Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1755/2012Usnesení NS ze dne 29.05.2013

HeslaPříslušnost soudu funkční
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1755.2012.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 3 o. s. ř.

§ 10 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1755/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. Z. A., proti žalovaným 1) České straně sociálně demokratické se sídlem v Praze 1, Hybernská č.7, IČO 00409171, 2) Cíl, akciové společnosti v Praze se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 7, IČO 26165376, o zaplacení smluvní pokuty, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2008 č.j. 55 Co 397/2008-54, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 55 Co 397/2008, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. Ncd 364/2009-21, takto:

Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. Ncd 364/2009-21 se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.10.2008 č.j. 55 Co 397/2008-54 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.7.2008 č.j. 24 C 183/2006-42 ve výrocích, kterými bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 2), a změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 10.300,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Jana Kříže; současně rozhodl, že se odmítá odvolání žalobce proti výroku o vrácení části soudního poplatku a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce dne 14.1.2009 u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.4 občanského soudního řádu. V žalobě označil za "žalovaného" Městský soud v Praze.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18.11.2009 č.j. Ncd 364/2009-21 rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 55 Co 397/2008 se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze. Při rozhodování o podnětu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu téhož stupně dospěl k závěru, že pro "rozhodujícího soudce, který je nezávislý a vázaný jen zákonem, není a nemůže být právně či fakticky podstatné, zda účastníkem řízení je soud, u něhož svou funkci vykonává, či soud jiný."

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalobce odvolání adresované Nejvyššímu soudu České republiky. Namítá v něm, že "je v rozporu s ústavními principy", že "poučení o opravném prostředku je nesprávné", že "ustanovení § 201 občanského soudního řádu platí přiměřeně i pro usnesení vrchního soudu vydané podle ustanovení § 104a odst. 3 o.s.ř. v řízení o žalobě pro zmatečnost" a že, kdyby "měl Městský soud v Praze v řízení o žalobě pro zmatečnost přezkoumávat svoje vlastní rozhodnutí ať již v kterékoliv instanci, důvěra veřejnosti i účastníků řízení v nestrannost soudu je narušena, neboť lze důvodně pochybovat o nestrannosti soudu v řízení, jehož je soud sám účastníkem". Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení "zrušil, resp. rozhodl tak, že věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze".

Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o tomto podání JUDr. Z. A. musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.

V projednávané věci žalobce odvoláním napadá usnesení vrchního soudu vydané podle ustanovení § 12 odst. 3 občanského soudního řádu, jímž bylo rozhodnuto o tom, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 55 Co 397/2008 se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze.

Podle ustanovení § 201 občanského soudního řádu účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

Vrchní soud, který v občanském soudním řízení rozhoduje jako soud odvolací (§ 10 odst.2 občanského soudního řádu) nebo, stanoví-li tak zákon, jako soud nadřízený nebo soud nejblíže společně nadřízený, není soudem, který by mohl vydávat rozhodnutí v prvním stupni. Není proto rozhodnutím vydaným v prvním stupni ani usnesení o nepřikázání věci Krajskému soudu v Praze vydané vrchním soudem podle ustanovení § 12 odst. 3 občanského soudního řádu; jde - jak plyne z tohoto ustanovení - o rozhodnutí nadřízeného vrchního soudu, které - jak je zřejmé ze znění § 201 občanského soudního řádu - nelze napadnout odvoláním.

Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti usnesení, jímž nadřízený vrchní soud rozhoduje o přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 občanského soudního řádu. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud ČR řízení o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 12 občanského soudního řádu zastavil (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.7.1997 sp. zn. 2 Cdon 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 112 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

Protože se tímto usnesením řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů řízení před Nejvyšším soudem rozhodnuto až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru