Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1637/2011Usnesení NS ze dne 24.04.2012

HeslaZpůsobilost k právním úkonům
Způsobilost procesní
Žaloba pro zmatečnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1637.2011.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. a, b) o. s. ř.

§ 238 odst. 2 o. s. ř.

§ 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

§ 238a odst. 2 o. s. ř.

§ 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř.

§ 237...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1637/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 123/36, proti žalovanému Bytovému družstvu, Pabláskova 20/22, družstvu se sídlem v Českých Budějovicích, Pabláskova č. 20, IČO 25173430, zastoupenému JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489a/7, o určení neplatnosti vyloučení z bytového družstva, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 327/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. 11 Cmo 68/2010-472, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č. j. 11 Cmo 68/2010-472, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2009, č. j. 13 Cm 327/2008-351, ve výrocích I. a III. (kterými byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212) není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce - vzhledem k tomu, že řešená právní otázka [procesní způsobilosti účastníka řízení z hlediska naplnění důvodu žaloby pro zmatečnost uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] byla posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 26, ročník 1998) a že jinak byl v dovolání uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č. j. 11 Cmo 68/2010-472, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2009, č. j. 13 Cm 327/2008-351, ve výrocích II. a IV. (kterými byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212), není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to již proto, že usnesením odvolacího soudu v této části nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání nelze dovozovat - jak to činí dovolatelka - ani z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) nebo § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podle těchto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, jestliže bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost; výroky II. a IV. usnesení soudu prvního stupně však bylo rozhodnuto o návrzích žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a nikoliv o jejích žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost.

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č. j. 11 Cmo 68/2010-472, jímž bylo změněno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2009, č. j. 13 Cm 327/2008-351, ve výroku V. tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodnuto, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení, není rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

V posuzovaném případě žalobkyně v žalobě pro zmatečnost a v žalobě na obnovu řízení napadla pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, kterým byl zamítnut její návrh, že „rozhodnutí představenstva družstva ze dne 24. 9. 2001, potvrzené členskou schůzí ze dne 14. 10. 2001, jímž byla žalobkyně vyloučena z Bytového družstva, Pabláskova 20, České Budějovice, je neplatné“, a rozhodnuto, že „žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů“, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212, kterým byl rozsudek soudu krajského soudu potvrzen a rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.669,10 Kč k rukám „zástupce žalovaného“, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) a z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení); z pohledu těchto důvodů také soudy věc posuzovaly.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k žalobě na obnovu řízení) a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k žalobě pro zmatečnost) ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Závěry odvolacího soudu ve vztahu k uplatněnému důvodu pro obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve vztahu ke zmatečnostnímu důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jsou správné a žalobkyně je v dovolání ani žádným způsobem nezpochybňuje.

Žalobkyně – jak výslovně uvádí v dovolání – spatřuje zásadní význam napadeného usnesení odvolacího soudu zejména v tom, že „řešilo právní otázku procesní způsobilosti fyzické osoby, která není ve smyslu práva hmotného omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům“, a považuje za „pravděpodobné, že žalobkyně nebyla pro svůj zdravotní stav schopna v původním nalézacím řízení před soudem jednat, jelikož trpí psychickým onemocněním závažného rázu, pro které je rovněž v plném invalidním důchodu“. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle kterého, má-li žalobkyně plnou způsobilost k právním úkonům ve smyslu práva hmotného, má také plnou procesní způsobilost.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen.

Z citovaného ustanovení – mimo jiné - vyplývá, že nedostatek řádného zastoupení účastníka (je-li jím fyzická osoba) v řízení před soudem představuje zmatečnost jen tehdy, jestliže takový účastník neměl procesní způsobilost.

Podle ustanovení § 20 odst. 1 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (srov. § 8 odst.1 obč. zák.). Nabytou způsobilost k právním úkonům může fyzická osoba pozbýt jen rozhodnutím soudu; soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví, jestliže není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, vůbec schopna činit právní úkony, popřípadě ji v této způsobilosti omezí, jestliže je pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů schopna činit jen některé právní úkony (srov. § 10 odst.1 a 2 obč. zák.).

Z uvedeného vyplývá, že fyzická osoba, která je ve smyslu ustanovení § 8 odst.1 obč. zák. způsobilá vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, má procesní způsobilost, ledaže by způsobilosti k právním úkonům byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena. Fyzická osoba, která byla pravomocným rozhodnutím soudu ve způsobilosti k právním úkonům omezena, pak má procesní způsobilost v takovém rozsahu, v jakém zůstala zachována její způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

V posuzované věci nebylo zjištěno (a dovolatelka to ani netvrdí), že by žalobkyně byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo že by v této způsobilosti byla omezena. Jestliže zde není takové pravomocné soudní rozhodnutí, není ani odůvodněn závěr, že by rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212, byly postiženy zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k jejímu založení nepostačuje tvrzení žalobkyně v dovolání, že je „pravděpodobné, že žalobkyně nebyla pro svůj zdravotní stav schopna v původním nalézacím řízení před soudem jednat, jelikož trpí psychickým onemocněním závažného rázu, pro které je rovněž v plném invalidním důchodu“.

Odvolací soud proto v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že napadený rozsudek není postižen zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Právní názor, že nejde o vadu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [nyní § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nebyl-li dovolatel zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen a že nestačí, že bylo zahájeno řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům, který byl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 26, ročník 1998, dovolací soud nadále považuje za správný a nemá důvod cokoliv na něm měnit.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dále vyplývá, že žalobkyně uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vadu spatřuje v tom, že „nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem o zdravotním stavu žalobkyně“). Správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumávat, neboť skutečnost, že řízení je eventuálně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neposkytuje - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - způsobilý podklad pro přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Ostatní námitky uplatněné žalobkyní v dovolání již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby (ani žaloby na obnovu řízení). Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelky s rozsudky napadenými zmatečnostní žalobou a žalobou na obnovu řízení, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad (případně důvodu pro obnovu řízení) nemohou být významné; tyto námitky proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2012

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru