Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1658/2000Usnesení NS ze dne 25.04.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1658.2000.1

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1658/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 522/96, o dovolání P. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.března 2000 č.j. 24 Co 2/2000-87, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odevzdací listinou ze dne 2.3.1953 č.j. D 42 VI 73/51-125 býv. Lidový soud civilní v Praze odevzdal pozůstalost po O. K., zemřelém dne 8. července 1939, jeho \"z testamentu bezvýminečně se přihlásivším dědicům\" V. K., R. K., L. S., K. S., B. F. a M. K., každému jednu šestinou, s tím, že podíl V. K., R. K., L. S. a B. F., kteří byli prohlášení za mrtvé, se odevzdává jejich pozůstalostem. Ke stížnosti, podané Okresním prokurátorem v P., který vstoupil do řízení, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.1.1954 č.j. 22 Co 599/53-142 odevzdací listinu potvrdil. Dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně \"není v rozporu ani se stavem věci ani se zákonem\", neboť z ustanovení § 537 obecného zákoníku občanského z roku 1811, \"podle něhož je daný případ posuzovat\", nevyplývá, že by zůstavitelovu pozůstalost bylo nutno odevzdat přímo dědicům zemřelých dědiců zůstavitele a nikoliv pozůstalostem těchto zemřelých dědiců, nejsou-li dosud skončena pozůstalostní řízení po těchto zemřelých dědicích.

Podáním ze dne ze dne 25.9.1994 P. N. navrhl, aby byla \"dokončena pozůstalost\" po zůstaviteli, neboť \"dědictví po něm nebylo plně projednáno\". Obvodní soud pro Prahu 3 provedením úkonů v řízení pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notáře JUDr. Z. K.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21.10.1999 č.j. 13 D 552/96-78 uvedený návrh P. N. zamítl, řízení zastavil a rozhodl, že soudnímu komisaři se stanoví odměna ve výši 400,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 132,- Kč, kterou je povinen k jeho rukám do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatit stát. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod k dodatečnému projednání dědictví po zůstaviteli, neboť nebyl objeven žádný jeho majetek, který by nebyl projednán v původním pozůstalostním řízení. Námitku P. N., že odevzdací listina ze dne 2.3.1953 č.j. D 42 VI 73/51-125 nebyla řádně doručena právní nástupkyni sestry zůstavitele B. F. J. S., soud prvního stupně odmítl, neboť z obsahu spisu vyplývá, že odevzdací listina i usnesení odvolacího soudu tuto listinu potvrzující byly v souladu s tehdejšími předpisy doručeny všem účastníkům řízení. Rozhodnutím v odvolacím řízení bylo řízení o projednání dědictví po zůstaviteli skončeno a \"jiných opravných prostředků dnes již není\".

K odvolání P. N. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2000 č.j. 24 Co 2/2000-87 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že řízení o projednání dědictví bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.1954 č.j. 22 Co 599/53-142 a \"má-li odvolatel na věc jiný právní názor, nežli byl vyjádřen v rozhodnutí krajského soudu, nemůže tato okolnost nic změnit na výsledcích tohoto řízení\". Dodatečné projednání dědictví je možné jen tehdy, objeví-li se majetek, který zůstaviteli náležel ke dni úmrtí a který nebyl předmětem projednání dědictví; takový majetek však v posuzované věci nalezen nebyl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. N. dovolání. Namítá, že soudy se \"nevypořádaly\" s jeho námitkou, že dědické řízení po zůstaviteli nebylo pravomocně skončeno, neboť odevzdací listina ze dne 2.3.1953 nebyla řádně doručena jedné z účastnic řízení, právní nástupkyni sestry zůstavitele B. F. J. S.; poukazuje na skutečnost, že k tomuto závěru dospěl v odůvodnění svého usnesení č.j. 17 Co 252/52-6 (správně 18 Co 252/52-6) i Krajský soud v Praze. Dále uvádí, že \"nebylo dokončeno řízení o id. 1/6 majetku po O. K. příslušející L. S. \", a dovozuje, že \"tato skutečnost se ve svém důsledku srovnává s objevením neprojednaného majetku zůstavitele\". Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) věc přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě P. N. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v části svého usnesení obsahující poučení (nad rámec vyplývající z ustanovení § 169 odst.1 o.s.ř.), že \"dovolání lze podat za podmínek ust. §§ 236 až 241 o.s.ř.\", šlo jen o obecné upozornění na podmínky přípustnosti dovolání, upravené občanským soudním řádem, které přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. nezakládá.

Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení § 239 odst.2 o.s.ř., a to již z toho důvodu, že dovolatel - jak vyplývá z obsahu spisu - neučinil před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.

Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla z obsahu spisu zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.

Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání P. N. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2001

JUDr. Ljubomír Drápal,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru