1000 x 1450 mm, 1000 x 1550 mm, 1000 x 1750 mm, 1000 x 1950 mm, 1250 x 950 mm, 1250 x 1200 mm, 1250 x 1450 mm, 1250 x 1550 mm, 1250 x 1750 mm a 1250 x 1950 mm, bran KLASIK PLUS o rozměrech 3000 x 950 mm, 3000 x 1200 mm, 3000 x 1450 mm, 3000 x 1550 mm, 3000 x 1750 mm, 3000 x 1950 mm, 4000 x 950 mm, 4000 x 1200 mm, 4000 x 1450 mm, 4000 x 1550 mm, 4000 x 1750 mm a 4000 x 1950 mm", povinnost "zdržet se do právní moci rozhodnutí ve věci samé propagace a nabízení za účelem prodeje těchto výrobků na internetových stránkách www.skr.cz a ve svých propagačních materiálech a letácích", a povinnost "odstranit nabídku těchto výrobků z internetových stránek www.skr.cz", jednak potvrdil usnesení krajského soudu "v rozsahu uložení povinnosti žalované odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny fotografie bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS na těchto stránkách umístěné", a změnil usnesení krajského soudu tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření "v rozsahu uložení povinnosti žalované odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny nákresy bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS na těchto stránkách umístěné". Rozhodnutí o odmítnutí odvolání zdůvodnil vrchní soud tím, že nikoliv každé opravné usnesení (i když se týká výroku rozhodnutí) je "způsobilé vyvolat nový běh lhůty pro odvolání proti opravovanému usnesení", neboť "podmínkou je, že důsledkem opravy výroku je obsahová změna z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje". Uvedená podmínka nebyla splněna opravou písařské chyby ve slově "nebídku", ani chyby ve slově "dne" a o obsahové změně z hlediska práv a povinností lze hovořit pouze v případě opravy označení bran KLASIK a KLASIK PLUS (namísto původně nesprávně uvedeného označení KLASIC a KLASIC PLUS). Usnesení krajského soudu ukládá žalované "několik samostatných, na sobě nezávislých povinností", přičemž i povinnost odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny fotografie a nákresy bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS je nezávislá a vykonatelná bez ohledu na splnění ostatních ukládaných povinností. Pouze ve vztahu k této povinnosti, jejíž obsah doznal provedenou opravou změn z hlediska práv a povinností, tak mohla žalovaná podat odvolání do 15 dnů od právní moci opravného usnesení; u ostatních povinností, jež byly žalované uloženy, "nová odvolací lhůta založena nebyla" a odvolání v těchto částech mohla žalovaná podat jen do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření bylo žalované doručeno dne 9.5. 2013, poslední den lhůty pro podání odvolání nastal dne 24.5. 2013; jestliže žalovaná podala odvolání po této lhůtě (dne 7.6. 2013), pak bylo odvolání (s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o povinnosti odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny fotografie a nákresy bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS) podáno opožděně.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu žalovaná podala žalobu pro zmatečnost. Namítá, že opravné usnesení, které jí bylo doručeno dne 14.5.2013, obsahovalo mimo jiné poučení o tom, že "od právní moci tohoto usnesení lze podat odvolání proti opravovanému usnesení za shodných podmínek jako bylo uvedeno v poučení, tj. do patnácti dnů k Vrchnímu soudu v Praze, Nám. Hrdinů 1300, 114000 Praha 4, prostřednictvím soudu zdejšího", a že takové poučení nelze vykládat jinak, než že odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření může žalovaná podat do 15 dnů od právní moci opravného usnesení (tato lhůta skončila 14.6.2013); žalovanou podané odvolání dne 7.6.2013 je proto včasné.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.3.2015 č.j. 46 Nc 4009/2013-161 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8.712,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaromíra Císaře. Ztotožnil se se závěry uvedenými v napadeném usnesení vrchního soudu a zdůraznil, že opravné usnesení zasahovalo jen do povinnosti žalované odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny fotografie a nákresy bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS, a že z odůvodnění opravného usnesení - i když v něm bylo nesprávně uvedeno celé znění výroku - jednoznačně vyplývá, že oprava se týkala právě jen uvedené povinnosti a že oprava písařských chyb nijak do povinností uložených předběžným opatřením nezasahovala. Lhůta k podání odvolání do ostatních reálně samostatných výroků o povinnostech žalované tedy uplynula bez ohledu na vydání opravného usnesení a na v něm uvedené poučení o odvolání dne 24.5.2013. Odvolání v těchto ostatních částech muselo být odmítnuto jako opožděné.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.8.2015 č.j. 4 Co 121/2015-197 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaromíra Císaře. Považoval závěry soudu prvního stupně za správné a dodal, že opravné usnesení bylo vydáno jen za účelem provedení opravy několika drobných písařských chyb (nebídka - nabídka, KLASIC - KLASIK, dni - dne) a že by šlo o zřejmě nepřiměřený zásah do právní sféry účastníků řízení, kdyby mělo opravné usnesení nijak neměnící význam slov a týkající se pouze opravy vyvolat nový běh lhůty. Odvolací soud rovněž uvedl, že část výroku usnesení o předběžném opatření, která se týkala uložení povinnosti žalovanému odstranit z internetových stránek www.skr.cz všechny nákresy bran a branek KLASIK a KLASIK PLUS, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2015 č.j. 3 Cmo 279/2013-93 změněna tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut; žalovaná byla tedy zčásti úspěšná, a proto jí v této části subjektivně nepříslušelo "právo na odvolání".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolání proti usnesení krajského soudu podala v původním řízení včas, neboť se řídila poučením soudu uvedeným v opravném usnesení o tom, že odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření "ve znění opravy" lze podat do 15 dnů od právní moci opravného usnesení. Takové, byť nesprávné poučení soudu o lhůtě k podání odvolání, bylo pro žalovanou určující s ohledem na ustanovení § 204 odst. 2 věty první o.s.ř., podle něhož odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že se žalobě pro zmatečnost vyhovuje.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) a g) občanského soudního řádu, popřípadě zamítnuto, neboť provedené opravy byly jen "formální" a na běh odvolací lhůty proti usnesení krajského soudu o nařízení předběžného opatření nemohly mít vliv.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době od 1.1.2014, posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda nesprávné poučení soudu prvního stupně uvedené v opravném usnesení (§ 164 o.s.ř.), jež bylo účastníku doručeno ještě před uplynutím lhůty pro podání odvolání do opravovaného rozhodnutí a které se týkalo lhůty k odvolání proti opravovanému rozhodnutí, má za následek, že se odvolání proti opravovanému rozhodnutí pokládá za včasné, i když bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty, protože se odvolatel řídil nesprávným poučení o odvolání proti opravovanému rozhodnutí uvedeným v opravném usnesení. Vzhledem k tomu, že uvedená otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Z ustanovení § 238 odst.1 písm.f) a g) o.s.ř. nelze - jak se domnívá žalobkyně - úspěšně dovozovat nepřípustnost dovolání, neboť napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením, proti němuž by byla přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. nebo kterým by bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje; bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení (srov. § 204 odst.1 o.s.ř.). Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání (srov. § 204 odst.2 větu první o.s.ř.).

Nesprávné poučení soudu o odvolání sice nezakládá přípustnost odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, které zákon vylučuje, má však za následek, že se odvolání pokládá za včasné, i když bylo podáno až po uplynutí patnáctidenní lhůty počítané od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření, je odvolání přípustné; řídil-li se odvolatel při podání odvolání proti takovémuto usnesení nesprávným poučením soudu o odvolání, nemůže být odvolání odmítnuto jako opožděné, i když je podal po uplynutí patnáctidenní lhůty.

V projednávané věci bylo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-27 žalované doručeno dne 9.5.2013 a "opravné" usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13.5.2013 č.j. 46 Nc 4009/2013-34 bylo žalované doručeno dne 14.5.2013. Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.6.2004 sp. zn. 29 Odo 310/2002, které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo (nověji) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2013 sp. zn. 29 Cdo 3719/2012). V posuzovaném případě se však nejedná o "nově otevřenou lhůtu", když patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula ještě před vydáním "opravného" usnesení, ale o to, že odvolatel byl v "opravném" usnesení poučen o odvolání proti opravovanému usnesení ještě dříve, než mu uplynula patnáctidenní lhůta od doručení písemného vyhotovení opravovaného rozhodnutí. Popsaný postup ve svých důsledcích měl za následek, že "původní" řádné poučení o odvolání obsažené v opravovaném rozhodnutí bylo "nahrazeno" nesprávným poučením o odvolání; i když nesprávné poučení bylo obsaženo v "opravném" usnesení, nelze přehlédnout, že "opravné" usnesení bylo odvolateli doručeno ještě před uplynutím patnáctidenní lhůty k odvolání proti opravovanému rozhodnutí a že tedy odvolatel mohl legitimně předpokládat, že patnáctidenní lhůta pro podání odvolání proti opravovanému usnesení uplyne tak, jak bylo uvedeno v "opravném" usnesení. Nesprávné poučení o odvolání proti opravovanému rozhodnutí, které je obsaženo v "opravném" usnesení, které bylo odvolateli doručeno před uplynutím patnáctidenní lhůty, proto vede při posuzování včasnosti odvolání podaného proti opravovanému rozhodnutí k následkům uvedeným v ustanovení § 204 odst.1 větě první o.s.ř.

Závěr odvolacího soudu o tom, že by se jednalo "o zjevně nepřiměřený zásah do právní sféry účastníků řízení, kdyby mělo opravné usnesení nijak neměnící význam slovy vyvolat nový běh lhůty", není přiléhavý. K "faktickému prodloužení" lhůty k odvolání na straně žalované došlo nikoliv proto, že bylo vydáno opravné usnesení, ale v důsledku (nesprávného) poučení poskytnutého krajským soudem v "opravném" usnesení o tom, že lhůta pro podání odvolání proti usnesení o předběžném opatření jako celku žalované neuplyne patnáctým dnem od doručení tohoto usnesení žalované, ale teprve uplynutím patnáctého dne od právní moci opravného usnesení. Názor odvolacího soudu odporuje smyslu ustanovení § 204 odst. 2 věty první o.s.ř., který spočívá v zabezpečení práva účastníka na věcné projednání odvolání, které bylo podáno po "zákonné" lhůtě jen proto, že se účastník řídil nesprávným poučením soudu.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné v části, v níž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2013 č.j. 3 Cmo 279/2013-93 ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované proti usnesení krajského soudu o nařízení předběžného opatření. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci v této části rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243d písm. b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se žalobě pro zmatečnost v tomto rozsahu vyhovuje; v ostatních částech dovolání žalované jako nedůvodné podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost, včetně náhrady nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci samé (§ 235i odst.1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2016

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru