Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Nd 314/2020Usnesení NS ze dne 11.08.2020

HeslaPříslušnost soudu místní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.ND.314.2020.1
Dotčené předpisy

§ 12 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Nd 314/2020-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně Fio banka, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1028/10, identifikační číslo osoby 61858374, zastoupené JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Jevanech, Lesní č. 15, proti žalovanému O. O., narozenému XY, bytem XY, výkonem trestu ve Věznici Rapotice, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská č. 643/19, o 1 798,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 55 C 136/2017, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod. sp. zn. 55 C 136/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 1. 12. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „příslušný soud“) se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 798,10 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 55 C 136/2017-13, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 798,10 Kč, spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,12% denně z částky 1 798,10 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, a že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Dne 29. 10. 2018 podal žalovaný žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.

Žalovaný podáními ze dne 21. 5. 2020 a 18. 6. 2020 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti, hospodárnosti a účelnosti přikázána Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodňuje velkou vzdáleností žalovaného (t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice) a jeho zástupce (se sídlem v Brně), kterou musí překonat do sídla příslušného soudu a z toho plynoucích vysokých nákladů spojených s cestováním k soudu a rovněž s eskortou žalovaného z Věznice Rapotice a jeho střežením.

Žalobkyně se k navrhovanému postupu ve věci vyjádřila nesouhlasně.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a Městskému soudu v Brně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, splněny nejsou.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu; tuto výjimku je přitom nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Důvody, o něž žalovaný opírá návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně, nelze pod shora označené a povahou zcela mimořádné předpoklady delegace zařadit. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu „větší“ vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 32 Nd 52/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 44/2018, a mnoho dalších). Do okruhu běžných okolností proto náleží i posuzovaný případ dlouhodobého pobytu žalovaného ve výkonu trestu odnětí svobody prováděnému mimo obvod příslušného soudu. Skutečnost, že sídlo zástupce žalovaného se nachází v obvodu soudu, jemuž má být věc delegována, a že je pro něj cestování k místně příslušnému soudu časově a finančně náročné, rovněž není adekvátním důvodem delegace podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. a Nejvyšší soud ji nepovažuje za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zákonného soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017).

Protože žalovaný žádné jiné (podstatnější) okolnosti, jež by přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podporovaly, neuvedl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Nd 448/2017), Nejvyšší soud - přihlížející rovněž k nesouhlasnému stanovisku žalobkyně - návrhu žalovaného na přikázání věci Městskému soudu v Brně nevyhověl, tj. věc tomuto soudu z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 8. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru