Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 131/2021Usnesení NS ze dne 25.03.2021

HeslaPřípustnost dovolání
Zastavení exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.131.2021.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 59 odst. 3 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 131/2021-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného R. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Skalickou Vojtilovou, advokátkou se sídlem v Smržicích, Mlýnská č. 522, proti povinné I. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská č. 2269/36, pro 400 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 EXE 4/2018 a u soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 164 EX 1146/18, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2020 č. j. 72 Co 187/2020-98, takto:

Dovolání oprávněného se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 10. 2020 č. j. 72 Co 187/2020-98 není přípustné, neboť dovolatel nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání nezakládá předestřená otázka, zda při rozhodování o zastavení exekuce prodejem zástavy „lze zohlednit (částečné) platby, ke kterým mělo dojít ještě v době před vydáním soudního rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu ve spojení s rozsudkem ponechávajícím směnečný platební rozkaz v platnosti)“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018 sp. zn. 20 Cdo 5778/2017 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. 20 Cdo 5703/2017), neboť dovolatel nebere náležitě v úvahu, že exekučním titulem (jak správně zdůraznil též odvolací soud) je v projednávané věci usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 18. 12. 2017 č. j. 72 Co 239/2017-78, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy, a nikoliv směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2014 č. j. 22 Cm 603/2013-11 ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 2. 2015 č. j. 22 Cm 603/2013-70, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, a že při rozhodování o návrhu povinné na zastavení exekuce šlo primárně o posouzení otázky existence zástavního práva. Na uvedené otázce proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Rovněž v případě další nastolené otázky, „zda může být výše pravomocně přiznané pohledávky přezkoumávána a odvislá dle zvoleného způsobu jejího vymožení“, dovolatel přehlíží, že exekučním titulem v projednávané věci není vykonatelné rozhodnutí ukládající povinnost k plnění (výše uvedený směnečný platební rozkaz ve spojení s rozsudkem, který směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti), nýbrž usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, na jehož základě lze provést jen exekuci prodejem zástavy (srov. § 59 odst. 3 exekučního řádu); ani k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy se ostatně nevyžaduje, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3649/2018). Na uvedené otázce proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nespočívá.

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2021

JUDr. Pavel Malý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru