Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1272/2014Usnesení NS ze dne 07.10.2014

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1272.2014.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 229 odst. 3, § 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř. ve znění d...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1272/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyň a) Y. H., zastoupené JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická č. 922/25, b) H. V., zastoupené JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická č. 3104/27, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské nám. č. 2, IČO 00064581, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 741/13, o 105.321.480,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 23 Co 405/2003-547, ve znění usnesení ze dne 19. dubna 2005, č. j. 23 Co 405/2003-551, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 24/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 4 Co 104/2012-169, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Pešty, advokáta se sídlem v Praze 2, Blanická č. 922/25.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):

Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2012, č. j. 4 Co 104/2012-169, jímž bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2012, č. j. 66 C 24/2005-141 (kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost a rozhodnuto, že „žalovaný je povinen uhradit žalobkyním náklady řízení ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právních zástupců žalobkyň, oběma společně a nerozdílně"), potvrzeno ve výroku I. „v tom správném znění, že se zamítá žaloba proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2005, č. j. 23 Co 405/2003-547 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. 4. 2005, č. j. 23 Co 405/2005-551“, ve výroku II. o nákladech řízení, a jímž bylo dále rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni a) náklady odvolacího řízení 10.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Pešty a žalobkyni b) náklady odvolacího řízení 6.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kšády, není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, č. j. 21 Cdo 86/2009-123 (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není proto důvod, aby rozhodná právní otázka (přípustnosti žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) byla posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni a) náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni a) náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupce žalobkyně a) advokát JUDr. Jaroslav Pešta v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb., neprokázal, že je plátcem této daně.

Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.800,- Kč žalobkyni a) zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni a) v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni b) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru