Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1235/2001Usnesení NS ze dne 20.06.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1235.2001.1
Dotčené předpisy

§ 240 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1235/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Finančního úřadu v H., proti žalovaným 1) S. N., a 2) D. V., o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 159/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2001 č.j. 22 Co 182/2000-104, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce, v žalobě ze dne 14.8.1995 označený jako \"Česká republika - Finanční úřad v H.\", se domáhal, aby bylo určeno, že \"právní úkony prodeje majetku firmou R., spol. s r.o. 1. paní D. V., podnikající pod obchodním jménem Restaurace N. T., v celkové částce Kč 205.889,- 2. paní D. V., jako fyzické osobě nepodnikající, v částce Kč 107.800,- 3. panu S. N., podnikajícímu pod obchodním jménem H., v celkové částce 89.498,20 Kč\" jsou vůči němu právně neúčinné, aby mu žalovaný 1) zaplatil \"jako náhradu za majetek převedený mu firmou R., spol. s r.o., který však byl spotřebován a není v jeho vlastnictví\", 89.498,20 Kč a aby mu žalovaná 2) zaplatila \"jako náhradu za majetek převedený jí firmou R., spol. s r.o., který však dále převedla na další osobu a není tedy v jejím vlastnictví\", 313.689,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že má vůči R., spol. s r.o vymahatelnou daňovou pohledávku ve výši 454.360, - Kč, na jejíž úhradu daňovou exekucí, kterou vůči dlužníkovi vedl, vymohl pouze 42.733,66 Kč. Dlužník právními úkony, jež žalobce napadá odpůrčí žalobou, prodal majetek (potravinářské zboží, hmotný investiční majetek, zásoby a automobil) v ceně 403.187,20 Kč žalovaným a zkrátil tak žalobce v možnosti domoci se uspokojení uvedené vymahatelné pohledávky. Vzhledem k tomu, že \"došlo k následnému prodeji majetku a spotřebování zásob\", které byly předmětem odporovaných právních úkonů, a pohledávku žalobce již z tohoto majetku nelze uspokojit, domáhá se žalobce vedle určení právní neúčinnosti těchto právních úkonů rovněž toho, aby mu žalovaní zaplatili peněžní náhradu ve výši prospěchu, který těmito právními úkony získali.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22.4.1997 č.j. 10 C 159/95-34 určil, že \"právní úkony prodeje majetku f. R., spol. s r.o. se sídlem v H. 1. žalovanému S. N., podnikajícímu pod obchodním jménem S. N. – H., v částce 89.498,20 Kč, 2. žalované D. V. podnikající pod obchodním jménem D. V. - Restaurace N. T., v částce 205.889,- Kč, 2. žalované D. V., jako fyzické osobě nepodnikající v částce Kč 107.800,- Kč\" jsou vůči žalobci právně neúčinné, žalovanému 1) uložil, aby zaplatil žalobci 89.498,20 Kč, žalované 2) \"jako fyzické osobě nepodnikající\" uložil, aby zaplatila žalobci 107.800,- Kč, a žalované 2) \"podnikající pod obchodním jménem D. V. - Restaurace N. T.\" uložil, aby zaplatila žalobci 205.889,- Kč; současně rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Pardubicích\" 3.580,- Kč, že žalovaná 2) \"jako fyzická osoba nepodnikající\" je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Pardubicích\" 4.312,- Kč, že žalovaná 2) \"podnikající pod obchodním jménem D. V. - Restaurace N. T.\" je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Pardubicích\" 8.236,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazovaní dospěl k závěru, že předpoklady uvedené v ustanovení § 42a obč. zák. byly splněny, neboť žalobce podal odpůrčí žalobu proti oběma žalovaným v zákonem stanovené tříleté lhůtě, jeho pohledávka vůči dlužníkovi je vymahatelná a žalovaní jsou osobami, v jejichž prospěch byly žalobou napadené právní úkony učiněny. Dovodil, že dlužník tyto právní úkony učinil s úmyslem \"zkrátit žalobce jako svého věřitele na jeho vymahatelných pohledávkách\", že žalovanému 1) byl tento úmysl \"prokazatelně\" znám, neboť je jednatelem a jediným společníkem dlužníka, a že žalované 2), která je sestrou žalovaného 1) a tedy osobou jemu blízkou ve smyslu ustanovení § 116 obč. zák., se nepodařilo prokázat, že by úmysl dlužníka nemohla ani při náležité pečlivosti poznat. Žalobou napadené právní úkony jsou proto vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. neúčinné. Protože uspokojení žalobce z toho, co odporovatelnými právními úkony ušlo z dlužníkova majetku, není dobře možné [žalovaný 1) získané zboží spotřeboval a žalovaná 2) automobil, hmotný investiční majetek a zásoby \"nemá již ve své držbě\"], soud žalovaným uložil, aby žalobci zaplatili peněžní náhradu ve výši prospěchu, získaného těmito právními úkony.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13.5.1999 č.j. 22 Co 267/99-67 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že ve věci, jejímž předmětem je uplatněné právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, zkracujícímu uspokojení vymahatelné pohledávky na daních, má finanční úřad způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Protože označení žalobce jako \"Česká republika - Finanční úřad v H.\" neumožňuje jeho \"přesnou identifikaci\", uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby žalobce postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. vyzval k opravě žaloby a poučil jej, jakým způsobem má tuto opravu provést.

Okresní soud v Pardubicích poté usnesením ze dne 16.6.1999 č.j. 10 C 159/95-70 žalobce vyzval, aby žalobu ze dne 16.8.1995 doplnil o řádné označení žalobce. Žalobce se identifikoval jako \"Finanční úřad v H.\" a podáním ze dne 22.9.1999 žalobu změnil tak, že se domáhal, aby bylo určeno, že právní úkony \"uzavření 1. kupní smlouvy a následně vystavené faktury č. 12/94 ze dne 1.4.1994, na základě které převzal první žalovaný od společnosti R. s.r.o. se sídlem v H. potravinářské zboží v hodnotě 89.498,20 Kč, 2. kupní smlouvy ze dne 18.3.1994 a vystavené faktury č. 7/94 ze dne 18.3.1994, na základě které převzala D. V., podnikající pod obchodním jménem D. V. - Restaurace N. T., 3 ks skříní KG 400 v ceně celkem 40.800,- Kč, pokladnu Triumph Adler v ceně 4.250,Kč, plynovou stoličku 15/PD v ceně 870,-Kč, 2 ks stolů 22/PD v celkové ceně 1.580,- Kč, kotlík K 60 v ceně 1.100,- Kč a 25 ks plechů v celkové ceně 1.250,- Kč, 3. právní úkon kupní smlouvy a následně vystavené faktury č. 8/94 ze dne 18.3.1994, na základě které přešly do vlastnictví shora označené podnikatelky D. V. chladící box v ceně 23.750,- Kč, mikrovlnná trouba v ceně 2.900,- Kč, digitální váha v ceně 12.650,- Kč, 3 ks akumulačních kamen v celkové ceně 3.450,- Kč, 3 ks termokontejnerů v celkové ceně 4.200,- Kč, 5 ks skříní šatních v celkové ceně 500,- Kč, elektrický šlehač v ceně 380,- Kč, kotlík K 60 v ceně 1.100,- Kč, 4. kupní smlouvy a vystavené faktury č. 9/94 ze dne 21.3.1994, na základě které nabyla podnikatelka D. V. 12 ks čalouněných židlí v celkové ceně 2.500,Kč, kotlík K 30 v ceně 850,- Kč, 4 ks stolků 51 v celkové ceně 960,- Kč, 2 konferenční stolky 363 a 503 v celkové ceně 1.300,Kč, skříň plechovou 173 v ceně 50,- Kč, skříň 173 v ceně 830,Kč, kotlík 144 v ceně 1.600,- Kč, skříň 49 v ceně 1.150,- Kč, 2 ks skříní LN 32 v celkové ceně 440,- Kč, stůl IN 25 v ceně 300,- Kč, stroj RUS - 22 v ceně 1.150,- Kč, osobní auto SPZ PUJ 77-08 v ceně 31.850,- Kč, stolní lampu v ceně 250,- Kč, radiomagnetofon v ceně 310,- Kč, ruční vysavač v ceně 1.150,Kč, mrazící vanu IG 440 v ceně 4.200,- Kč, 5. kupní smlouvy a následně vystavené faktury č. 10/94 ze dne 29.3.1994, na základě které převzala podnikatelka D. V. do svého vlastnictví chladicí vitrínu v ceně 28.750,- Kč, sedací soupravu v ceně 7.500,- Kč, sedací soupravu v ceně 6.450,- Kč, 57 ks přepravek UH v celkové ceně 1.254,- Kč, 21 ks plechů nerez velkých v celkové ceně 945,Kč, 18 ks plechů nerez malých v celkové ceně 504,- Kč, 3 ks kleští na zmrzlinu v celkové ceně 11.506,- Kč, 6. kupní smlouvy a vystavené faktury č. 13/94, na základě které odkoupila podnikatelka D. V. od společnosti R. s.r.o. potravinářské zboží v celkové ceně 11.506,- Kč, 7. kupní smlouvy, na základě které nabyla D. V. do svého vlastnictví osobní vůz Ford v ceně Kč 107.800,-\", jsou vůči němu právně neúčinné.

Okresní soud v Pardubicích - poté, co při jednání dne 16.11.1999 usnesením připustil změnu žaloby, obsaženou v podání žalobce ze dne 22.9.1999 - rozsudkem ze dne 25.11.1999 č.j. 10 C 159/95-91 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 50.800,- Kč k rukám advokáta. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že podle ustanovení § 42a obč. zák. lze úspěšně odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, které zkracují uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele; nutnou podmínkou tohoto zkrácení je přitom objektivní zmenšení hodnoty majetku dlužníka, které nastalo v důsledku těchto úkonů. V posuzovaném případě dlužník a žalovaní uzavřeli \"řádné ústní kupní smlouvy, podložené fakturami\", přičemž \"veškeré tyto úkony byly řádně dokladovány\". K objektivnímu zmenšení hodnoty majetku dlužníka v důsledku těchto právních úkonů nedošlo, pouze byly \"movité věci nahrazeny finančními prostředky\"; žalobcem odporované právní úkony proto uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele nezkracují. Soud prvního stupně uzavřel, že, jelikož je dlužníkem v posuzovaném případě právnická osoba, \"nelze uvažovat\" o tom, že by mezi smluvními stranami odporovaných úkonů mohl být vztah osob blízkých ve smyslu ustanovení § 116 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16.1.2001 č.j. 22 Co 182/2000-104 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení \"před soudem okresním ani soudem odvolacím\" a že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit \"České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích\" soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč a soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce odporovanými právními úkony došlo, neboť jejich cílem bylo převést majetek dlužníka ve výši odpovídající výši jeho dluhu vůči žalobci na jiné subjekty, které \"jsou však fakticky totožné\" s dlužníkem, a tento \"majetek byl převeden pouze účetně\". Názor soudu prvního stupně, že mezi dlužníkem a žalovanými nemůže existovat vztah osob blízkých, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že za situace, kdy je žalovaný 1) jednatelem a jediným společníkem dlužníka a žalovaná 2) je sestrou žalovaného 1), jiný výklad \"nepřichází v úvahu\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Namítají, že závěr odvolacího soudu, že odporovanými úkony byl majetek dlužníka \"převeden pouze účetně\", nemá oporu v provedeném dokazování, neboť žalovaní v řízení předložili účetní doklady, prokazující, že za \"odebrané zboží bylo placeno\", a že jeho závěr, že mezi dlužníkem a žalovanými může být vztah osob blízkých ve smyslu § 116 obč. zák., spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) řízení dne 22.2.2001 a že dovolání žalovaných, sepsané dne 19.4.2001, bylo dne 20.4.2001 podáno u soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 22.2.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 22.3.2001. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 20.4.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2002

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru