Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1789/2015Usnesení NS ze dne 17.06.2015

HeslaVydědění
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1789.2015.1
Dotčené předpisy

§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1789/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. J. S., proti žalovaným 1) L. L. S., zastoupené JUDr. Taťanou Kopkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května č. 1109/63, 2) J. S., a 3) Mgr. E. S., o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 349/2009, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2014 č.j. 64 Co 421/2013-164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2014 č.j. 64 Co 421/2013-188, takto:

I. Dovolání žalované 1) se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.3.2014 č.j. 64 Co 421/2013-164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2014 č.j. 64 Co 421/2013-188, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem J. S., zemřelým dne 22.2.2009, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2568/99; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 3992/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 4512/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru