Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1633/2019Rozsudek NS ze dne 20.10.2020

HeslaPracovní úraz
Liberace
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1633.2019.1
Dotčené předpisy

§ 366 odst. 1 a 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2007

§ 367 odst. 1, 2 a 3 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2007


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1633/2019-291

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech č. 902, proti žalovanému UNIPETROL RPA, s. r. o. se sídlem v Litvínově – Záluží č. 1, IČO 27597075, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 842/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. září 2018, č. j. 11 Co 198/2017-260, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 19. 10. 2007 do 31. 8. 2009 62. 915,- Kč, na náhradě bolestného a ztížení společenského uplatnění 266.400,- Kč a na náhradě částky vynaložené na vyhotovení znaleckého posudku 1.600,- Kč, celkem 330.9154,- Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného (jeho právního předchůdce Chemopetrol, a. s., který se ke dni 1. 8. 2007 sloučil s žalovaným a ten převzal veškeré jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů) pracoval od 2. 4. 2007 jako operátor (v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 3. 2009, správně do 31. 8. 2008) a že dne 19. 10. 2007 při plnění pracovních úkolů utrpěl pracovní úraz, v jehož důsledku byl od 19. 10. 2007 do 31. 8. 2009 v pracovní neschopnosti. Pracovní úraz žalobce utrpěl dne 19. 10. 2007 tak, že - poté, co byla v 18. 00 hod. zahájena směna B, při které pytloval granulát - ve 22.30 hod., když nevyjela poslední paleta z prostoru výtahu, stroj vypnul nouzovým tlačítkem „Stop“ na ovládacím panelu a vstoupil do prostoru výtahu, aniž by jej zajistil proti úplnému pohybu nahoru kolíkem, který je umístěn uprostřed zdvihu výtahu jako další jištění; zavolal si na pomoc spolupracovníka T. P. a společně paletu vytlačili mimo prostor paletového výtahu. V momentě uvolnění palety došlo k vymrštění paletizačního stolu, žalobce z něj částečně vypadl, byl zachycen za dolní končetiny a následně přimáčknut k rozvíracím plechům paletizéru. Přimáčknutím došlo ke zlomenině stehenní kosti levé dolní končetiny, zhmoždění kolene a kyčle, dále ke zlomenině vnitřního kotníku a celkovému zhmoždění kotníku pravé dolní končetiny, seříznutí kůže v oblasti holenní kosti pravé dolní končetiny; spolupracovník T. P. stačil uskočit. Po úrazu žalobce se zjistilo, že brzdy v elektromotorech byly vadné z důvodu vyhoření a stroj byl dva měsíce mimo provoz. Žalobce uznává, že zajišťovací kolíky měl zasunout do vodícího vedení paletového stolu, když vstupoval do prostoru paletového stolu, namítá však, že to nebylo jedinou příčinou jeho úrazu. Hlavním důvodem pracovního úrazu byla skutečnost, že stroj nebyl zcela v pořádku a měl nefunkční brzdy; kdyby byly brzdy zcela funkční, k samovolnému pohybu paletizačního stolu by nedošlo.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k pracovnímu úrazu žalobce došlo dne 19. 10. 2007 v nočních hodinách a že ze strany žalobce došlo k porušení ustanovení Provozního předpisu žalovaného pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje P – 6801, v kapitole 7. – Odstavení, a to tím, že při provádění prací v prostoru paletizačního stroje nenasadil zajišťovací kolíky do vodícího vedení paletového stolu, aby bylo zabráněno samovolnému pohybu stolu, dále k porušení ustanovení uvedeného v kapitole 4. čl. 1/ e), které stanovuje dodržet pokyny výstražných nápisů umístěných na stroji, které říkají: „Pozor, při všech pracech v prostoru výtahu použijte zajišťovací kolíky“, jakož i k porušení ustanovení § 106 odst. 4 písm. c) zákoníku práce. Žalobce byl seznámen s bezpečnostními předpisy a byl seznámen a proškolen z technologických a pracovních předpisů. K tvrzení žalobce, že nebylo jedinou příčinou jeho pracovního úrazu to, že nezajistil paletizační stroj kolíky, ale že na tento pracovní úraz měly vliv i nefunkční brzdy paletizačního stroje, žalovaný zdůraznil, že kdyby žalobce použil v souladu s tím, co mu ukládají bezpečnostní předpisy, zajišťovací kolíky, k pracovnímu úrazu by nedošlo, neboť paletizační stroj by se o tyto kolíky zarazil a nemohl by žalobce vymrštit a způsobit mu pracovní úraz.

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 17 C 842/2009-73, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 330.915,- Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež ve výroku specifikoval, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 59.507,- Kč k rukám „právní zástupkyně žalobce“ JUDr. Marty Klenovské. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obecné předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu zaměstnance jsou v posuzované věci splněny, že žalobci vznikl v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 zákoníku práce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 69.915,- Kč (rozdíl mezi průměrným výdělkem a dávkami nemocenského za celou dobu trvání pracovní neschopnosti), neboť je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a ztrátou žalobce na jeho výdělku. Důvodným shledal i nárok žalobce na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 266.400,- Kč, dále částky 1.600,- Kč za vyhotovení znaleckého posudku a požadavek na úroky z prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. 11 Co 887/2013-96, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby se (kromě odstranění procesního pochybení v postupu při rozhodování o uplatněné změně žaloby) zabýval tvrzeními žalovaného (a důkazy, jež k těmto tvrzením navrhl), která se týkají porušení konkrétních bezpečnostních předpisů žalobcem v souvislosti se vznikem pracovního úrazu dne 19. 10. 2007, a tím, zda v případě, že by žalobce použil zajišťovací kolík (což mu dle tvrzení žalovaného ukládají bezpečnostní předpisy), k pracovnímu úrazu by nedošlo, neboť paletizační stroj by se o tyto kolíky zarazil. Zdůraznil, že ze strany zaměstnance musí jít o zaviněné porušení bezpečnostních předpisů. Protože žalobce tvrdí, že nejzávažnější příčinou jeho úrazu byl špatný technický stav paletizačního stroje (měl vadné brzdy v elektromotorech), má žalobce v tomto směru povinnost tvrzení a rovněž i povinnost důkazní; pokud by došlo k pracovnímu úrazu zaměstnance při práci na stroji, který pro své nedostatky po stránce bezpečnosti neměl být vůbec v provozu, došlo by tím na straně zaměstnavatele k porušení základních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a v takovém případě by bylo v rozporu s výchovným posláním ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, aby se zaměstnavatel, byť i jen částečně, zprostil odpovědnosti za pracovní úraz.

Okresní soud v Mostě v dalším řízení rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, č. j. 17 C 842/2009-209, žalovanému znovu uložil povinnost zaplatit žalobci částku 330.915, Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež ve výroku specifikoval, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 189.496,- Kč k rukám „právní zástupkyně žalobce“ JUDr. Marty Klenovské a že žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Mostě na náhradě nákladů řízení 10.275,- Kč. Soud prvního stupně po doplnění dokazování dovodil, že nejzávažnější příčinou pracovního úrazu žalobce byl špatný technický stav paletizačního stroje, který měl vadné brzdy v elektromotorech (shořely tzv. pastorky elektromotoru), což je prvotní příčina úrazu žalobce, a že nezasunutí ochranného kolíku v plném rozsahu je pravděpodobně jednou z příčin škodní události (pokud by byl zabezpečovací kolík zasunut v plném rozsahu, ke škodní události by došlo, ale v jiné podobě); dominantní podstatnou příčinou škodní události je samotná nebezpečnost provozu daná špatným technickým stavem stroje (strojního vybavení). Výtah v paletizačním stroji je opatřen brzdami v elektromotorech, které jsou zábranami proti samovolnému pohybu, zabezpečovací kolík je tedy pouze jedním z bezpečnostních prvků; zabezpečovací úkon – usazení bezpečnostního kolíku - slouží podle závěrů znaleckého posudku Luďka Fiedlera (znalce z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, bezpečnost práce, specializace – zdvihací zařízení) pouze jako pojistka; závada na brzdách není zjistitelná na ovládacím panelu. Stroj, na němž došlo k úrazu žalobce, neměl být vůbec v provozu. Zdůraznil, že škodnou událost je třeba zasadit do souvislosti samotného pracovního procesu zaměstnance, když žalobce musel všechny úkony provést nesčetněkrát, nikdy dříve s ním problémy nebyly a v řízení nebylo zjištěno, že jeho jednání na pracovišti vybočovalo z bezpečnostních standardů dodržovaných i ostatními zaměstnanci. Dospěl proto k závěru, že žalovaný se své odpovědnosti podle ustanovení § 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce nezprostil, nese tedy plnou odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem žalobce v souladu s ustanovením § 365 a násl. zákoníku práce a vznikla mu povinnost uspokojit všechny nároky uplatněné žalobou.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, č. j. 11 Co 198/2017-260, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 330.915,- Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež ve výroku specifikoval, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mostě na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10.275,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.546,- Kč. Odvolací soud - poté, co zopakoval dokazování listinnými důkazy, včetně důkazu znaleckým posudkem Luďka Fiedlera (znalce z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, bezpečnost práce, specializace - zdvihací zařízení) - se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání důvodu, pro který se jako zaměstnavatel může zprostit odpovědnosti, neunesl a že nese plnou odpovědnost za vzniklou škodu; uvedený závěr považoval za „vnitřně rozporný“. Nepovažoval za správný ani závěr soudu prvního stupně, že ze znaleckého posudku má za prokázáno, že „nejzávažnější příčinou úrazu žalobce byl špatný technický stav paletizačního stroje, když paletizační stroj měl vadné brzdy v elektromotorech, což je prvotní příčina úrazu žalobce“. Nesouhlasil ani s tím, že „nezasunutí ochranného kolíku v plném rozsahu je pravděpodobně jednou z příčin vzniku škodní události, ale dominantní podstatnou příčinou škodní události je samotná nebezpečnost provozu daná špatným technickým stavem stroje (strojního vybavení)“, a ani s tím, že „stroj, na němž došlo k úrazu žalobce, neměl být vůbec v provozu“. Naopak uzavřel, že ze znaleckého posudku znalce Luďka Fiedlera ani z žádného jiného provedeného důkazu nevyplývá, že by „uvedený paletizér byl ve špatném technickém stavu“, přičemž „na jeho špatný technický stav nelze usuzovat pouze ze skutečnosti, že došlo k jeho poruše spočívající v uvolnění obou pastorků na obou hřídelích elektromotorů“; tento stav je třeba hodnotit „jako mimořádnou událost“. Ve vztahu k postupu, který byl žalovaným vyžadován při takových mimořádných událostech, odvolací soud poukázal na Provozní předpis pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje P – 6801 (platný od 1. 11. 1999); v části 7. – Odstavení (ukončení činnosti) je upraven postup při odstavení paletizátoru, podle něhož při každé práci na stroji je třeba vypnout hlavní vypínač a při každé práci na paletovém stole se musí předem do stroje nasadit zajišťovací kolíky, a to na vnějších stranách vodícího vedení paletového stolu, aby se zabránilo spadnutí paletového stolu; v části 4. bod 1/ e), jsou upraveny pokyny pro obsluhu transportního zařízení před najetím, a to tak, že pracovníci transportního zařízení jsou povinni (mimo jiné) dbát výstražných nápisů, tabulek a barevných označení (na stroji je výstražná tabulka obsahující upozornění na nutnost vložit zajišťovací čep při každé práci v prostoru výtahu); v části 9. – Havarijní pokyny je uvedeno, že stroj je řízen počítačem a že všechny závady (poruchy) vzniklé na stroji lze kvalifikovat jako havárie a je nutné provést rychlé odstavení stroje (nouzovým vypínačem); v případě havárie v části výtahu paletového stolu a je-li paletový stůl v horní poloze, okamžitě zasunout pojistné kolíky do zajišťovacích otvorů a o vzniklé situaci ihned informovat provozního mistra. Žalobce sice stroj elekricky vypnul tzv. stop tlačítkem, avšak vstoupil do prostoru výtahu paletového stolu za účelem vytlačení palety, aniž by paletizační stůl výtahu zajistil zajišťovacími bezpečnostními kolíky. Tímto svým nesprávným postupem porušil Provozní předpis pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje P – 6801, a to v jeho části 7., 4. bodě 1/ e) a v části 9., a tedy svým zaviněním porušil předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví, ač s nimi byl řádně seznámen a jejich dodržování bylo zaměstnavatelem vyžadováno a kontrolováno. Odvolací soud – zabývaje se dále tím, zda toto porušení bylo výlučnou příčinou pracovního úrazu – vycházel ze znaleckého posudku znalce Luďka Fiedlera, z něhož vyplývá, že „v dané mimořádné situaci (sesmeknutí obou pastorků z hřídelí elektromotorů), kdyby byly bezpečnostní kolíky zasunuty nadoraz, došlo by k tomu, že by paletizační stůl byl vymrštěn pouze do výše 56 cm od spodní části paletizéru, paletizační stůl by se o bezpečnostní kolíky zarazil a k úrazu žalobce, tj. přiražení obou nohou paletizačním stolem k rozevíracím plechům v horní části paletizéru by nedošlo“. Proto dospěl k závěru, že zaviněné porušení bezpečnostního předpisu pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje, tj. nezasunutí bezpečnostních kolíků do vodícího vedení paletového stolu, bylo výlučnou příčinou škody, která žalobci pracovním úrazem vznikla, a že žalovaný se své odpovědnosti za pracovní úraz žalobce podle ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce zcela zprostil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil. Poukazuje na znalecký posudek znalce Luďka Fiedlera, v němž je uvedeno, že „k nevyjetí poslední palety z výtahu paletového stolu došlo z důvodu poškození závlačky, která zajišťuje ozubený pastorek na hřídeli elektromotoru, čímž došlo k jeho sjetí z této hřídele“; pastorky sjely z obou hřídelí elektromotoru, přičemž tehdy se nezjišťovalo, zda sjely postupně nebo najednou. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný se své odpovědnosti zprostil, by platil pouze za situace, že by porušení bezpečnostních předpisů zaměstnancem bylo jedinou příčinou škody. V dané věci však bylo nezpochybnitelně zjištěno, že paletizér, na kterém žalobce pracoval, měl nefunkční brzdy; žalobce stroj vypnul, pokud by měl brzdy v pořádku, nepohnul by se a k úrazu by nedošlo. Za této situace nelze nedodržení bezpečnostních předpisů žalobcem považovat za jedinou příčinu pracovního úrazu a nelze také uzavřít, že žalobcovo jednání bylo lehkomyslné, když stroj vypnul (učinil jedno bezpečnostní opatření). Nebylo prokázáno, že by se žalobce choval v rozporu s obvyklým způsobem jednání. Ani to, že porucha na brzdách stroje není signalizována, nelze považovat za důvod liberace žalovaného. Poukazuje také na výpověď svědka L. Z., inspektora inspektorátu práce, který uvedl, že stroj se může rozjet samovolně z neznámých příčin, například z důvodu nějakého mechanického problému, z důvodu opotřebení nebo nastane elektrický zkrat, což se projeví až při poruše; zdůrazňuje, že sám žalovaný uznal, že stroj měl nefunkční brzdy. Ze strany žalobce se jednalo pouze o běžnou neopatrnost, která nemůže vést ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za jeho pracovní úraz. Podle názoru žalobce je dominantní podstatou škodní události porucha stroje a odvolací soud nesprávně hodnotil uvolnění obou pastorků na obou hřídelích elektromotoru jako mimořádnou událost. Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že nezasunutí bezpečnostních kolíků do vodícího vedení paletového stolu bylo výlučnou příčinou škody, která žalobci pracovním úrazem vznikla, a že z tohoto důvodu se žalovaný své odpovědnosti za žalobcův úraz zcela zprostil. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že „rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 7. 2017 se potvrzuje“ a že „žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 222.639,- Kč“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek se zaměstnavatel zcela zprostí odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. pouze z důvodů vymezených v dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že k pracovnímu úrazu žalobce došlo dne 19. 10. 2007 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2007, tj. do dne, než nabyly účinnosti zákony č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, a č. 362/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – dále jen „zák. práce“.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce dne 19. 10. 2007 v 18.00 hod. nastoupil na pracovní směnu, při které pytloval granulát. Průběh pytlování probíhal bez problému až do doby (asi ve 22.55 hod.), kdy mělo dojít k vyjetí poslední palety z prostoru výtahu; paleta však z prostoru výtahu paletového stolu nevyjela. Po tomto zjištění žalobce paletizační stroj vypnul nouzovým tlačítkem „Stop“ na ovládacím panelu a poté vstoupil do prostoru výtahu paletizačního stroje za účelem vytlačení palety mimo tento prostor, přičemž si paletizační stůl nezajistil zajišťovacím kolíky proti pohybu; kolíky jsou umístěny na vnějších stranách vodícího vedení paletového výtahu a byly zasunuty pouze do poloviny. Protože žalobce paletu z tohoto prostoru (paleta měla hmotnost 925 kg) sám neutlačil, zavolal si na pomoc T. P. a společně paletu vytlačili mimo prostor paletového výtahu. V okamžiku uvolnění palety došlo k vymrštění paletizačního stolu směrem nahoru a paletizační stůl zachytil žalobci dolní končetiny a následně ho přimáčkl k rozevíracím plechům paletizéru, čímž u něj došlo ke zlomenině levé dolní končetiny a ke zlomenině holenní kosti pravé dolní končetiny. Paletizační stroj nemá kontrolku k poruchám brzd, poruchu tzv. sjeté pastorky nesignalizoval. Dne 22. 10. 2007 byla provedena revize paletizéru D/S S 6510 – výtah a bylo zjištěno, že došlo k uvolnění obou pastorků na obou hřídelích elektromotorů. Žalobce byl dne 2. 4. 2007 seznámen s bezpečnostními předpisy a následně rovněž proškolen s výsledkem zkoušky „prospěl“. Žalobce nepopíral, že ohledně bezpečnosti práce byl řádně proškolen a připustil, že udělal chybu v tom, že nenasadil do vodícího vedení paletového stolu zajišťovací kolíky.

Podle ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Podle ustanovení § 366 odst. 4 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

Podle ustanovení § 367 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla

a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo

b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Podle ustanovení § 367 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla

a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody,

b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Podle ustanovení § 367 odst. 3 zák. práce zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) uhradí však zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.

Podmínkou toho, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem z důvodu uvedeného v ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce, je zaviněné porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci postiženým zaměstnancem, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a to, že toto porušení bylo jedinou příčinou škody. Bylo-li zaviněné porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci postiženým zaměstnancem, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, pouze jednou z příčin škody, zprostí se zaměstnavatel odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem jen zčásti [§ 367 odst. 2 písm. a) zák. práce]. Aby však byly „naplněny podmínky“ ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce pro úplnou liberaci zaměstnavatele, je zapotřebí, aby byly naplněny ve své úplnosti, tedy včetně dovětku v závěru ustanovení § 367 odst. 1 zák. práce, že „tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody“ (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2907/2012, nebo ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím zákoníku práce odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3792/2015).

Z ustálené judikatury dovolacího soudu také vyplývá, že byla-li jednou z příčin škody vzniklé pracovním úrazem jiná okolnost než porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů zaměstnancem (anebo jeho opilost), nemůže se zaměstnavatel zcela zprostit odpovědnosti za tuto škodu. Už jen samotná náhoda jako jedna z více příčin pracovního úrazu vylučuje, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 1. 1972, sp. zn. 4 Cz 1/72, který byl uveřejněn ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, vydaném bývalým Nejvyšším soudem ČSSR, Praha 1986, s. 960). Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v ustanovení 367 odstavec 2 písm. b) zák. práce však zaměstnavatel uhradí alespoň jednu třetinu škody (§ 367 odst. 3 zák. práce).

Procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, má - jak vyplývá již ze znění ustanovení § 367 odst. 1 a 2 zák. práce - zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní (tzv. břemeno tvrzení a důkazní). To platí také tehdy, tvrdí-li zaměstnanec, že porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnancem nebylo jedinou příčinou škody, byť by bylo prokázáno, že zaměstnanec tyto předpisy porušil (srov. například ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím zákoníku práce závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96, který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura pod číslem 34/1997, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura, pod číslem 143/2005).

Již v rozsudku ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Nejvyšší soud vyložil, že jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Vzhledem k tomu, že příčinou vzniku škody jsou všechny okolnosti, bez nichž by ke škodnému následku nedošlo, je třeba zvážit veškeré příčiny, které se na vzniku škody podílely, přičemž nemusí jít jen o příčinu jedinou, nýbrž o jednu z nich, která se spolupodílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2360/2003). V rozsahu, v jakém sám poškozený přispěl svým jednáním ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce. Spočívají-li příčiny vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi nimi a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4626/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3706/2019).

V projednávané věci odvolací soud dovodil, že žalobcem zaviněné porušení bezpečnostního předpisu pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje, tj. nezasunutí bezpečnostních kolíků do vodícího vedení paletového stolu, bylo výlučnou příčinou škody, která žalobci pracovním úrazem vznikla, a že je důvodem k tomu, aby se žalovaný podle ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce zcela zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem, který žalobce utrpěl dne 19. 10. 2007. V případě Provozního předpisu pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje P – 6801 se jednalo o pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku uvedeného porušení pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci žalobcem se žalovaný zcela zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem, však dovolací soud nesouhlasí.

Odvolací soud nevzal náležitě v úvahu, že zaměstnavatel se zcela zprostí odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, jen - jak vyplývá z ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) zák. práce - bylo-li zaviněné porušení pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci postiženým zaměstnancem, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, jedinou příčinou škody. V projednávané věci však nebylo příčinou škody vzniklé žalobci pracovním úrazem ze dne 19. 10. 2007 jen zaviněné porušení Provozního předpisu pro paletizér a obsluhu paletizačního stroje P – 6801 žalobcem, ale – jak plyne ze skutkových zjištění soudů - též okolnost, že došlo k poruše paletizéru spočívající v uvolnění obou pastorků na obou hřídelích elektromotorů (bez čehož by k vymrštění paletizačního stolu a následnému úrazu žalobce nedošlo tak, jak k němu došlo). Uvádí-li odvolací soud, že „tento stav je třeba hodnotit jako mimořádnou událost“, pomíjí, že - jak výše uvedeno - už jen samotná náhoda jako jedna z více příčin pracovního úrazu vylučuje, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti. Bylo-li tedy za těchto okolností žalobcem zaviněné porušení pokynu žalovaného k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jen jednou z příčin škody, mohl se žalovaný – jak vyplývá z výše uvedeného - zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem pouze zčásti.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru