Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

21 Cdo 1003/2001Usnesení NS ze dne 03.04.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1003.2001.1
ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1011.2001.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 240 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/...

více

přidejte vlastní popisek

21 Cdo 1003/2001, 21 Cdo 1011/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Mgr. J. K. proti žalované F., spol. s r.o., o 125.122,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 24 C 100/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999 č.j. 25 Co 459/99-50 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000 č.j. 25 Co 628/2000-89, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.895,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala jí žalovaná zaplatila 125.122,- Kč s 20% úrokem od 13.3.1998 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě dohody o skončení pracovního poměru z důvodu organizační změny [§ 46 odst. 1 písm. c) zák. práce] uzavřené mezi účastníky dne 20.2.1998 jí žalovaná dosud neuhradila odstupné podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem pro zmeškání ze dne 23.2.1999 č.j. 24 C 100/98-17 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16.933,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalobkyně.

K návrhu žalované Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 24.6.1999 č.j. 24 C 100/98-42 svůj rozsudek zrušil s odůvodněním, že v daném případě nebyla splněna jedna z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť „není jednoznačné“, zda pošta při doručování předvolání k prvnímu jednání žalované postupovala řádně.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.1999 č.j. 25 Co 459/99-50 uvedené usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.6.1999 č.j. 24 C 100/98-42 zrušil. S ohledem na obsah podání ze dne 10.3.1999 (které žalobkyně označila jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání) odvolací soud dovodil, že se jedná jen o odvolání, a protože v něm žalovaná uplatnila oba důvody uvedené v ustanovení § 202 odst. 1 o.s.ř., je odvolání proti rozsudku pro zmeškání přípustné. Odvolací soud vyjádřil názor, že dosud není možné učinit závěr, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a uložil soudu prvního stupně, aby provedl „ve smyslu ust. § 210 odst. 2 o.s.ř. šetření o způsobu doručení předvolání žalované k prvnímu jednání“.

Dalším usnesením ze dne 30.11.2000 č.j. 25 Co 628/2000-89 Městský soud v Praze podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.2.1999 č.j. 24 C 100/98-17 a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.950,- Kč k rukám JUDr. P. H. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v ustanovení § 153b o.s.ř., že ani právní posouzení věci není „v rozporu s právními předpisy“, a proto není odvolání proti tomuto rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 202 odst. 1 o.s.ř. přípustné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. 25 Co 459/99-50 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. 25 Co 628/2000-89 podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovozovala, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť jí nebyla řádně (postupem podle ustanovení § 47 o.s.ř.) doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci. Vytkla odvolacímu soudu, že své opačné stanovisko opřel pouze o „obecné vysvětlení způsobu doručování“, aniž by provedl důkazy k tomu, „aby bylo vyloučeno, že k nedoručení žaloby a obsílky k prvnímu jednání žalované nedošlo z důvodů na straně pošty“. Dovolatelka dále namítala, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně bez opory v zákoně, neboť pokud se soud prvního stupně rozhodl svůj rozsudek pro zmeškání zrušit, „není na místě, aby odvolací soud de facto rozhodl na místo soudu prvního stupně o tom, že má rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, když zákon tuto volbu svěřil pouze a jen soudu prvního stupně“. Kromě toto zdůraznila, že nárok žalobkyně „není po právu“, neboť - „jak je již ustáleno soudní judikaturou“ - vztahy mezi účastníky jsou obchodněprávního charakteru, přičemž „v žádném ustanovení obchodněprávních předpisů není zakotven nárok osoby vykonávající funkci statutárního orgánu na odstupné při jejím odvolání či odstoupení z funkce“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud obě napadená usnesení odvolacího soudu společně s rozsudkem pro zmeškání soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně namítala, že dovolání bylo podáno až po uplynutí lhůty podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako opožděné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc přezkoumal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. 25 Co 459/99-50 bylo doručeno zástupci žalobkyně JUDr. P. H. (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) dne 14.12.1999 a zástupci žalované JUDr. J. K. (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) dne 29.11.1999. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. 25 Co 628/2000-89 pak bylo doručeno zástupci žalobkyně JUDr. P. H. (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) dne 16.2.2001 a zástupci žalované JUDr. J. K. (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) dne 15.2.2001. Dovolání žalované proti uvedeným usnesením odvolacího soudu sepsané dne 12.4.2001 bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poštovnímu úřadu Praha 06) dne 13.4.2001 (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.1999 č.j. 25 Co 459/99-50 nabylo právní moci dnem 14.12.1999 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2000 č.j. 25 Co 628/2000-89 nabylo právní moci dnem 16.2.2001 (§ 167 odst. 2, § 159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 14.1.2000, resp. 16.3.2001. Dovolání proti uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o.s.ř.), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.

Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaá povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst.4 věty první, § 224 odst.1 a § 146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalobkxni náklady, které v dovolacím řízení vynaložila k účelnému uplatňování práva.

Žalobkyně byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 3 odst.1 bod 5, § 10 odst.3, § 14 odst.1, § 15 a § 18 odst.1) vyplývá, že žalobkyni přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 5.820,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobkyni náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 5.895,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst.1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru