Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1229/2010Usnesení NS ze dne 09.11.2011

HeslaŽaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1229.2010.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1229/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Modřanech, U Chmelnice č. 2/745, proti žalovaným 1) PhDr. J. K. a 2) Ing. M. Š., zastoupenému Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 57, o určení neplatnosti odstoupení od kupních smluv a o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 478/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009 č.j. 31 Co 377/2009-125, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Moniky Cihelkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 57.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst.2 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2009 č.j. 31 Co 377/2009-125, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 12.1.2009 č.j. 5 C 478/2007-83 ve věci samé [ve výrocích o zamítnutí žaloby o určení, že "souhlasné prohlášení sepsané ohledně pozemku ve zjednodušené evidenci č. 229/8 k.ú. Postřižín, podepsané žalovanými dne 29.3.2007, je neplatné", a o určení vlastnického práva žalovaného 2) k uvedenému pozemku], není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř.], je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Žaloba o určení podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm.b) o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Žaloba o určení ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. není zpravidla opodstatněna také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy nebo právního úkonu vedoucího k jejímu zrušení (odstoupení) má povahu předběžné otázky ve vztahu k právu nebo právnímu vztahu (například zástavního práva), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení práva nebo právního vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.1996 sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113).

V projednávané věci představuje žaloba v rozsahu, v němž se žalobce domáhá určení neplatnosti "souhlasného prohlášení podepsaného žalovanými dne 29.3.2007", jímž mělo dojít k odstoupení od kupních smluv uzavřených žalovanými ohledně nemovitosti a k obnově vlastnického práva žalovaného 1) k ní, řešení předběžné otázky ve vztahu k závěru o vlastnictví nemovitosti. Současně jde o určení neplatnosti právní skutečnosti, jež měla vést k zániku vlastnického práva žalovaného 2), avšak nic nevypovídá o tom, zda žalovaný 2) je či není ke dni rozhodování soudu (nadále) vlastníkem (např. v důsledku jiné - další právní skutečnosti). Proto na takovém určení naléhavý právní zájem dán není.

Takový naléhavý právní zájem pak není dán ani na určení vlastnického práva žalovaného 2) k nemovitosti. Žalobce svůj naléhavý právní zájem odvozuje od postavení zástavního věřitele, který má pohledávku zajištěnou předmětnou nemovitostí jako zástavou. Určení vlastnictví žalovaného 2) k ní však samo o sobě nevypovídá o zástavním právu žalobce v době rozhodování soudu. Naléhavý právní zájem lze případně shledat jen na určení, zda tu zástavní právo je či není, neboť jen takový výrok se vyslovuje o zástavním právu ke dni rozhodnutí soudu. Poměřováno právním postavením žalobce jako zástavního věřitele proto ani na určení vlastnického práva žalovaného 2) k nemovitosti - zástavě není dán naléhavý právní zájem.

Soudy proto, vycházeje ze shora uvedených závěrů ustálené judikatury, rozhodly správně, když žalobu o určení, že "souhlasné prohlášení sepsané ohledně pozemku ve zjednodušené evidenci č. 229/8 k.ú. Postřižín, podepsané žalovanými dne 29.3.2007, je neplatné", a o určení vlastnického práva žalovaného 2) k uvedenému pozemku pro nedostatek naléhavého právního zájmu straně žalobce zamítly.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému 2) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 5.000,- Kč [srov. § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného advokátka Mgr. Monika Cihelková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst.3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 1.060,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 2) tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.360,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného 2) v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst.1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovanému 1), který by měl s ohledem na výsledek dovolacího řízení vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. listopadu 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru