Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1114/2020Usnesení NS ze dne 11.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1114.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1114/2020-150

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavní věřitelky České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č.1929/62, IČO 45244782, proti zástavní dlužnici I. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Tomislavem Šulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská č. 1053/21, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 120/2017, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 5. listopadu 2019, č. j. 17 Co 215/2019-119, takto:

Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 5. 11. 2019, č. j. 17 Co 215/2019-119, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.

Zástavní dlužnice, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.

Namítá-li zástavní dlužnice pouze, že „…nelze akceptovat, aby soud…vydal jakékoliv rozhodnutí, kterým je zasahováno, či je třeba ohroženo vlastnické právo, aniž by takové rozhodnutí mělo opory ve skutkovém stavu věci…“, pak (zřejmě) nekonkrétně brojí proti skutkovým zjištěním soudů, což je však námitka, jíž zástavní dlužnice uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z níž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Namítá-li dále zástavní dlužnice, že „odvolacím soudem zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu (myšlena usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11.2009, sp. zn. 21 Cdo 826/2008, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 640/2013 a ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4382/2015) nejsou pro toto řízení přiléhavá“, aniž by konkretizovala, v čem se odvolací soud odchýlil od závěrů v citovaných rozhodnutích uvedených, resp. v čem jsou závěry přijaté v těchto rozhodnutích „nepřiléhavé“, pak ale opětovně neuvádí žádnou rozhodnou právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Namítá-li dále, že „…(zástavní dlužnice) uhradila celkem přes 13 mil. Kč, že své povinnosti plnila a byla přesvědčena, že jednorázové plnění ve výši 1 mil. Kč poskytuje zástavní věřitelce anuitní splátky předem…“, pak předkládá vlastní skutkové závěry, na kterých rozhodnutí soudů nestojí, a uvedené tvrzení je opět námitkou, jíž zástavní dlužnice uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z níž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, kde Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 5. 2020

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru